Evropský parlament podpořil strategii pro čistá paliva

Samotný návrh směrnice - jakkoliv se může jevit (či přímo je) revoluční ve svých důsledcích - není z hlediska dlouhodobé politiky EU překvapivý. Programovým politickým východiskem směrnice je strategický dokument „Evropa 2020: Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ (z roku 2010), který dále rozvinula Bílá kniha „Plán jednotného evropského dopravního prostoru - vytvoření konkurenceschopného dopravního systému účinně využívajícího zdroje“ (z roku 2011), která již přímo stanovila prolomení závislosti dopravy v EU na ropě a jako cíl stanovila snížit emise skleníkových plynů v dopravě do roku 2050 o 60 % proti úrovni v roce 1990. Konkrétně pak Bílá kniha uvedla, že Komise bude rozvíjet „udržitelnou strategii alternativních paliv zahrnující rovněž odpovídající infrastrukturu“ (iniciativa 24) a „pokyny a normy pro čerpací infrastrukturu“ (iniciativa 26). Předložení směrnice Komisí a její kladné přijetí Evropským parlamentem pak bylo pouze legislativním vyjádřením této politiky.
Již předtím však přímo právní předpis - směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES ze dne 23. dubna 2009 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů a o změně a následném zrušení směrnic 2001/77/ES a 2003/30/ES12 stanovil cíl dosáhnout 10% tržní podíl pohonných hmot z obnovitelných zdrojů.

Věcná východiska směrnice
Pokud jde o legislativní konkretizaci uvedených politických cílů, kromě směrnice se stalo východiskem Sdělení Komise o evropské strategii pro alternativní paliva (z roku 2013), které hodnotí dostupné varianty alternativních paliv, která by mohla nahradit ropu a navrhuje seznam opatření na podporu rozvoje trhu s alternativními palivy v Evropě. Hlavními alternativními variantami paliv jsou:
I) elektřina,
II) vodík,
III) biopaliva,
IV) zemní plyn - v podobě stlačeného zemního plynu (CNG), zkapalněného zemního plynu (LNG) nebo zkapalněného plynu (GTL) a
V) zkapalněný ropný plyn (LPG).
Za hlavní překážku zavádění alternativních paliv na trh bylo označeno jejich přijetí spotřebiteli a absence infrastruktury pro alternativní paliva, jakož i absence společných technických specifikací pro rozhraní mezi vozidlem a infrastrukturou. Účelem směrnice je pak zajistit vytváření infrastruktury pro alternativní paliva a zavedení společných technických specifikací pro tuto infrastrukturu v EU.

Právní stránka směrnice    
Evropským parlamentem schválená směrnice stanoví konkrétní požadavky na členské státy EU k zavedení vnitrostátních rámců politiky pro tržní vývoj alternativních paliv a pro vytvoření minimální infrastruktury pro alternativní paliva, včetně zavedení společných technických specifikací.
Na prvním místě směrnice stanoví minimální povinnou infrastrukturu pro elektřinu, vodík a zemní plyn (CNG a LNG), která má klíčový význam pro přijetí alternativních paliv spotřebiteli (zavedení na trh) a pro další rozvoj a využití těchto technologií v odvětví. Směrnice konkrétně stanoví požadavek, aby každý členský stát EU zřídil minimální počet dobíjecích stanic pro elektrická vozidla, přičemž 10 % z nich má být veřejně přístupných.
Na základě vnitrostátních cílů pro elektrická vozidla, které již byly v mnoha členských státech stanoveny, a s využitím extrapolace na celkový počet očekávaný pro celou Unii definuje pro každý členský stát minimální počty. Elektrická vozidla budou dále potřebovat alespoň dvě dobíjecí stanice na vozidlo k dispozici pro plné dobití a určitý počet veřejně přístupných dobíjecích stanic pro doplňkové dobití, aby byly překonány obavy z nedostatečného dojezdu. Zavedení společných technických specifikací je proto dle směrnice nezbytné pro rozhraní mezi dobíjecími stanicemi a vozidly a také pro dodávky pobřežní elektřiny na plavidla.
Stávající vodíkové čerpací stanice, jež byly dosud vybudovány v rámci demonstračních projektů vodíkových vozidel, se mají doplnit, aby byl možný provoz vodíkových vozidel na celém území členského státu EU a rovněž se umožnil jejich provoz v celé Unii - což by sloužilo jako základ pro případné pozdější vybudování celoevropské sítě. Pro vodíkové čerpací stanice se mají zavést společné technické specifikace.
Pokud jde o čerpací stanice s LNG, tyto se mají postavit v rámci základní transevropské dopravní sítě (TEN-T) ve všech námořních a vnitrozemských přístavech a s maximálními možnými rozestupy na dálnicích. Pro čerpací stanice s LNG a také pro čerpací stanice s CNG pro motorová vozidla se mají zavést společné technické specifikace. Čerpací stanice s CNG se mají vybudovat v rozsahu nutném k tomu, aby byl možný provoz vozidel na CNG v celé Unii.
Pro účely směrnice se stanoví definice „alternativních paliv“, kterými se dle směrnice rozumí paliva, která nahrazují zdroje fosilní ropy v dodávkách energie pro dopravu a která mají potenciál přispět k její dekarbonizaci. Patří mezi ně:

– elektřina,
– vodík,
– biopaliva podle definice ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES,
– syntetická paliva (které EP navrhl rozšířit o parafinická paliva, včetně methanolu),
– zemní plyn, včetně biomethanu, v plynné formě (stlačený zemní plyn – CNG) a ve zkapalněné formě (zkapalněný zemní plyn – LNG), a
– zkapalněný ropný plyn (LPG).

Směrnice dále mj. stanoví, že pokud jde o dodávky elektřiny pro dopravu, členské státy zajistí, aby byl do 31. prosince 2020 zaveden minimální počet dobíjecích stanic pro elektrická vozidla, a to alespoň počet uvedený v příloze II (viz připojenou tabulku). Alespoň 10 % dobíjecích stanic musí být veřejně přístupných. Pomalé dobíjecí stanice pro elektrická vozidla musí do 31. prosince 2015 splnit požadavky technických specifikací (uvedených v příloze III bodě 1. 1. směrnice) a rychlé dobíjecí stanice musí tyto požadavky splnit do 31. prosince 2017 (dle přílohy III bodu 1. 2. směrnice).
Pokud jde o dodávky vodíku pro dopravu, členské státy, na jejichž území ke dni vstupu směrnice v platnost již existují vodíkové čerpací stanice, zajistí, aby byl do 31. prosince 2020 k dispozici dostatečný počet veřejně přístupných čerpacích stanic vzdálených od sebe nejvýše 300 km, umožňující provoz vodíkových vozidel na území celého státu.
Co se týče dodávek zemního plynu pro dopravu, členské státy zajistí, aby byly do 31. prosince 2020 ve všech námořních přístavech hlavní sítě transevropské dopravní sítě (TEN-T) k dispozici veřejně přístupné čerpací stanice s LNG pro námořní a vnitrozemskou vodní dopravu.
V případě biopaliv, které již tvoří téměř 5 % trhu, tyto se používají se v rámci palivových směsí, a tudíž jim směrnice nestanoví žádnou speciální infrastrukturu. Klíčovým úkolem bude zajištění jejich udržitelnosti.
Stejně tak pro LPG (zkapalněný ropný plyn) nejsou plánována žádná opatření, neboť základní infrastruktura je již k dispozici.

Závěr
Pro české podmínky aplikace směrnice jistě není bez zajímavosti doplnění odůvodnění v rámci Evropského parlamentu, a sice že strukturální fondy, zejména Evropský fond pro regionální rozvoj a Fond soudržnosti, by měly poskytovat další možnosti financování a podpory zavádění infrastruktury pro alternativní paliva. Pro vnitrostátní politiku je pak důležité naléhat na vnitrostátní, regionální a místní orgány, aby zavádění infrastruktury pro alternativní paliva plně zahrnuly do svých operačních programů a priorit.  /pm/
 

Publikováno: 18. 6. 2014 | Počet zobrazení: 3440 772