Informační Systém pro výrobu

Požadavky na konkrétní funkce, které by měly systémy pro řízení výroby poskytovat, jsou různorodé v závislosti na charakteru výroby a výstupních informacích ze systému, požadovaném stupni komfortu zadávání vstupních dat, přesnosti její evidence, plánování a na schopnosti vyrovnat se s různými zvláštnostmi danými povahou popisovaných materiálů, výrobků a technologií.
Klíčovou funkcionalitou většiny výrobních systémů pro řízení nespojité výroby bývají hierarchické kusovníky v technické přípravě výroby (TPV), ve kterých se pomocí vazeb jednoznačně popíše, z jakých materiálů nebo polotovarů, v jakém množství a jakými technologickými postupy se budou popisované výrobky nebo sestavy vyrábět. Zde záleží na jednotlivých systémech, jaké se pořizují vstupní údaje v TPV, aby bylo možné připravit adekvátní podklady pro požadované výstupy resp. automatizovat často opakované procesy. Výrobky, polotovary i materiály popsané ve výrobě musí být současně jednoznačně definovány i ve skladovém hospodářství. V technologických postupech se určují potřebné technologie (pracoviště), jejich návaznosti a technologické časy. Tyto údaje se využívají současně pro kalkulace, plánování i vyhodnocování výroby. Jednodušší systémy rozlišují pouze jednotkové (resp. dávkové) a přípravné časy, pokročilejší systémy umožňují rozlišovat a zadávat ještě další časy. Mohou to být časy mezioperační a přípravné časy rozlišené podle toho, zda přípravná práce může probíhat v plánu souběžně s dokončováním předchozí operace nebo až po jejím dokončení. S tím souvisí i možnost rozdělit větší výrobní dávky na více menších tzv. předávacích dávek tak, aby bylo možné zaplánovat po sobě jdoucí operace téměř souběžně. Zpoždění zahájení následné operace je pak dáno pouze součtem časů zpracování předávací dávky na předchozí operaci a mezioperačním časem. Vkládání opakujících se údajů lze částečně automatizovat a zjednodušit používáním pomocných číselníků s předem předdefinovanými údaji. Z hlediska plánování jsou nejdůležitější číselníky výrobních zdrojů. Hlavními výrobními zdroji bývají zpravidla pracoviště resp. stroje a lze je spojovat do skupin, v rámci kterých je lze zaměňovat. U nich se definují parametry pro vytváření kapacitních plánovacích kalendářů. Některé systémy umožňují definovat mimo běžně používaných údajů o počtech směn a jejich délkách i časy pro přenastavení pracovišť, počty pracovišť souběžně využívaných jednou zakázkou a způsob řazení přípravných časů v případech, kdy jeden pracovník obsluhuje více pracovišť současně.

Pro plánování je dále důležité, mít možnost odložit přidělování konkrétních pracovišť zakázkám do doby, kdy se bude daná zakázka plánovat. Plánovací program může pro zakázky dynamicky vybírat jednotlivá pracoviště uvnitř jedné skupiny podle jejich aktuálního obsazení v plánu. V některých firmách si nevystačí při plánování pouze s jedním zdrojem (typicky s pracovištěm) v operaci, a potřebují navíc v plánu zohlednit předpokládanou přítomnost či nepřítomnost pracovníků určitých profesí nebo dostupnost výrobních přípravků. Zdokonalené plánovací systémy (Advanced Planning Systems - APS) umožňují navíc např. přidávat do operací požadavky na použití více výrobních zdrojů současně a plánovat s ohledem na aktuální dostupnost všech požadovaných zdrojů současně.
Komplexní systémy s integrovanou výrobou následně umožňují transformovat požadavky obchodu podle takto zadaných pravidel do výroby a vytvářet a plánovat výrobní příkazy k jejich zajištění. Zaplánované výrobní příkazy si zablokují kapacity příslušných výrobních zdrojů a rezervují si vstupní materiál. Někde stačí pouze vytvoření hrubého kapacitního plánu pro klíčové resp. omezující výrobní zdroje, ale většinou je potřebné vytvoření plánu pro jednotlivé hlavní zdroje podle návaznosti operací metodou dopřednou, kdy se postupuje od první operace k poslední, nebo metodou zpětnou od předem daného termínu dodání výrobku zákazníkovi k zajištění materiálu tak, aby byl termín dodání dodržen. Obě plánovací metody se dají kombinovat, zkusmé zaplánování nové zakázky dopřednou metodou do omezených kapacit pak zpravidla slouží k odhadu reálného termínu jejího dokončení. Pro plánování výroby, které je nyní nejčastěji diskutovanou funkcionalitou každého informačního systému pro výrobní firmy, je klíčové těsné propojení se skladovým hospodářstvím. Podle okamžitých stavů skladů materiálů a polotovarů je možné místo příkazů k výrobě některé polotovary pouze vyskladnit a zkrátit tak celý výrobní cyklus. Pokud plánovací systém umožňuje aktivně pracovat s dodacími lhůtami materiálů, dodávku materiálů a dílů od subdodavatelů lze načasovat tak, aby požadované vstupy byly k dispozici těsně před plánovaným použitím ve výrobě (Just In Time - JIT). Systém JIT výrazně snižuje výrobní náklady. Na něj může navazovat plánování výrobních zdrojů MRP II (Manufacturing Resource Planning). Systém MRP II umožňuje plánování požadavků na hlavní i vedlejší zdroje (pracoviště, stroje, pracovníci po profesích, přípravky), vytvářet základní plán výroby, plánování materiálových požadavků (MRP I) a nákup materiálu. Aby se plán výroby postupně příliš neodchyloval od reality, je přínosné, aby systém pro řízení výroby umožňoval snadné a rychlé přeplánování výroby s ohledem na reálné dokončování operací. Operativním přeplánováním takto lze rychle reagovat na různé rušivé vlivy během výroby, kterými jsou např. výpadky v dodávkách materiálu, poruchy strojů nebo příjem urgentní zakázky. Aktuální informaci o dílčích stavech dokončení jednotlivých zakázek lze zajistit přesným a efektivním sledováním výroby s využitím technologií čárových kódů a radiofrekvenčních čipů (RFID). Pracovní výkony si jednotliví pracovníci mohou sami zadávat snímáním čárových kódů z výrobních průvodek. Tyto technologie zaručují minimální chybovost. Pro fungování kvalitního řídicího a plánovacího výrobního systému je zadávání výkonů v reálném čase nutnou podmínkou. Dlouhodobě lze takto také zpřesňovat technologické časy pro jejich další využití při plánování v budoucnu. Včasnost a přesnost takto vkládaných informací se pak pozitivně promítá do manažerských rozhodnutí.

Pokročilé systémy řízení výroby zpravidla účelně využívají neustále se zdokonalující informační technologie, aby byly schopné zajistit vysokou přesnost informací, hospodárnost formou snižování nákladů, snadnost a rychlost zadávání dat a komplexní přehled o stavu výroby a zásob. Informace pak musí být dostupné pro všechny zainteresované pracovníky. Jejich implementace ve výrobních firmách tak umožňují výraznější orientaci na zákazníka s cílem zajištění jeho spokojenosti. Zavedením vhodného informačního systému včetně řízení výroby lze v podniku zvyšovat produktivitu práce a tím i vyrábět stále efektivněji a kvalitněji.

Jan Dubec

 

Publikováno: 21. 8. 2014 | Počet zobrazení: 2347 594