Kosmické novinky letošního roku

Pozornost médií upoutaly v čínském kosmickém programu obvykle dámské části jejich osádek, ať už šlo loni o tajkonautku č. 1 Liou Jang, či její kolegyni Wang Ja-pching, která si vyzkoušela výlet do kosmu letos v červnu. Číňané dokonce naznačili, že by mohli při kosmických letech preferovat ženy, které mají podle lékařů/psychologů větší vytrvalost, psychologickou stabilitu a schopnost vyrovnávat se s osamělostí. Ale přestože Čína předvedla v posledních letech v dobývání kosmu pozoruhodné úspěchy, ani ostatní účastníci vesmírných programů rozhodně nezůstávají stranou dění.

Velký skok pro roboty
Dalo by se říci, že právě minulý měsíc začala další významná etapa kosmických letů, přesněji řečeno ověřování spolupráce člověka a robota v kosmu - 4. srpna 2013 odstartoval na palubě nákladní kosmické lodi Kounotori 4 další člen posádky ISS - robotický kosmonaut Kirobo. Malý robot, který je výsledkem spolupráce společnosti Toyota Motor Corporation (TMC), výzkumného centra pro moderní vědu a technologie při tokijské univerzitě (RCAST) a firmy Robo Garage a japonské národní vesmírné agentury JAXA, je jedním z dvojice humanoidních robotů pro slovní komunikaci (na Zemi zůstává jeho kopie Mirata). Přestože na první pohled vypadá jako dětská hračka, jde o špičkové technické zařízení svého druhu - 1 kg těžký robotek o rozměrech 34x18x15 cm zvládá koordinaci pohybu, rozpoznávání obličejů i řeči a navíc má sám i vlastní hlasový procesor pro vytváření přirozené řeči. Podle svých tvůrců dokáže díky vyspělým algoritmům mluvit poměrně souvisle a k tématu, a to, co zrovna “vidí”, resp. pozoruje, natáčí. Japonská automobilka dodala mj. technologii umožňující rozpoznávání hlasů, která umožní robotovi zapamatovat si lidské hlasy a reagovat v japonštině. Získané poznatky z vesmírného projektu použije k vylepšení robotů, na nichž pracuje. „Chceme, aby lidé snili o společnosti, kde budou žít společně s roboty,“ řekl při představení robota Fuminori Kataoka, manažer Toyoty, který má projekt na starosti.
Kirobo by měl poprvé promluvit ve vesmíru během srpna až září letošního roku, jeho nejlepším “parťákem” ale bude zřejmě velitel Koiči Wakata, jenž na stanici přiletí letos v listopadu či prosinci - Kirobo totiž komunikuje pouze v japonštině. V japonském experimentálním modulu Kibo se pak velitel s robotem Kirobo zúčastní vůbec prvního experimentálního rozhovoru mezi člověkem a robotem ve vesmíru. „Tohle je malý krok pro mne, ale obrovský skok pro roboty,“ řekl Kirobo na tiskové konferenci v Tokiu, kde byl projekt oficiálně představen. Zpátky na Zemi se vrátí koncem příštího roku. Do té doby bude dělat společnost osádce ISS.
Kirobo není prvním robotickým pomocníkem osazenstva ISS. Už v loňském roce vynesla japonská zásobovací loď Kounotori 3 na ISS nehumanoidního robota REX-J. Jeho název je zkratkou Robot Experiment on ISS/JEM (což je jiné označení japonského modulu Kibo na ISS - Japanese Experiment Module). Na rozdíl od Kiroba ovšem nejde o autonomní zařízení, ale pomocný systém, který lze přirovnat spíše ke kanadské manipulační robotické paži Candarm 2. REX-J funguje podobně jako pavouk, jenž mezi několika body natahuje svou pavučinu, po níž se pohybuje, jeho vysouvací rameno je tvořeno pružinou ze slitiny s tvarovou pamětí. Podle expertů JAXA by REX-J mohl kosmonautům pomáhat při výstupech mimo stanici, nebo provádět vnější vizuální kontrolu ISS, a v budoucnu by mohl tým takovýchto robotů sestavovat na oběžné dráze různá zařízení.
V roce 2011 byl na ISS dopraven také R2 - první humanoidní robot ve vesmíru, který si loni poprvé prakticky otestoval práci astronautů - změřil místo nich proudění vzduchu u ventilační šachty. Robonaut by měl podle plánu NASA postupně přebírat některé úkony astronautů, které jsou příliš nebezpečné pro živého člověka, nebo nevyžadují přímo jeho přítomnost, např. montážní operace v kosmickém prostoru apod.

Kufřík na nářadí z 3D tiskárny
Čtvrtý „kosmický náklaďák“ ESA ATV (Automated Transfer Vehicle) pojmenovaný Albert Einstein provedl 15. června bezproblémové setkání s Mezinárodní kosmickou stanicí a bezpečně se k ní připojil. Dvacetitunová družice je přitom nejtěžší evropské zařízení, jaké kdy bylo vypuštěno do kosmu, pracovalo zcela autonomně a připojilo se ke 420 tun těžkému komplexu s přesností na několik centimetrů, přičemž obě obří tělesa krouží kolem Země rychlostí 28 000 km.h-1. V přetlakovém nákladním modulu veze více než 1400 předmětů vážících 2480 kg. Podobně jako všichni předchůdci je ATV-4 více než pouze jednoduchá zásobovací loď: je to kosmický tahač, tanker, náklaďák i dočasný obytný modul.
Zásobovací loď ATV kromě jiného dopravila posádce i nový, „na míru“ vyrobený kufřík na nástroje. Pevný a lehký kufřík s množstvím přihrádek byl vytištěný na termoplastické 3D tiskárně firmou Thales Alenia Space v Turíně na základě kontraktu s ESA a otestovaný technickým střediskem ESA ESTEC v nizozemském Noordwijku. Tamní specialisté ho podrobili přísným zkouškám hlavně na odpařování, protože uvolňování potenciálně nebezpečných výparů by v uzavřeném prostředí Mezinárodní kosmické stanice mohlo představovat závažný problém. Na návrh kufříku a ostatních nástrojů dohlížel kosmonaut ESA Frank De Winne a v kosmu kufřík i nářadí odzkouší jeho kolega Luca Parmitano, který je v současnosti na ISS na půlroční misi. Kosmičtí údržbáři, tedy astronauti na Mezinárodní kosmické stanici ISS už si nebudou muset stěžovat na problémy s nářadím.
„Kufřík je určený k ukládání nářadí pro údržbu evropského výzkumného modulu Columbus. Tam bylo zatím nářadí uskladněno v pěti samostatných sáčcích, ale posádky si opakovaně stěžovaly, že je to nepřehledné a zdržující. Nový kufřík obsahuje malé klipsy, které udržují nářadí na místě - podobně jako kufříky, které si můžeme koupit v běžném obchodě s nářadím. Je to novinka oproti dosud používaným suchým zipům, které po čase ztrácí své vlastnosti. Suchý zip však ani z nového kufříku úplně nezmizel - je na jeho vnější části a kosmonauti jej díky němu mohou nechat na místě, zatímco se věnují práci a nemusí mít strach, že by jim odlétl,“ vysvětluje vedoucí projektu v ESA Bram Bekooy.
Vlastní nástroje startují na palubě ATV Albert Einstein odděleně zabalené v měkkém materiálu. Ukázalo se totiž, že je jednodušší a levnější poslat je do vesmíru takto odděleně, než provádět další sadu vibračních a akceptačních testů s kufříkem plným nástrojů.
„Další výhodou 3D tisku je to, že pokud se některá část kufříku poškodí, můžeme ji znovu vytisknout a poslat nahoru – namísto toho, abychom dodávali celý kufřík. Stejně tak v případě, že se rozhodneme pro nějaké zlepšení, stačí jen aktualizovat počítačový model a vytisknout odpovídající část,“ dodává Bram Bekooy. Po tomto pilotním projektu budou moci dlouhodobé mise mít k dispozici své vlastní 3D tiskárny, aby si potřebné díly vytiskly okamžitě.

Modernizace čeká i skafandry
Na palubu Mezinárodní vesmírné stanice bude koncem roku dopraven v nákladní lodi Progress také první ruský skafandr nové generace Orlan ISS. Modernizovaný Orlan-MKS má nahradit současný typ Orlan-MK, a ve srovnání se svým předchůdcem bude díky použití polyuretanu místo gumy jako vnějšího pláště pevnější a pružnější. Je vybaven systémem automatické kontroly a ovládání klimatizace (v současném typu se musely nastavovat ručně) bude mít nový displej s vysokým rozlišením na řídicím panelu, a také minimálně o rok delší životnost - ta byla zvýšena z 15 výstupů na 20.
Během výstupu do otevřeného kosmu v polovině července došlo ve skafandru italského astronauta ISS Luca Parmitana k úniku vody. Astronauti pracovali v amerických skafandrech EMU (Extravehicular Mobility Unit). USA (přesněji řečeno firma ILC Dover, která vyhrála veřejnou soutěž) připravují rovněž nové skafandry, které nesou označení série Z, a patří do skupiny měkkých skafandrů, umožňujících (i když omezeně) lepší ohýbání celého těla včetně horní části. První, s označením Z-1 by měl být jen testovacím prototypem a na ISS poputuje zřejmě až jeho nástupce Z-2 ne dříve než v roce 2017.
Zajímavá je jednotka podpory života PLSS. V nové verzi označované jako NGLS (podpora života nové generace) přináší dvě zásadní vylepšení: zařízení pro odebírání oxidu uhličitého a vodní páry (RCA - Rapid Cycle Amine) a zařízení pro variabilní regulaci kyslíku (VOR – Variable Oxygen Regulator). Aby RCA fungovala nepřetržitě, skládá se ze dvou jednotek, přičemž jedna absorbuje a druhá se regeneruje. Zařízení VOR přinese astronautům možnost nastoupit do skafandru bez přípravné fáze za maximálního provozního tlaku. Během přesunu na pracovní místo vně lodi nebo stanice se postupně tlak snižuje, aby měl astronaut lepší možnost pohybu a tím i manipulace s předměty. Při návratu je pak použit obrácený postup.
Významnou událostí pro kosmonautiku a kosmický průmysl byl i poslední ročník mezinárodní letecké a kosmické výstavy MAKS 2013, která probíhala od 27. srpna do 1. září v Moskvě, na níž Rusko představilo svou kosmickou loď nové generace. Nová ruská loď bude schopna vykonávat lety nejen k ISS, ale počítá se s ní i pro případné výpravy k Měsíci. Má mít několik modifikací pro lety na zemskou a měsíční orbitu, pro opravy kosmických přístrojů a rovněž pro odstranění z oběžné dráhy vyřazených družic a velkých kousků kosmického odpadu.
 

Publikováno: 24. 10. 2013 | Počet zobrazení: 2567 569