Technologie, které formují náš svět
Zatímco v minulosti byli konstruktéři a výrobci při spojování a dělení materiálu odkázáni na poměrně úzkou skupinu osvědčených tradičních postupů, v současné době jim nové technologie přinesly širokou paletu možností, z nichž lze bez problémů vybrat optimální řešení prakticky pro jakýkoli případ.
Když dnes obdivujeme dávné stavitele, kteří byli schopni postavit dřevěný chrám či loď schopnou námořní plavby v podstatě bez jediného hřebíku, tito staří mistři by nám dnes možná naopak záviděli možnosti, které nabízí v oblasti spojování a dělení materiálů moderní doba a její vynálezy.
Od hřebíků k laseru
Na počátku bylo dřevo, kůže, stavební materiály, k jejichž spojení stačily hřebíky, čepy, pevná nit či ševcovská dratev apod. Potom přišly na řadu kovy, kde byla už situace složitější - tedy přinejmenším do vynálezu svařování, i když jeho prapočátky spadají už do starověku. Nicméně skutečný rozkvět přišel až s nástupem elektřiny a jeho zdokonalování během 20. století a následný vývoj přivedl svařování téměř k dokonalosti, nicméně objevují se stále nová vylepšení.
Skutečnou technologickou revolucí byl objev laseru v 60. letech minulého století a jeho nástup do průmyslu, kde přinesl nové možnosti, jak ve spojování, tak při dělení nejrůznějších materiálů, zejména však v automobilovém a dopravním průmyslu, při výrobě investičních celků, budování potrubních tras apod., obrábění a svařování prakticky všech druhů kovů a plastů. Laser způsobil doslova technologický převrat a stal se nedílnou součástí technologických procesů moderní výroby a s nástupem automatizovaných výrobních systémů a robotizovaných linek zásadním způsobem ovlivnil podobu moderní průmyslové výroby. Vývoj a zlepšování pokračuje dodnes. V oblasti dělení pak laser doplnily ještě další moderní technologie, jako je např. řezání vodním paprskem, dělení plamenem na kyslíkových řezacích strojích, plazmou apod.
Dalším výrazným současným trendem je lepení, které nahrazuje řadu do té doby používaných klasických technologií. Jeho význam ještě vzrostl zejména s příchodem lehkých kompozitních materiálů, které jsou nyní stále populárnější jako alternativy tradičních, především kovových dílů tam, kde jde konstruktérům o snížení hmotnosti, jako např. v automobilovém či leteckém průmyslu. Moderní lepidla, vyvíjená často doslova na míru různým typům spojovaných materiálů.
Řada lidí možná nad další problematikou ohrne nos, a bude toto téma považovat v lepším případě za podružný technický detail. Ale je tomu skutečně tak?
Umění řemesla i memento
O důležitosti a významu kvalitní práce v oblasti materiálových spojů snad nejlépe vypovídají případy tzv. nevysvětlitelných katastrof, kdy se při následném objasnění jejich příčin objevily zdánlivé maličkosti, které ale rozhodly o tragédiích, jež měly na svědomí mnoho lidských životů. Prvním příkladem je potopení Titanicu, kde, jak se později ukázalo, hrála významnou roli horší kvalita nýtů, spojujících kovové pláty na trupu plavidla považovaného za nepotopitelné. Expertní materiálové analýzy provedené na částech trosek vyzvednutých po objevení Titanicu v roce 1985 ukázaly, že materiál, z něhož byly vyrobeny a možná i „odflinknutá” technologie jejich zpracování, měly na svědomí, že nýty sehrály roli pověstného nejslabšího článku, nevydržely extrémní tlaky při srážce s ledovcem a výsledek už všichni známe. O bezmála 100 let později se podobná tragédie opakovala v případě chlouby ruského námořnictva: jak odhalilo pozdější detailní vyšetřování příčin jedné z nejznámějších katastrof nového milénia, nejmodernější jadernou ponorku Kursk na níž zahynulo všech 118 námořníků, poslala ke dnu série nešťastných událostí. Na jejím počátku byl zřejmě špatně provedený svar u jednoho z torpéd, které měla ponorka na palubě. Mikroskopickými trhlinkami z něj začal unikat peroxid vodíku používaný v pohonném systému torpéda, který poté, co přišel do styku s petrolejem, způsobil výrazné zvýšení teploty na 2 - 3000°, což vedlo k následné explozi, která vzápětí iniciovala výbuch dalších torpéd. Zbytek událostí a jeho důsledky je už opět znám.
Ještě pořád si myslíte, že spojování materiálů není žádná věda? Omyl. Je - a dokonce se jím zabývá, stejně jako dělením, řada specializovaných vědních oborů. Koneckonců, i když pomineme zmíněné extrémní případy, na jejich poznatcích a výsledcích převedených do praxe závisí správná funkce řady věcí, které nás obklopují v každodenním životě, bez nichž by náš svět jednoduše nefungoval.
547
.gif)
