Ruská jaderná energetika už nemá tajemství, otevírá se i soukromému sektoru

Zajímal nás především projekt malého reaktoru nové generace SVBR 100, který byl poprvé oficiálně představen loni v Praze. Ten by se totiž mohl stát unikátní příležitostí pro české firmy působící v jaderném průmyslu. Jeho vývojem je pověřena právě firma AKME Enginnering.

Jak vypadá stav tohoto projektu?
Loni bylo podepsáno memorandum s 12 českými firmami a nyní probíhají přípravné práce k vytvoření SVBR 100. Hlavní objem nákupů by měl probíhat v letech 2014 až 2017. Poté, co uvedeme do provozu první blok, plánujeme v roce 2018 fyzické spuštění a o rok později zapojení do energetické sítě. V praxi si tak ověříme bezpečnost a spolehlivost technologie, protože reaktor musí být podle mezinárodních standardů v provozu dva až tři roky, aby získal potřebné reference. Zhruba v polovině 20. let potom plánujeme dodávky a zahájení sériové výroby.
Co se týká řetězců dodávek, podstatná část zařízení může být vyráběna a dodávána externími dodavateli. Parametry reaktoru i samotného vybavení jsou malé, uvnitř prvního okruhu není vysoký tlak, což zajišťuje jednak větší bezpečnost, a na druhou stranu rozšiřuje okruh potenciálních dodavatelů. Jednotlivá zařízení tím pádem může dodávat více firem. Předběžně jsme veškerá zařízení rozdělili na tři skupiny:
Klíčové technologie týkající se našeho unikátního zařízení, založeného na speciálním systému chlazení - na ty mají kompetence výhradně ruské firmy a představují asi 10 % celku. Vybavení pro turbinový ostrov a reaktorové místnosti, korpus reaktoru - to jsou věci, u kterých předpokládáme založení strategického partnerství s různými dodavateli. To se týká asi 55 - 60 %.
A zbývajících zhruba 30 % už bude záležitostí otevřeného trhu. Firmy, se kterými jsme již podepsali memorandum, budeme vždy každý rok dopředu – podle toho, jak se bude odvíjet plán nákupu zařízení – informovat, co od nich chceme nakoupit. Kromě toho musíme provést standardizaci, jak ruskou, tak mezinárodní.  A potom už se jednotlivé firmy mohou zúčastnit tendru. Zatím jsme dělali tendry na zařízení, které se vyrábí v dlouhých termínech, jako jsou například turbíny. Tendr na turbíny vyhrál ukrajinský Turboatom. Teď vedeme jednání se Škodou Plzeň o účasti v tendru na reaktorová zařízení.
Když hledáme dodavatele pro úplně první projekt, znamená to, že je v něm ještě řada nedořešených otázek, hodně věcí se ještě může měnit. Je pro nás proto mnohem jednodušší a spolehlivější spolupracovat s firmami, se kterými již máme zkušenosti, které se osvědčily a vědí, co obsahuje práce na jaderném reaktoru, mají zkušenosti s VVER.  S těmito firmami jsme už našli společnou řeč, takže veškerá jednání jsou snadnější.

AKME Engineering a Rosatom s českým průmyslem už nějakou dobu spolupracují, můžete tuto spolupráci přiblížit konkrétněji?
AKME Engineering je zatím „společnost jednoho projektu“. Vyvíjíme a budeme vyrábět technologii VVER 100. Současné stadium projektu je ve fázi rozpracovávání standardizace a technické dokumentace, příští krok plánujeme první nákupy. Je to teprve začátek, takže dlouhodobé zkušenosti z této spolupráce ještě nemáme. Ale Rosatom už s českými firmami samozřejmě spolupracoval, podílely se na výstavbě reaktorů VVER 440, které pracují v Čechách a na Slovensku.

Nové projekty Rosatomu zahrnují i reaktor SVBR-100, který je koncipován hodně mezinárodně, jako poměrně otevřený projekt - jaderná energetika je ale poměrně specifický obor, který vyžaduje speciální know-how, vysokou kvalifikaci a náročnější parametry a také vysoký stupeň důvěry. Jaké požadavky by měli potenciální partneři splňovat, aby se mohli do tohoto projektu zapojit?
Pokud jde o technologii samotnou, SVBR-100 je reaktor na bázi rychlých neutronů, kde je jako chladicí médium využita směs olova a bismutu. Zpočátku byly takové reaktory konstruovány jako pohonné jednotky na sovětských atomových ponorkách. Tam byly získány cenné praktické zkušenosti. Nyní jsme na jejich základě, s využitím těchto principů, vytvořili srovnatelně větší SVBR-100. Jde o polostátní projekt, v němž má 50% podíl Rosatom a 50 % soukromá společnost Bazovyj Element („Základní prvek“). První věc, kterou tu nově máme, je soukromý investor. Druhá věc, které chceme dosáhnout, je po technické stránce maximálně standardizovat výrobu, abychom mohli být konkurenceschopní, protože to ve finále produkci výrazně zlevní. Z tohoto hlediska pro nás budou mimořádně důležité kompetence, aby si firmy zapojené do projektu byly schopné samostatně zajistit potřebné standardy a licence, aby to ulehčilo naši spolupráci.
Ekonomická stránka je samozřejmě velice důležitá, ale nebudeme vycházet jenom z ní. Pro nás je důležité i to, abychom mohli s danou firmou spolupracovat dlouhodobě a bez problémů, aby byla spolehlivým partnerem. Protože máme tolik zájemců, ze kterých si můžeme vybírat, v Čechách uvažujeme o spolupráci s Českou exportní bankou.
Takže abych to shrnula: hlavní jsou technické podmínky a možnost dlouhodobé spolupráce na projektu.

V čem vidíte výhody malých jaderných elektráren založených na modulárních reaktorech oproti elektrárnám klasické koncepce a kde by se mohly uplatnit?
Téma malých reaktorů se teď v rámci světové jaderné energetiky stává módním trendem. V celém světě se na tom intenzivně pracuje, existuje kolem čtyřiceti takových projektů v různých stádiích rozpracovanosti. Některé jsou zatím jen na papíře, ale některé už jako v pokročilé projektové fázi. S první fází komercionalizace se počítá začátkem 20. let. Technologie malých reaktorů vznikla už v 60. a 70. letech, ale tehdy byla jiná situace, prosazovala se jiná filozofie, všechno spělo k centralizaci a pro společnost bylo výhodnější zaměřit se na jeden konkrétní velký projekt. Teď se ovšem situace změnila, a to je také důvod, proč můžeme pozorovat tento trend, kdy se malé reaktory dostávají opět do popředí. Problematika ekonomické konkurenceschopnosti malých reaktorů je proto velice aktuální.
Nedávno jsme uspořádali speciální seminář věnovaný právě tématu malých reaktorů, kterého se účastnili zástupci mezinárodní organizace pro jadernou energii (IAAE/MAAE). Nedá se říci, že by malé reaktory v této fázi představovaly nějakou přímou konkurenci nebo alternativu ke klasickým velkým jaderným elektrárnám, ale mají svoje uplatnění spíše ve specifických podmínkách. A to především tam, kde z různých důvodů nelze stavět velké jaderné elektrárny. Tam, kde se stavět dají, bude do doby, než se program menších reaktorů naplno rozběhne v sériové výrobě (zhruba do 30. let), bude ekonomicky výhodnější budovat velké energetické zdroje. Ale je také mnoho oblastí, kdy velké jaderné elektrárny prostě stavět nejdou, a tam je prostor pro uplatnění těchto malých jaderných elektráren nové generace.  Mohou být vhodným řešením třeba pro malé ostrovní státy, coby lokální zdroje energie pro odlehlé oblasti jako je třeba Sibiř, nebo některé regiony Kanady apod. Stále je velice mnoho oblastí, kde není rozvinutá infrastruktura a energetická přenosová síť, kde nemá smysl stavět velkou elektrárnu. A to je právě případ, kde se mohou skvěle uplatnit malé zdroje. Jsou to hlavně lokality, kde ani nejsou potřeba extra velké výkony, stačí je postupně zvyšovat na 100, 200 nebo 300 MW podle aktuální potřeby či jejího nárůstu – právě tuto možnost postupného přizpůsobování nové situaci totiž modulární koncepce nabízí.
Podle předběžných průzkumů – tady je třeba říci, že se věci časem mění, protože i trh se rychle mění - by do roku 2030 měl objem poptávky po těchto malých reaktorech a elektrárnách celosvětově tvořit 35 – 40 GW.

V čem tkví hlavní rozdíl SVBR oproti klasickým reaktorům?
Malé modulární reaktory se teď vyvíjejí v generaci 3+. Projekt je dobře rozpracován, jde hlavně o to, abychom dokázali technologie a zkušenosti, které máme s VVER, uplatnit na malých zdrojích. V Rusku je představitelem takových systémů třeba reaktor KLT40. A potom je tu vývoj reaktorů 4. generace, které jsou ale už koncipovány zcela jinak nejen po technické stránce, ale obecně na odlišných fyzikálních principech. Pokud se podaří vše vyladit - hlavní je spolehlivost a bezpečnost – můžeme reálně předpokládat, že právě tyto reaktory 4. generace jsou budoucností jaderné energetiky.
Rusko je dnes z objektivních hledisek lídrem ve světovém měřítku ve vývoji těchto zařízení díky kontinuálnímu rozvoji jaderné energetiky. Máme rychlé množivé reaktory VN 800 – ty jsou již v provozu, menší typ VN 600 je ve výstavbě. Jde právě o moderní reaktory na bázi rychlých neutronů. Potom jsou to menší a střední kategorie jako je VN Brest 300 (s olovem jako chladicím médiem) a zmíněný SVBR100 (se směsí olova a bismutu).

V čem jsou jejich přednosti?
V první řadě je významným prvkem vysoká tzv. samoregulační vnitřní bezpečnost. Tím, že uvnitř reaktoru SVBR100 není vysoký tlak, je prakticky vyloučen únik radioaktivity, který představoval hlavní bezpečnostní riziko u reaktorů předchozích generací, a byl příčinou většiny katastrof a dosavadních havárií jaderných elektráren. Nové reaktory jsou výrazně bezpečnější. V perspektivě uvažujeme o tom, že budou moci pracovat v uzavřeném palivovém cyklu. Reaktorový modul je koncipován tak, aby byl schopen pracovat v palivově soběstačném módu - to jsou právě technologie, na které se Rosatom nyní výrazně zaměřuje a klade na ně mimořádný důraz.
Na jedné straně tu máme reaktory VVER, u nichž už máme shromážděny poznatky a dlouhodobé zkušenosti z desítek let provozu, takže spolehlivost a parametry jsou již vyladěné. Na druhou stranu je tu perspektiva maximálně bezpečných reaktorů založených na rychlých neutronech, ale tam nás čeká ještě dost práce, abychom dosáhli takových zkušeností, jaké máme s reaktory VVER. Čeká nás ještě dlouhá cesta.

Jaderná energie je pro řadu lidí dnes těžko přijatelná alternativa, mají prostě jednoduše strach z atomu. Čím byste je přesvědčila, že jádro není jen potenciální riziko a hrozba?
Kolegové z Rosatomu provádějí velké množství výzkumů, které se týkají právě toho, jak lidé přijímají atom a jadernou energetiku, odkud pramení strach z atomové energie. A lze říci, že je z velké části způsoben tím, že lidé nechápou principy jaderné energetiky. Obecně známým faktem mezi lidmi, kteří se jadernou energií zabývají je, že ten, kdo žije a pracuje v bezprostřední blízkosti jaderné elektrárny, má lepší, přesnější a operativnější informace o tom, jak to tam „za plotem“ funguje, jaká jsou bezpečnostní opatření a pravidla, důvěřuje jaderné energetice a bojí se jí paradoxně mnohem méně než ten, kdo je od nejbližší jaderné elektrárny vzdálen stovky kilometrů a nikdy s jadernou energetikou nepřišel do styku. Jakmile s ní máte konkrétní zkušenost, přestává být nehmatatelnou a tajemnou hrozbou. Dalo by se tedy říci, že existuje velmi silný iracionální strach z jaderné energie, což je věc, kterou dost často zneužívají sdělovací prostředky. Pro média jsou zkrátka mnohem atraktivnější negativní informace, protože vyvolávají silné emoce. Ale pokud si vezmeme skutečná fakta zbavená mýtů, čistou statistiku, tak kdybychom provedli srovnání například s výrobou elektřiny z uhlí a vzali důsledně celý proces od těžby uhlí, přes dopravu a jeho zpracování v elektrárnách, vliv exhalací na lidské zdraví a životní prostředí, ukázalo by se, že jaderná energetika je vlastně bezpečnější.
Bohužel, určitá, byť velmi nízká míra pravděpodobnosti, že se něco stát může, tu stále existuje, tu se nepodařilo zcela vyloučit. A právě proto ve společnostech jako Rosatom existují velice důležité obory, jako je politika bezpečnosti. Míra pravděpodobnosti potenciálních rizik se snižuje téměř až na nepravděpodobnost. Na bezpečnostní opatření se věnují obrovské objemy jak technologických, tak finančních prostředků. Tyto problémy zřejmě definitivně vyřeší právě reaktory 4. generace, kdy díky samotné podstatě fyzikálních dějů, jež využívají při svém provozu, není možné, aby k úniku radioaktivity došlo.
Snažíme se také zapojit veřejnost už v etapě, kdy se jaderné elektrárny projektují a staví, přizvat lidi a dodávat jim informace. Každý, kdo si otevře webové stránky Rosatomu, může zjistit, v jaké fázi se nachází výstavba té které elektrárny, co se tam děje. Tyto informace jsou veřejné, což je oproti minulosti, kdy bylo vše utajováno, velký rozdíl. A naše praxe ukazuje, že to přináší výsledky – když lidé mohou otevřeně získat korektní informace, důvěra v jadernou energetiku se postupně zvyšuje. Chceme lidem ukázat i její pozitivní stránku jako je teplo, energie, možnost rozvoje technologií, nové pracovní příležitosti v dané oblasti. I to jsou věci, které sebou přináší jaderná energetika, a mohou měnit životy lidí. My se je na to snažíme upozorňovat…
 

Publikováno: 15. 1. 2014 | Počet zobrazení: 3319 730