Česko má inovační potenciál. Ale potřebuje jasnou strategii a nečekat, že zájemci přijdou klepat na dveře...

Jaké možnosti se nabízejí českým firmám prostřednictvím spolupráce s AmCham?
Oblast pro spolupráci je limitována pouze ambicemi. Hledáme různé příležitosti pro české firmy na americkém trhu, pro společnosti z USA, směřující na trh český. To platí i pro možnou spolupráci zdejších universit s americkými společnostmi, a naopak hledáme příležitosti spolupráce mezi americkými universitami a zdejšími firmami. Platí to i pro spolupráci výzkumných ústavů, například sci-tech s podobnými institucemi v USA. Je zde tedy opravdu mnoho příležitostí, v podstatě omezených pouze lidskou opatrností, a obavami, že to nebude fungovat.

Jak to vypadá z praktického hlediska? Jsem např. český student nebo inženýr a zajímám se o zmiňované příležitosti. Jak mohu začít? Obrátit se přímo na komoru?
Záleží na tom, s jakou myšlenkou přicházíte. Pokud se jedná o něco, co by mělo být například patentováno, obraťte se na nás až poté, co nápad patentován bude. V současnosti pracujeme na několika projektech s vysokoškolskými profesory a studenty a se startupy podílejícími se na nových technologiích. Začínáme se soutěží. Přihlášení se tam setkají s lidmi, kteří mohou jejich nápady koupit. Studenti i ostatní, prezentující své nápady, zároveň zjišťují, zda mohou získat prostředky pro své podnikání. Snažíme se spojovat lidi. Z několika setkání za týden samozřejmě nemůžeme garantovat stoprocentní úspěšnost. Setkáváme se s případy, kdy zájemci ani přesně nevědí, na jakou formu případné spolupráce s univerzitou v USA se chtějí soustředit. Potřebujeme pečlivě naplánované a připravené projekty, s jasnou vizi a návrhem postupu akcí a pak teprve můžeme pomoci. Asi polovina zájemců odchází s doporučením, co by měli lépe promyslet a zvážit než se k nám znovu vrátí. Té druhé polovině se snažíme pomoci, jak nejlépe dokážeme. Nejsme agentura pro pracovní příležitosti a jsou tu tedy jisté hranice, co můžeme dokázat. Ale v rámci zmíněných limitů se snažíme o vše, co je v našich silách. Spolupracujeme také s iniciativami jako Czech Innovation a každoročně také veřejně vyhlašujeme ocenění za nejlepší spolupráci mezi univerzitami a firmami. S hlavní myšlenkou podpořit povědomí o opravdu dobré práci university ve výzkumu. Soustředíme-li se na komerční využití, věda má přesvědčivě svoji vlastní hodnotu a to i pro nás, jako obchodní organizaci na podporu ekonomického rozvoje. Naše práce je z tohoto hlediska zaměřena na roli vědy v rozvoji ekonomiky, na hospodářskou prosperitu. Nejsme ve sporu s představiteli akademické obce, pokud tedy netvrdí, že věda má sloužit pouze sama sobě.

Obvyklý problém je v tom, že průmyslové společnosti se zaměřují spíše na projekty, které přinášejí zisky okamžitě, anebo co možná nejdříve...
Je důležité vědět, jakou má společnost skladbu akcionářů a jejich profilaci. Když se podíváme do historie některých významných inovací, najdeme spojení s investiční politikou firem. Kupříkladu internet, telekomunikace... Moderní telekomunikační systémy vzešly z Bellových laboratoří. Pan Bell vlastnil společnost, kde se opravdu pracovalo na výzkumu, ale nebylo zde okamžité finanční ocenění pro akcionáře. A šli do toho stejně.
Můj otec je vědec, americký nukleární inženýr. Každé léto jezdí do soukromé společnosti  pro financování výzkumných projektů v San Diegu. Je honorován za odborné posudky, ale  neexistuje přitom okamžitý verdikt, výsledky nejsou předem garantovány. Pointa je v tom, že by mohly být. Proto si myslím, že černobílé rozhodování není možné. Vědci nemohou trvat na vědě vedoucí pouze k dalším vědeckým výzkumům. Věda je tu proto, aby vytvářela prostředky nejen pro samu sebe, ale i pro všechny ostatní. A také nelze prohlašovat, že společnosti hrají s vědou hru pouze na jistotu. Na okamžitý výsledek.
Mnohé se zaměřují na tuto oblast, protože zde cítí budoucí potenciál. Je to vzájemně provázaný trojúhelník. V jeho středu je samo poznání, obklopené komunitou výzkumníků.
Mají své představy, včetně toho, jak chtějí být placeni, ohodnoceni. Dále je tu vláda, rozdělující finance. Není zde proto, aby prosazovala vědu jako takovou.  Úkolem vlády je podporovat prosperitu obyvatel a zaručovat jejich bezpečnost. A na třetí straně je byznys, soukromý sektor, který se snaží produkovat inovativní výrobky. A pomáhat tak vládě zvyšovat  životní úroveň a zajišťovat bezpečnost státu a jeho obyvatel. V tomto trojúhelníku dochází ke střetům, konfliktům, jsou zde bariéry. Ale je nesmyslné debatovat
o rozdělení základního a aplikovaného výzkumu. Je jen jeden výzkum. Dobrý a užitečný, vytvářející přidanou hodnotu. Vědecká komunita musí vycházet z faktu, že jak vláda, tak ekonomické celky mají skutečný zájem na podpoře výzkumu. Ten ale může vytvářet hodnoty pro všechny a musí být využitelný.

Nezřídka se - alespoň v České republice - ukazuje tendence nutit vědce k zastávaní funkcí managementu, ve snaze posílit praktické využití vědy...
Je ale velmi náročné být opravdu dobrým manažerem a zároveň skvělým vědcem. Důvod, proč k tomu dochází, je prostý. Vědecká obec chce mít kontrolu nad vším, mít výzkum hlídaný ve všech ohledech, zejména chtějí mít kontrolu nad penězi. Bylo by samozřejmě ideální, kdyby mohli říct „ano, rozumíme vědě, obchodnímu zhodnocení a v tomto procesu zastaneme i úlohu vlády". Každý projekt, výzkum nevyjímaje, musí být řízen. Pokud vznikne problém, dochází k vzájemnému obviňování mezi všemi třemi zúčastněnými subjekty. Výzkumníky, obchodními společnostmi a vládou. Pramení to ze vzájemného neporozumění, špatném povědomí o postupech a cílech. Proto je třeba odstraňovat překážky brzdící vědecký cyklus. Vláda vydává obrovské prostředky na vzdělávání tisíců lidí zaměřených na výzkum, ale nezřídka pouze zlomek z nich má představu, čeho konkrétně má být dosaženo. Chybí směr a jasně definované cíle. A tak nezbývá, než apelovat na vládu - prosím předložte příslušným místům potřebné dokumenty, stanovte záměry, úkoly pro státní výzkum. A tyto cíle by měly definovat pro celou společnost celkový prospěch, benefit za prostředky vynakládané z celospolečenských prostředků na fondy sloužící výzkumu. Každoročně je vzděláváno nespočet lidí, které zasvětí celý svůj život celoživotnímu vzdělávání. A přitom na ně nejsou vztahována žádná další očekávání. Nejsou vedeni k vytváření něčeho opravdu užitečného. V tomto případě ne v obchodních firmách, ale v celé lidské společnosti.
Po celém světě se setkáváme s podobnými problémy. Na Univesity of Maryland jsem hovořil se ženou zodpovědnou za biomolekulární a biochemický výzkum. „Česká vláda přichází s programem vládou řízeného výzkumu. Jak vaše instituce žádá o vládní financování?“, ptám se jí. Ona mi odpoví otázkou „Jaká je strategie české vlády ve zdravotnictví? Strategie v USA je zaměřena na léčení nádorových onemocnění." Vláda tedy stanovila sociální cíl, peníze jsou určeny na cestu k jeho dosažení.Takže, pokud vaše instituce má projekt zaměřený na léčbu karcinomu, nezáleží jestli se věnujete základnímu výzkumu nebo aplikované formě. Pokud soustředíte svou energii na jakoukoliv část tohoto maratonu s cílem vyléčení nádorových onemocnění, jste adeptem na získání finanční podpory.
U nás v USA tedy neexistuje, že bychom neměli strategii ve vládou řízeném výzkumu. A co je velmi podstatné, platí to i pro dlouhodobé plánování obrany státu, pro plánování jeho ekonomického rozvoje. Je nutné mít jasné strategie i v těchto klíčových oblastech a oblast vědeckého výzkumu je musí podporovat.

Když už jste zmínil vojenský výzkum, i ten se mění a řada projektů z této oblasti byla převedena do běžného civilního užívání a armáda například užívá civilní kupř. internetové aplikace...
Internet je sám o sebe výborným příkladem. V počátcích svého vývoje byl definován jako projekt pro vojenské účely. Anebo americký vesmírný program - je úžasné, čeho dosáhl - dostal člověka na Měsíc. A veškerá použitá technologie z projektu výzkumu Měsíce je nyní používána v soukromém sektoru. NASA sama o sobě je jednou z hlavních příčin vzniku Sillicon Valley. Na mnoha inovacích určených původně pro armádu vidíme základy mnoha dnes obecně užívaných vynálezů. Vojenský výzkum představoval zpravidla vrchol v technologiích. I česká armáda se potřebuje integrovat do amerických, německých nebo japonských rozpočtových obranných programů. Ale aby se dostala účinněji do systémů NATO, je třeba jasný závazek ale i iniciativa ze strany vlády. Zatím se zdá, že zdejší univerzity se obávají zapojení do tohoto systému.

Z jiného úhlu pohledu vojenské organizace představují nové komerční celky, soupeře i v komerční soutěži...
Můžete si vybrat stranu, ale vždy jste zapojeni do nějakého nadnárodního vojenského systému, ať už jde o NATO anebo nějaký jiný systém mimo něj. Pokud opravdu chcete být technologicky vepředu, pravděpodobně byste se měli připojit ke strategii NATO. Stále slýchám, že NATO se dostatečně nezajímá o české odborníky a že společnosti nejsou dostatečně integrovanými partnery... Ale ve skutečnosti nelze sedět v kanceláři za stolem a čekat, že k vám někdo přijde z NATO přemlouvat vás ke spolupráci. Přesvědčovat vás o vašem vlastním zájmu. Důležité je chápat, jak NATO funguje, je to velmi konkurenční tržní systém a nezbývá, než se aktivně integrovat a vybudovat závazky. Vím, že v České republice existují technologie i kvalifikovaní lidé, po kterých by rozhodně byla poptávka. Ale nestačí jen vyvinout technologii, musíme s ní obeznámit příslušné širší kruhy, dát o ní vědět. Snažíme se o to aktivně, ale neobejdeme se bez aktivní snahy českých společností.

Lze ale uvést i pár příkladů úspěšné spolupráce, například českých programátorů, kteří pracují pro Pentagon na systému bezpilotních letounů. Takže možné to je...
Znovu připomínám, že jde o mimořádně konkurenční systém. Ano, znám společnosti, které nacházejí výhodu v zapojení do struktur NATO. Ale nemůžete čekat. Čím déle čekáte, tím větší nevýhodou se otálení stává.

Sledujete vývoj inovací, technickou evoluci. Je podle vás možné odhadnout hlavní trendy pro následující léta?
Myslím, že jedním z nich je 3D tisk, určitě změní charakter výroby - ovlivní proces produkce, přichází nová éra. V důsledku toho lze očekávat změny v logistice. Bude třeba nastavit nové cesty a proto pocítíme mnohé změny i v komunitě byznysu. Také bych řekl, že neustálý vývoj v IT přinese zásadní změny ve zdravotní péči a v jejím poskytování. A právě to je oblast, kde má Česká republika opravdu úžasné možnosti. A to nejen, co se týče výhod pro vlastní obyvatele. Jde o možnou implementaci do místních systémů - zavedení inovací a poté i jejich možný prodeji do zbytku Evropy. Na tomto poli je obrovský prostor. V USA, v Číně i v Evropě roste průměrný věk, zvyšuje se počet starých lidí...
Každý proto bude chtít poskytovat lepší zdravotní péči a to při udržená stávající výše vynaložených prostředků. To se ovšem neobejde bez kvalitního a chytrého marketingového systému. Česká republika už vyrábí nejlepší nemocniční postele na světě, ve firmě Linet. A to je platforma pro nové možné systémy, protože vše nebude závislé pouze na pobytu v nemocnici, pacient může ležet na moderní nemocniční posteli i v pečovatelském domě nebo doma a lékařům to umožní nové léčebné postupy. Díky možnostem, který nabídne tento výrobek. A proč toho nevyužít ještě lépe? Proč by výrobce nemohl být více nápomocen státu? A proč by vláda naopak nepomohla využít potenciál této firmy v globálnějším měřítku. Položme si proto otázku, jak můžeme vyvinout zdravotní systém tady u nás, vložit ho do příslušného výrobku, v tomto případě do nemocničního lůžka, a jak zároveň umožnit rozvoj nezanedbatelné části domácí ekonomiky? A to je jen jeden z mnoha možných příkladů.
V České republice je také velký potenciál v nanotechnologiích. Je tu mnoho dobrých výzkumníků, ti ale potřebují příslušnou záštitu prostřednictvím adekvátní instituce. Myslím si, že pokud jde o vzdělání inženýrů, vědců a odborných pracovníků, je na tom tato země velmi dobře. Vzdělávání jde kupředu, to je nepopiratelné. Jenže žádný vědec není nikdy dost vzdělaný. Dokonce ani uznávaný doktor či profesor z MIT, renomovaného Massachussets Institute of Technology, nemůže ustrnout na místě a dál se nevzdělávat. Každý rok přináší obrovské možnosti chopit se technologických výhod a předstihnout konkurenci. Ale v České republice je nutné vybrat jen několik z nabízených. Tato země není USA s třistasedmdesáti miliony obyvatel s ohromným trhem a finančními možnostmi.
Anebo Německo s desítkami milionů obyvatel, kde se věnuje v poměru k trhu a počtu obyvatel větší částky finančních prostředků. Mít více peněz na investice do systému k vynaložená na výzkum je zásadní faktor. S omezenými prostředky se musíme soustředit na pár klíčových oblastí a snažit se v nich být nejlepší. Například jako Švýcarsko.
 

Publikováno: 11. 2. 2014 | Počet zobrazení: 3378 812