Malé a perspektivní
Malé jaderné reaktory přitahují stále větší pozornost. Kromě celé řady výhod ale mají i své nedostatky.
Jestliže je v oblasti technologií přípustné mluvit o takových fenoménech jako je móda, potom lze jednoznačně říci, že hitem sezóny se staly malé jaderné reaktory. Jejich nesporné přednosti, jako jsou menší rozměry, srovnatelně nízké ceny, jednoduchost konstrukce a výstavby, snadná údržba i mobilita, ovšem často zastiňují možná rizika, stejně jako skutečnost, že zatím neexistuje sériová výroba a dostatečné provozní zkušenosti.
Do kategorie malých jaderných reaktorů podle klasifikace IAEA patří reaktory o výkonu menším než 300 MW. Možnosti jejich budoucího využití jsou mimořádně slibné. Malé rektory umožní především využít a osvojit si i ty oblasti planety, které dosud zůstávají Terra Inkognita kvůli odlehlosti a složitým geologickým nebo přírodním podmínkám.
Názorným příkladem je zatím jediná jaderná elektrárna na světě, provozovaná v oblasti trvalé zmrzlé půdy - ruská Bilibinská JE na Čukotce. Na elektrárně pracují čtyři stejné bloky s vodo-grafitovými reaktory kanálového typu, každý z nich o výkonu 12 MW. Elektrárna vyrábí jak tepelnou, tak i elektrickou energii, kterou pokrývá potřebu polárního města Bilibino.
Malé reaktory je kromě toho možné využít i pro výrobu pitné vody z mořské. Tato nová technologie je sama o sobě významným technologickým vynálezem, protože využití malých reaktorů v pouštích nebo v oblastech trpících akutním nedostatkem pitné vody může kvalitativně změnit život v různých odlehlých koutech Země.
Ostatně, všechno má svůj háček. V loňském roce vystoupila nezisková organizace Svaz znepokojených vědců (UCS) s ostrou kritikou malých reaktorů. Za hlavní negativa vědci označili nedostatečně propracovaný bezpečnostní systém těchto reaktorů, stejně jako nezbytnost dotovat je z peněz daňových poplatníků, na úkor transparentnosti ekonomického modelu malé jaderné energetiky.
V současné době jsou nejpopulárnějšími zástupci malých reaktorů prototypy lehkovodních rektorů, vysokoteplotní plynové reaktory a reaktory chlazené tekutými kovy.
Malé jaderné reaktory se staly impulzem pro zcela nový způsob financování technologií v jaderné energetice - ve spolupráci soukromého byznysu a státu. Tento způsob se podle slov Anny Bryndzyové ze společnosti UX Consulting úspěšně rozvíjí například ve Spojených státech. Granty americké vlády pokryjí náklady na vývoj pouze z 20 %, ale jsou důkazem toho, jaké projekty jsou dnes považovány za nejperspektivnější. První dva granty na vývoj malých reaktorů získaly firmy Babcock & Wilcox + Bechtel a NuScale Power. O grant na vývoj malého reaktoru AP 300 se zajímala i americko-japonská společnost Westinghouse, ale posléze program malých jaderných reaktorů ukončila.
V Rusku je za nejperspektivnější sériový projekt v této oblasti považován malý jaderný reaktor na bázi rychlých neutronů SVBR 100, chlazený směsí olova a bismutu. Vývojem tohoto typu reaktoru se zabývá společnost AKME-Inženýring. Polovinu jejích akcií vlastní korporace Rosatom, zbývajících 50 % patří strukturám podnikatele Olega Děripasky.
Uznávaný jaderný expert, profesor Georgij Tošinský se domnívá, že jednou z hlavních výhod reaktoru SVBR 100 je přirozená bezpečnost. „Tento reaktor zkrátka nemůže explodovat, protože tam nejsou plyny, které by se rozpínaly. Pokud tedy dojde k mimořádné situaci, reaktor se prostě zchladí a změní se v obyčejný kus olovo-bismutové slitiny. Ano, přijdete sice o reaktor, ale zároveň se zbavíte nebezpečí úniku radiace do okolního prostředí,“ vysvětluje profesor Tošinský.
Nejblíže k realizaci má ale navzdory tomu projekt reaktoru KLT 40S o výkonu 40 KW. Dva reaktory tohoto typu byly loni v říjnu instalovány na plovoucí jaderné elektrárně Akademik Lomonosov. Předpokládá se, že tato JE bude napevno umístěna ve městě Pevek na Čukotce a perspektivně může nahradit čtyři bloky Bilibinské JE po jejich vyřazení z provozu .
Na paty Rusům ale šlapou Číňané a Argentinci. V Číně byla výstavba první jaderné elektrárny s vysokoteplotními reaktory zahájena na konci roku 2012 a první blok by měl být podle plánu spuštěn v roce 2017. Také Argentina má v plánu ve stejném roce začít budovat základy pro výstavbu reaktoru CAREM.
Potenciální objem trhu s malými jadernými reaktory pro období let 2020 až 2030 je odhadován na 40 GW, což v cenovém ekvivalentu odpovídá přibližně 200 mld. dolarů. Experti předpokládají, že už v roce 2030 budou malé jaderné reaktory ve většině zemí zajišťovat 10 - 15 % z celkového výkonu jaderných elektráren. Tyto údaje uvedl na konferenci Atomex-2013 Hans Yoachim Kopp - expert konsultingové společnosti Roland Berger.
Maria Strachová
571
