Po stopách veletržní historie

Počátky brněnské veletržní tradice jsou úzce spjaty se samotnou historii jeho výstaviště, které vzniklo kvůli konání Výstavy soudobé kultury Československa v roce 1928, k 10. výročí založení republiky. Bylo rozhodnuto (nejen pro účely zmíněné jubilejní výstavy, ale i jako Park kultury a oddechu) zde vybudovat stálé moderní výstavní prostory. To se tehdejším stavitelům rozhodně povedlo na jedničku. Velkoryse koncipované výstaviště je dodnes ceněným příkladem československé funkcionalistické architektury typické pro 20 léta minulého století. Architektonická koncepce areálu a hlavního pavilonu vychází z vítězného soutěžního návrhu pražského architekta Josefa Kalouse z roku 1924. Při realizaci výstaviště byl použit nový urbanistický plán brněnského architekta Emila Králíka. Stavba areálu o rozloze 360 000 m² byla zahájena roku 1927 a trvala 14 měsíců. S výstavbou ústředního tzv. Průmyslového paláce (dnešní pavilon A) se začalo 8. února 1927 (k jeho výstavbě bylo použito mj. 6 mil. kg cementu, 100 vagónů železa, 9100 m2 skla). Firma Ferrobeton realizovala projekt v úctyhodném čase - objekt musel být hotov před 6. květnem 1928, kdy se v něm Výstava soudobé kultury v Československu zahajovala, přičemž celá konstrukce pavilonu se prováděla klasickým bedněním do parabolických oblouků za minimální mechanizace.

Od kultury k průmyslu
Své hlavní slávy se však brněnské výstaviště dočkalo až v poválečných letech, kdy vláda přijala roku 1955 usnesení, aby ministerstvo zahraničního obchodu ve spolupráci s Československou obchodní komorou uspořádalo na brněnském výstavišti strojírenskou výstavu s cílem rozšířit strojní export. Brněnské výstaviště se tak v letech 1955–57 stalo dějištěm tří velkých Výstav československého strojírenství. Ty byly ovšem koncipovány jako prezentace domácího průmyslového potenciálu, se zaměřením na představení exportních možností, a navazovaly na tradici dřívějších Pražských vzorkových veletrhů (PVV), které byly zrušeny roku 1951.
První Výstava československého strojírenství trvala od 11. září do 9. října 1955 (poté byla ještě pro mimořádný zájem o týden prodloužena). Její příprava byla zorganizována v rekordním termínu během tří měsíců. K průmyslovému paláci bylo od železniční vlečky za branami výstaviště nataženo 300 m kolejí, které sloužily jak k navážení exponátů, tak k prezentaci samotné železniční techniky. U průmyslového paláce byl vybudován bazén, kde se předváděly pumpy a vodní čerpadla. I když byla výstava původně plánována jen pro zahraniční zájemce, její expozice nakonec navštívily i tisíce domácích návštěvníků především ze strojírenských podniků. Výstavu navštívilo také přes 30 vládních delegací a výsledky potvrdily její proexportní význam. Brno muselo řešit kromě organizace expozic samotných i velký logistický problém: ubytování enormního počtu nahlášených návštěvníků, který výrazně překračoval tehdejší brněnské ubytovací kapacity. V hotelu Slávia či Slovan (podle historických pramenů jediné dva funkční brněnské hotely) přespávaly pouze zahraniční delegace, pro další sloužil k ubytování např. také školní internát, Bauerův zámeček nebo hrad Veveří, v té době fungující rovněž jako ubytovna učiliště.
O rok později, od 8. září do 7. října 1956 se konala 2. výstava československého strojírenství, pro kterou byly provedeny další dostavby výstaviště a četné úpravy - byly vybudovány pavilony H a F, další provizorní kryté objekty a volné výstavní plochy. Výstavu navštívilo více než 1 800 000 návštěvníků, z nichž několik tisíc tvořili hosté ze 68 zemí světa. Další rozšíření výstavních kapacit si vyžádala následující 3. výstava československého strojírenství (1957), pro kterou byly vybudovány pavilony Sigma a Y, rekonstruován pavilon G a vystavěna železniční vlečka na výstaviště.
Už první Národní strojírenská přehlídka zaznamenala enormní úspěch, podobně jako další dvě, které následovaly v letech 1956 a 1957, které byly však i poslední svého druhu. Poté mělo Brno nastoupit svou výstavní kariéru už jako pořadatel mezinárodního veletrhu. První se měl konat už v roce 1958, jako přímé pokračování předcházejících strojírenských výstav, ale vývoj byl složitější než pořadatelé očekávali, a tak první z řady mezinárodních brněnských veletrhů, který zahájil tradici historie soudobého MSV, nese až letopočet 1959.

V mezinárodním kabátě
Toho roku se po další renovaci a dostavbě výstaviště (přibyly pavilony B a C, každý o výstavní ploše ca 11 000 m2) konal první z nastávající série mezinárodních veletrhů, které odstartovaly éru brněnského výstaviště jako součást světového veletržního byznysu. Ten se konal pod názvem Mezinárodní vzorkový veletrh od 6. do 20. září 1959. Páteční noviny ještě před sobotním oficiálním zahájením, které proběhlo 5. září, konstatovaly, že se prodalo přes 925 000 vstupenek. Už první veletržní neděli, kdy se veletrh otevřel pro návštěvníky, zaznamenali pořadatelé příliv 180 000 návštěvníků, a za první dva dny jej navštívilo přes 250 000 lidí.
Zúčastnilo se ho 432 vystavovatelů z 29 zemí, kteří předvedli exponáty v 41 skupinách oborové nomenklatury. Pro zajímavost: na rozdíl od dnešních veletrhů, kde se běžně vystavují prototypy a vývojové záležitosti, směly být na veletrhu prezentovány především exponáty, které jsou skutečným zbožím. Tedy takové, které se běžně vyrábí a lze si je v určité dodací lhůtě také objednat. Výrobky ve stadiu vývoje či experimentální konstrukce pouze výjimečně. Nicméně i tak si na veletrhu odbyla svou světovou premiéru řada nových československých přístrojů, jako např. ultrazvuková svářečka či magnetogrill z Výzkumného ústavu vakuové elektrotechniky - pradědeček dnešních mikrovlnek...
Co se týče velikosti výstavního areálu, byl ve své době brněnský 1. Mezinárodní veletrh sedmým na světě. Disponoval rozlohou 25 ha, z toho 65 000 m2 připadalo na krytou výstavní plochu a 60 000 na volnou plochu.
Jeho symbolem se stal nově vybudovaný kruhový pavilon Z, charakteristická stavba výstaviště. Samotná konstrukce pavilonu s obří samonosnou ocelovou kupolí o průměru 122 m ve výšce přes 30 m a rozpětí přes 90 m, byla avantgardním architektonickým a stavebním činem. Jeho autoři (architekti Zdeněk Denk, Zdeněk Pospíšil, Milan Steinhauser a profesor brněnské techniky Ferdinand Lederer- autor kopule) zvládli projekt v extrémně krátké době - úvodní projekt se podařilo zpracovat během 30 dnů a prováděcí projekt za 80 dnů včetně vyprojektováni kopule. Realizace pavilonu o ploše 18 500 m2 a užitkové ploše 22 500 m2 (parametry se řadil mezi největší výstavní haly v Evropě) byla provedena za 10 měsíců včetně zmíněné doby projekčních prací. Pod její střechou byly na prvním z mezinárodních veletrhů zavěšeny tři větroně československé výroby (včetně legendárního L13-Blaník), a v pavilonu byl v provozu i model zimného stadionu s umělou lední plochou 30 x 60 m, chlazenou zařízením z ČKD Choceň. K největším expozicím patřily sovětská a čínská expozice v pavilonu A. Z Prahy do Brna byly posíleny i letecké spoje o čtyři nové linky, Iljušiny denně přepravily na veletrh na 600 lidí.

Úspěšná bilance premiérového ročníku
Návštěvníky vozily po výstavišti dva vyhlídkové vláčky z Karosy. Měly průhlednou střechu a byly tažené akumulátorovými traktory. Elektromobilita v praxi dekády před tím, než se dostala do módy...
Další novinkou na výstavišti byly speciální telefonní automaty bez sluchátek v telefonních budkách. Stačilo jen vhodit minci, vytočit číslo a do přístroje hovořit. „Ani knoflík není třeba při spojení stisknout, jen snad při obsazovacím tónu, kdy se stisknutím tlačítka vrací vhozené mince” konstatuje dobová instrukce. A to vše v dobách, kdy telekomunikacím kralovaly přístroje s kroucenou šňůrou zakončenou tradičním sluchátkem - v Brně už tehdy fungovalo cosi, co bychom dnes s určitou dávkou nadsázky mohli nazvat bezdotykovou technologií.
Novináře čekala v tiskovém středisku na Hlinkách další pozoruhodná novinka: telefoto, neboli přenos obrazu po telefonních linkách. Ten umožňoval posílat fotografický záznam navinutý na speciálním válečku do obdobného přístroje na druhé straně telefonní linky. Vysílací doba fotografie o rozměrech 12 x 13 cm činila 10 - 12 minut. Dnes už nám to samozřejmě nepřijde jako nic zvláštního, ale uvědomte si, že mluvíme o roce 1959, a tato technologie tehdy představovala malý technický zázrak.
Jak prozrazují dokumenty z tehdejší doby, závěrečná bilance prvního ročníku mezinárodního brněnského veletrhu činila více než 2 400 000 návštěvníků, z toho 13 000 zahraničních. Tehdejší podniky zahraničního obchodu (PZO) na ni uzavřely kontrakty za 4 mld. Kčs (už za prvních 7 dní veletrhu to byly obchody za více než 1 mld. korun).
Stále větší, dokonalejší - a světovější
S dalšími ročníky se postupně rozšiřovala se i “světovost” veletrhu: Už 2. ročníku se účastnilo přes 500 vystavovatelů z 30 zemí, následujícího pak 554 vystavovatelů z 37 zemí. Současně s tím rostla i mezinárodní návštěvnost: zatímco první mezinárodní veletrh zaznamenal 13 500 hostů z 47 zemí, následující 2. ročník už 22 401 z 67 zemí světa, a 3. pak 25 581 hostů z více než 70 zemí.
První série mezinárodních veletrhů byla pojata skutečně velkoryse. Např. 3. Mezinárodní veletrh v roce 1961 probíhal celé dva týdny a kromě návštěvy samotných expozic bylo pro jeho návštěvníky v moravské metropoli připraveno na 2500 různých akcí, včetně nejrůznějších kulturních pořadů - jak uvádí dobová zpráva, bylo to na 91 divadelních, 1400 filmových představení, 500 tanečních zábav, 45 koncertů, 126 varietních, cirkusových a estrádních a kabaretních programů. Včetně čínské opery, která byla v době veletrhu v Brně na uměleckém turné.
V roce 1960 zanikly oba dosud samostatné podniky - Brněnské vzorkové veletrhy a Brněnské výstaviště, a vznikl nový subjekt: Podnik zahraničního obchodu Brněnské veletrhy a výstavy (BVV), který byl na podzim téhož roku přijat i do Mezinárodní unie veletrhů (Union des Foires Internationales).
Od 6. ročníku v roce 1964 získal veletrh do svého názvu oficiálně přídomek “strojírenský” vyjadřující hlavní zaměření a nomenklaturu akce, pod nímž je uváděn dodnes. Od téhož roku se datuje také soutěž o Zlaté medaile MSV, tedy oceněné nejlepší výrobky z řad exponátů veletrhu. Výsledky této soutěže byly na brněnské radnici poprvé slavnostně vyhlášeny v pondělí dne 14. září, a od té doby se stala soutěž nedílnou součástí veletrhu. Ocenění získalo tehdy 31 vybraných exponátů. Jakýmsi ideovým předchůdcem Zlatých medailí bylo ocenění pro Kaplanovu turbínu pro Orlickou přehradu vyrobenou v ČKD Blansko z 1. mezinárodního veletrhu v roce 1959, která získala velkou cenu na Expo 58 v Bruselu.
Rostly postupně i výstavní plochy: 11. veletrh pořádaný (v září 1969) po 10 letech od zahájení tradice mezinárodních veletrhů nabízel už 73 000 m2 a zhruba stejně tolik na volném ploše plus další výstavní plochy v centru Brna včetně např. Technického muzea nebo výstavních ploch v domu pánů z Kunštátu. Na tomto veletrhu se poprvé prezentovala i nově vytvořená a.s. Strojimport na ploše 3000 m2 - PZO představil 50 obráběcích strojů pro třískové obrábění a tváření, 7 dřevoobráběcích strojů a 14 zařízení pro povrchovou úpravu. Dominantou byly tehdy číslicově řízené stroje, více než polovina exponátů byly novinky, které měly na MSV svou výstavní premiéru.
Také při 33. MSV v roce 1991 se veletržní areál opět rozšířil: byl dokončen Dům techniky VTS Brno s kongresovým sálem a přednáškovými sály, a také nový, 200 m dlouhý třípodlažní pavilon E přímo u čtvrté výstavištní brány, který přidal areálu dalších 11 500 m2 výstavní plochy. Premiéru v něm měla toho roku nová mezinárodní výstava Vybavení pro řemeslníky SIMET. Zakomponování dalších, zpravidla oborově zaměřených, samostatných veletrhů a výstav do konceptu MSV bylo rovněž novým trendem v rozvoji brněnských veletrhů, které charakterizovalo postupný rozvoj MSV Brno do komplexního veletrhu, ale to už je jiná kapitola, o které až v příštím čísle.

Veletržní statistiky trochu jinak
To, co se v klasických statistikách nelze dočíst, je netradiční pohled očima prodavačů a zásobování účastníků veletrhů. Hned během prvních tří dnů 1. mezinárodního brněnského veletrhu (1959) navštívilo veletrh 365 000 lidí, takže pořadatelé museli dodatečně přidat 60 občerstvovacích stánků. Na veletrhu se podle dobových statistik prodalo 536 000 masných výrobků, z toho 165 000 párků (plus 30 000 diabetických), 55 000 debrecínek, k tomu se za první tři dny veletrhu spotřebovalo 595 000 ks pečiva, 2 tis. ks jemného pečiva a 77 metráků chleba. A také 550 000 ks balených cukrovinek a 300 000 nanuků (populárních Ledňáčků), ale i tuna ruské zmrzliny dovezené letecky přímo z Moskvy, která se prodala během jednoho dne, přivezeny proto byly ještě další dvě.
Denně vypili návštěvníci 30 000 porcí kávy a nakoupili 550 000 cigaret, přičemž přímo na výstavišti se vyrábělo v pavilonu Z denně 700 000 cigaret, tehdy oblíbených Globusek. Neméně úctyhodné jsou i nápojové statistiky: např. pivo - za 5 dnů trvání veletrhu se ho vytočilo 1882 hl - tzn. téměř o 300 % více než na předchozí 3. strojírenské výstavě. Sodovkárny denně přivážely na výstaviště desítky tisíc limonád - první den přes 20 000, z toho 14 000 osvěžujících přírodních šťáv Osona, druhý den už 13 350 limonád a 23 850 šťáv a ve čtvrtek pak 22 850 limonád a 48 720 šťáv Oson. Jen za stravovaní utratili návštěvníci v prvních třech dnech přes 6 mil. korun, za týden celkově přes 12 milionů.
Napilno měli i holiči a kadeřnice - provozovna na výstavišti obsloužila hned druhý veletržní den v pondělí 200 zákazníků, následující dny pak 250, 281, a pátý den veletrhu rovných 300.
 

Publikováno: 18. 9. 2014 | Počet zobrazení: 3528 636