Báječní muži na létajících strojích pokořují nové hranice

I když by se zdálo, že nové pokroky v letectví se už odehrávají výhradně v oblasti hi-tech strojů, hypersoniků či kosmických dopravních prostředků, občas se vyskytne něco, co může být ekvivalentem historického letu bratří Wrightů či přeletu Louse Bleriota nebo jeho následníka českého aviatika Jana Kašpara.

Rekord, který čekal 33 let
Přesně to je i případ, který mají na svědomí dva letečtí inženýři z torontské univerzity - Cameron Robertson a Todd Reichert. Jako tým AeroVelo se stali držiteli Sikorského ceny, kterou vypsala v roce 1980 American Helicopter Society pro první vrtulník, který dokáže vzlétnout poháněný lidskou silou. Podařilo se jim splnit “projekt Jana Tleskače” a podmínky pro získání Sikorského ceny: dosáhnout s člověkem poháněným vrtulníkem nejméně třímetrové výšky a udržet jej ve vzduchu nejméně 60 sekund v oblasti, která není větší než 10 × 10 m. Po dlouhých 33 letech se jim to nakonec - i když “o fous” podařilo. Jejich unikátní vrtulník Atlas poháněný lidskou silou se 13. června úspěšně vznesl na 64,11 sekund. Udržel se ve výšce 3,33 m a v prostoru 9,8 m. Ověření úspěšného pokusu trvalo odborné komisi měsíc.
Příprava celého projektu trvala 18 měsíců a oba protagonisté získali potřebné finance od dobrovolníků na Kickstarteru. Vrtulník poháněný lidskou silou je tak velký, že si konstruktéři museli na 5denní testování pronajmout fotbalový stadion, přičemž úspěch se dostavil až v poslední den testu. Robertson a Reichert přitom zvítězili jen těsně nad konkurenčním týmem z americké marylandské univerzity, který sice rovněž dostal svůj stroj nazvaný (po komiksové japonské příšeře) Gamera do vzduchu, ale nedokázali jej udržet ve vymezeném 10metrovém čtverci, a o cenu se tak Kanaďané nemusejí dělit.
Pilot Atlasu šlape na speciálně upraveném kole, čímž roztáčí čtyři obrovské vrtule umístěné v rozích tak, aby byl stroj stabilní. Na videu dokumentujícím pokus je vidět, že směr letu se Todd Reichert snažil korigovat nakláněním těla, což je jediný způsob jakým lze stroj ovládat.

Vzhůru přes moře
Nejde o první pokus o létající stroje poháněné lidskou silou. Jsou známé už několik století a pracoval na nich už Leonardo da Vinci, stejně jako různí další vynálezci, včetně českých - jako dokazuje např. tzv. Kadeřávkův samolet. A i když historie zaznamenala dílčí úspěchy, až moderní materiály, umožňující sestrojit lehké, avšak dostatečně robustní konstrukce, přinesly kýžený výsledek. Jedním z nich je získání obdobné tzv. Kremerovy ceny. V roce 1959 vypsal britský průmyslník Henry Kremer odměnu 50 000 britských liber pro toho, kdo na létajícím stroji poháněném lidskou silou úspěšně proletí vzduchem mílovou dráhu (1,6 km) ve tvaru osmičky, a dalším milníkem a výzvou bylo překonání kanálu La Manche na takovémto stroji. Podmínky první Kremerovy ceny se jako prvnímu letadlu poháněnému výhradně silou lidských svalů podařilo po 16 letech zvládnout letounu Gosaamer Condor 23. srpna 1977, a druhou podmínku pak splnil dva roky nato 12. června 1979 jeho následník, stroj Gosasamer Albatros. Oba vytvořil tým Dr. Paula B. MacCreadyho z firmy AeroVironment. Přelet kanálu La Manche uskutečnil Gossamer Albatros z anglického břehu na francouzský, protože mohlo využít případně vanoucích západních větrů. Letadlo bylo poháněno pedály roztáčejícími pomocí důmyslných převodů velkou dloulistou vrtuli a pilotoval jej profesionální cyklista Bryan Allen, kterému trvalo překonat 35,8 km dlouhou trasu 2 h 49 min. Letoun dosáhl nejvyšší rychlosti necelých 30 km (29 km.h-1) a průměrná výška letu nepřesahovala 15 m. Samotný 10,36 m dlouhý letoun “kachní” koncepce s extrémně tenkou kabinou a šikmými křídly o rozpětí téměř 30 m je neobvyklé konfigurace. Používá velký vodorovný stabilizátor způsobem podobným jako u letounu bratří Wrightů, ovšem na rozdíl od něj není jeho konstrukce ze dřeva a plátna, ale lehkých plastů vyztužených uhlíkovými vlákny, polystyrenových žeber a křídly potaženými tenkým průhledným plastem Mylar. Prázdný má hmotnost pouhých 32 kg, nicméně hrubá váha pro přelet kanálu činila téměř 100 kg.
MacCreadyho tým stavěl dva albatrosy a záložní letadlo bylo společně testováno jako součást výzkumného letového projektu NASA Langley/Dryden v roce 1980.

Od Kondora a Albatrosa ke Kolibříkovi
Mimochodem Gossamery nejsou zdaleka jediným pozoruhodným leteckým projektem Aero Vironment, která úzce spolupracuje s armádní agenturou DARPA. Už před několika lety představila firma výsledky projektu “Nanokolibřík” (Nano Hummingbird) – unikátní bezpilotní letadélko, které vzhledem i leteckými schopnostmi odpovídá kolibříkům. Předpokladem jeho využití by měly být špionážní účely.
Ptáky inspirovanou konstrukci si v roce 2010 vyzkoušel i již zmíněný Todd Reichert z torontské univerzity, když napodobil na krátký čas let ptáků pomocí ornitopéry s názvem Snowbird. Autem roztažený letoun s rozpětím 32 m a hmotností 42 kg se na 20 s vznesl pomocí mávání křídly a uletěl vzdálenost 145 m průměrnou rychlostí 25,6 km.h-1. Data sesbíraná při tomto pokusu však ukázala, že by ornitopéra byla schopna i letu vlastním (tedy lidským) pohonem.
Dnes je zaznamenána po světě zhruba stovka pokusů o stroje poháněné lidskou silou. K nejúspěšnějším patří letouny Daedalus 87 a 88 zkonstruované na Masaachussetském technologickém institutu (MIT). Poslední zmíněný je mj. držitelem dálkového rekordu - v roce 1988 přeletěl z Heraklionu na Krétě na 115,11 km vzdálený ostrov Santorini.
První lidskou silou poháněný let s pasažérem vykonal v říjnu roku 1984 Holger Rochelt, když svezl v letounu Musculair 1 svou sestru Katrin.
 

Publikováno: 23. 9. 2013 | Počet zobrazení: 3529 598