Držet spolu se vyplácí

Co obnáší nástup do role šéfa SST?
Červen byl pro mne hlavně seznamovací, přechodový měsíc, protože podle rozhodnutí představenstva jsme společně s mým předchůdcem, panem Zemánkem absolvovali měsíc poměrně bohatý na různé události, které mi umožnily se s problematikou důvěrně seznámit. Tou hlavní událostí bylo valné shromáždění CECIMO, které se letos konalo v České republice. Jde o záležitost, která se u nás koná zhruba jednou za deset let. Tam jsem měl možnost se seznámit s řadou významných činitelů a osobností, které dnes v rámci CECIMO působí, což jsou především prezidenti jednotlivých národních svazů, ale i funkcionáři vlastního sdružení CECIMO, a myslím, že to umožnilo se s nimi rychle  zkontaktovat.
Druhou významnou červnovou událostí bylo strojírenské fórum, které také umožnilo setkání s řadou lidí jak z průmyslu, tak z dalších institucí, ministerstev a poradenských společností, Takže v průběhu tohoto období jsem měl možnost seznámit se nejen se záležitostmi Svazu, ale i s řadou významných partnerů, se kterými SST úzce spolupracuje.

Jaké jsou Vaše záměry v nové funkci?
V této fázi bych zatím navázal na to, o čem jsem mluvil ve svém kandidátském projevu před volbou, která proběhla 17. dubna. Domnívám se, že ústředním tématem a problémem SST je uklidnění situace a zlepšení vzájemné interní komunikace uvnitř členských podniků. Samozřejmě, Svaz jako každé podobné sdružení řeší řadu problémů, ať už jsou to vnitřní a organizační záležitosti, otázky financování a programů, ale myslím, že to hlavní, co je v současné době přede mnou, je zlepšení vzájemné komunikace. Přesvědčit různé strany, které tvoří členskou základnu, že Svaz má smysl a je důležitý pro všechny, nejen pro ty menší, ale i pro velké firmy. Současná mezinárodní situace a neustále rostoucí konkurence na trhu obráběcích a tvářecích strojů vyžaduje hledat nejrůznější možnosti spolupráce a Svaz je určitě platformou, kde se řada věcí dá koordinovat, komunikovat, či v dobrém slova smyslu lobbovat. Ať už se podíváme směrem ke státním orgánům, nebo směrem dovnitř, myslím si, že hlavním úkolem je vysvětlovat, jak je tento obor významný nejen čistě ekonomicky, ale zejména svým multiplikačním efektem pro konkurenceschopnost strojírenství.

Může spolupráce fungovat, když SST sdružuje firmy, které jsou de facto konkurenty?
Samozřejmě, Svaz je svým způsobem specifické sdružení, nicméně tady bych chtěl říct, že je důležité sledovat i jak fungují naši zahraniční partneři - právě k tomu slouží platforma CECIMO, která je významná mj. právě svým určitým příkladem a způsobem práce. Tento problém řeší všechny národní svazy, protože sdružují firmy, které si často konkurují, nicméně to je právě ta otázka dlouhodobější perspektivy a úrovně komunikace. Za tyto společnosti by měli zodpovídat předvídající a strategicky dlouhodobě uvažující manažeři, nebo vlastníci, kteří chápou, že i když v rámci českých poměrů jde třeba o velkou firmu, tak v rámci evropských či světových poměrů jsme poměrně malí. Tudíž by si měli uvědomovat, jak důležitý je princip spolupráce, který umožňuje jejich pozice posílit. To je podle mého názoru určitý dluh z minula, kdy převažující, čistě liberální přístup, že všichni se budou ve svém tržním prostředí “prát” liberálním způsobem, tak úplně nefunguje, a určité zaštítění a prostor pro spolupráci a třeba společný vstup na některé trhy, nebo v rámci určitého lobbingu je velmi významný. A je řada teritorií a oblastí, kde se to vlastně ani jinak dělat nedá, kde jsou prostě na tento přístup zvyklí. Takže si myslím, že tam, kde to je možné, je rozhodně užitečné vystupovat jako určitý celek. Dělají to tak i mnohem významnější státy v tomto oboru, jako je třeba Německo, Rakousko, Itálie, Švýcarsko a další, a věřím, že v tomto případě to většinou firmy chápou a přístup k tomu bude vstřícný - i když samozřejmě, problémy se vyskytnout mohou, jako všude...

Lze tomu rozumět, že vaším úkolem bude přesvědčovat firmy, aby uvažovaly v kontextu a v perspektivě?
Samozřejmě podniky musí prosperovat, řešit svoje problémy a svou konkurenceschopnost, ale jde mi i o to, aby přemýšlely a uvažovaly z dlouhodobého pohledu a tam, kde si mohou vzájemně pomoci, navrhovaly samy aktivním způsobem určité náměty a formy spolupráce, řešení a zvýšení informovanosti. Třeba při výstavách, pořádání různých konferencí, seminářů, které umožní získat informace i těm, kteří by se k nim jinak dostávali složitě. Chápu, že mnoho z členských firem jsou na trhu konkurenty, ale dnes vidíme na řadě různých situací, třeba v politice, že držet pohromadě v rámci nějakého celku se vyplácí. A rád bych, aby se to objevilo i v práci a chápaní role Svazu.

Co spolupráce s mezinárodními svazy, organizacemi a institucemi? Měl jste poměrně pestrou paletu příležitostí k jednání s nimi, našel jste tam nějaké podněty či inspiraci?
Těch oblastí je celá řada. Jedna z nich je třeba oblast sledování a analýzy statistických dat. To jsou informace, které často nejsou zcela doceněny a ne vždy se s nimi pracuje v marketingových a strategických odděleních firem. Je to jedna z příležitostí, protože CECIMO to dělá na velmi kvalitní úrovni a je otázka, - i když na to zatím neumím odpovědět - zda jsme schopni získat podrobnější data, která by umožnila například lépe předvídat vývoj na trzích, konjunktury a slabší období, atd.
Další oblastí je sledování technických a technologických trendů v našem oboru. Tady se dá navázat na činnost, která probíhá v rámci SST už tradičně, což jsou porady technických a obchodních ředitelů, ale domnívám se, že je tu prostor i pro další informace, nejen z oblasti produktové, marketingu či plánu výstav, ale třeba informace užitečné pro oddělení controllingu, pro různé predikce vývoje situace na některých trzích a možnosti spolupráce při různých akvizicích. To se týká třeba oblasti bývalého Sovětského svazu, dnes SNS, kde je koordinace často na místě. V minulosti Svaz řešil některé formy spolupráce vytvářením právních subjektů, to jsou věci, do kterých už jít nechceme, nebyla to bohužel dobrá zkušenost a ukazuje se, že to spíše Svaz rozděluje než spojuje. Zde je jedinou možností  koordinace ze strany Svazu a to je zastřešování některých větších projektů, ale ne vystupováním jako právní a obchodní subjekt.

Co spolupráce s technickými školami, univerzitami? Jakou roli může hrát SST zde?
Záležitost podpory školství všech stupňů je jedna z hlavních činností, ve které Svaz chce navázat na kroky, které tu již byly učiněny. V poslední době je velmi naléhavá otázka učňovského školství, přestože i v oblasti středních a vysokých škol je tu samozřejmě také hodně práce, ale řekl bych, že nejkritičtější pro řadu našich členských firem a výrobců obráběcích a tvářecích strojů vůbec je navázání na řemeslnou a výrobní tradici. A ta už začíná být pro mnoho firem klíčová - dosavadní pracovníci odcházejí a noví, kteří by je vystřídali a nahradili, nejsou.
Strojírenství je charakteristické manuální zručností, která se získá především praxí. A to speciálně v obráběcích a tvářecích strojích představuje určitou kvalitativní hladinu, která je velmi vysoká z hlediska přesnosti, ale záležitost naprosto klíčová. Může nastat situace, kdy třeba i v důsledku stále vysoké nezaměstnanosti se lidé sice najdou, ale nemají za sebou žádnou technologickou praxi. Na trhu práce se objeví obvykle právě proto, že jsou spíše slabší než silnější, a problém je v tom, že podniky, které jsou členy SST, potřebují nadprůměrně kvalifikované lidi, jak z hlediska řemeslné zručnosti, tak tvořivých schopností. Ale to se týká i středních kádrů a vysokoškolských pozic. Jenže právě u nejmladší generace a dělnických profesí je to dnes velmi naléhavý problém. Osobně si myslím, že nejperspektivnější systém je, když si firmy, které na to mají prostředky a potřebují tu situaci řešit, budou zřizovat vlastní kapacity. Ideální je vytvořit systém, který umožní, aby vedle starších pracovníků, kteří jsou už v předdůchodovém či důchodovém věku, vyrůstali jejich nástupci, aby byla zajištěna kontinuita. Jedině tak můžeme seriózně uvažovat o budoucím rozvoji tohoto oboru. Protože ten je dnes velmi, velmi závislý na lidských zdrojích.

Bude například SST lobbovat na ministerstvech, aby stát podnikům, které si zřizují učňovská střediska, poskytl nějakou formu podpory?
V tomto Svaz byl a je velmi aktivní, a i s ohledem na omezené personální kapacity, které SST má, se snažíme podporovat rozvoj školství všemi prostředky. Takže například červnové Strojírenské fórum, které jsem zmiňoval, mělo na pořadu jednání tuto problematiku. Proběhla tam velmi bouřlivá panelová diskuze, která jasně ukázala, že právě toto je záležitost, která podniky velmi trápí, ale bohužel necítí zatím žádnou výraznější změnu. Čímž nechci říci, že se v tom nic nedělá, ale reálné výstupy zatím nejsou takové, jak by podniky potřebovaly. Řeší se to ve vztahu k ministerstvu školství, ministerstvu průmyslu a i z pohledu dalších institucí. Iniciovali jsme programy podpory učňovského a technického školství, programy, které propagují problematiku a význam výchovy nové generace. Například na MSV v Brně už tradičně pořádáme soutěž programátorů, zvažujeme i další formy zaměřené na zatraktivnění tohoto oboru. Myslím, že speciálně v této oblasti se SST snaží působit opravdu velmi aktivně.

Vedení SST jste přebíral v době, kdy se průmysl už snad začíná zotavovat z krize. Jaké trendy se prosazují v současném strojírenství?
Základní trendy technického rozvoje a inovací v oboru obráběcích a tvářecích strojů ukazují, že po vlně, která předcházela poslední finanční a hospodářské krizi došlo k určitému útlumu, protože některé projekty se ukázaly jako nereálné. Ve srovnání s léty 2002, 2005 nebo 2007, kdy se prakticky na všech výstavách v oboru obráběcích strojů objevovaly obráběcí stroje s novými kinematickými strukturami, a obrazně řečeno, “kdo neměl hexapod, jako by nebyl”, uvedl vývoj situaci do rozumných mezí. Krize tyto věci vyčistila a firmy se musely vrátit zpět na zem k ověřeným a ekonomicky efektivním řešením. Nyní již máme signály, že se situace z pohledu výroby investičních zařízení postupně zlepšuje.
Pokud jde právě o technické a technologické trendy, zdá se, že se vrátilo období rozumné míry automatizace. Předchozí trendy automatizační euforie se ukázaly jako ekonomicky nedostupné pro řadu uživatelů, a firmy od nich ustoupily. Nicméně vývoj jako takový se samozřejmě nezastavil. V oblasti řídicích systémů, pohonů a elektroniky, ale i nástrojů, umožnil vrátit se k takovým projektům, které zákazníkovi za rozumnou cenu přinášejí zajímavý nárůst produktivity a kvality.  
Zmínil bych tedy hlavně postupně rostoucí míru automatizace, která se začíná objevovat především v oblasti menších strojů, které se používají například u subdodavatelů pro automobilový průmysl. Je to používání různých manipulátorů a robotů, což umožňuje i zvyšování využití těch strojů i v dalších, třeba nočních směnách, ale to je samozřejmě jen u některých druhů strojů. U velkých, jako jsou např. velké karusely nebo velké horizontální stroje, tam se objevují zase trendy přiměřené velikosti obrobku a počtu vyráběných kusů. Zmínil bych také ještě jednu oblast, kterou považuji za velmi důležitý trend, a to jsou multifunkční stroje a víceosé stroje. Tento trend začal samozřejmě už před řadou let, ale právě nyní se postupně dostává i do všedního života a tyto stroje si začínají pořizovat už i menší firmy. Typickým příkladem zákazníků pro tyto víceúčelové stroje jsou firmy, které fungují jako subdodavatelé pro automobilový či letecký průmysl, energetické strojírenství nebo výrobci v medicínském sektoru. Dokazují, že multifunkční stroje jsou dnes velmi významným trendem na cestě ke zvýšení kvality a produktivity zejména v kusové a malosériové výrobě.

Objevují se i nové materiály, kompozity, titan a pod., jsou na to čeští výrobci připraveni?
Ti nejvýznamnější výrobci v oboru, jako např. Kovosvit MAS, Tajmac ZPS, TOS Varnsdorf, TOSHULIN ale i řada dalších, jsou na vysoké úrovni z hlediska vývoje strojů i spolupráce s výzkumnými pracovišti, a stroje, které jsou u těchto firem již ve výrobě, nebo se připravují, rozhodně pokud jde o jejich parametry a použití jednotlivých elementů, počítají i s obráběním netradičních materiálů. Ostatně české stroje jsou známé mj. právě tím, že jsou nadstandardně tuhé a robustní, což je jeden z předpokladů, aby se takovéto materiály na nich daly obrábět.

V jakém stavu je současné české strojírenství a jaké šance má ve srovnání se světem? Naše stroje měly v minulosti dobrou pověst a byly populární právě díky chytrým řešením a různým “vychytávkám”, které obvykle nebývaly v běžném standardu, platí to i nadále?
Nepochybně. Řada firem udělala poměrně velký krok kupředu z hlediska inovací výrobního programu a český průmysl obráběcích a tvářecích strojů patří zcela jistě v tomto směru k tomu lepšímu, co v Evropě je. Dokazuje to i naše umístění - držíme se v posledních letech na 13. - 15. místě z hlediska světové produkce obráběcích strojů, a na 7. - 8. pozici v evropském žebříčku. Samozřejmě ti největší globální hráči jsou řádově někde jinde, ale to mluvíme o ekonomikách typu Německo, Japonsko, Čína nebo Itálie, se kterými se těžko můžeme porovnávat, ale v rámci srovnatelných zemí si ČR drží řadu let velmi dobrý standard. Není možné dlouhodobě nabízet produkty, které by nebyly konkurenceschopné a pokud jsme schopni zajistit kvalitní servis, jsou tyto stroje českých výrobců rozhodně minimálně srovnatelné s přiměřenou konkurencí.  Tím nechci říci, že tu nejsou rezervy, ale ty se týkají spíše podniků z hlediska jejich zájmu o rozvoj a šancí dostat se na nové trhy, nebo získat větší podíl na těch dosavadních. To je strategická věc jednotlivých firem a samozřejmě by nás těšilo, kdyby se období konjunktury, které snad teď přichází, využilo opět ke zvýšení pozice českého průmyslu.
Například na ruském trhu, o který nyní usilují všichni, jsou české stroje chápány jako standardní západní kvalita, která má v sobě ještě výhodu v tom, že komunikace s pracovníky českých firem je pro tamní zákazníky lepší, výhodnější a pohodlnější. Takže tam mají čeští výrobci slušné šance.
popisek pod foto:
Ing. Oldřich Paclík, CSc.,patří k předním českým autoritám v oboru obráběcích  strojů. Řadu let působil v Kovosvitu MAS na pozicích technického a obchodního ředitele, od roku 2005 na čas působil ve společnosti TOS Čelákovice jako obchodní ředitel. Před zvolením do funkce ředitele SST pracoval pro Kovosvit MAS a od 1. 6. 2014 vystřídal dosavadního ředitele SST Ing. Petra Zemánka.
 

Publikováno: 18. 9. 2014 | Počet zobrazení: 3360 729