Příští rok bude ve znamení průmyslu a technického vzdělávání

Připomenuli jsme si právě čtvrtstoletí sametové revoluce, jak je na tom z pohledu sdružení českých výrobců náš průmysl 25 let po historické změně?
Nebylo to jednoduché, ale průmysl prokázal, že je schopen ustát v té či oné míře těžká období, včetně poslední recese. Z ní vyšel se vztyčenou hlavou a dokonce s oceněním ze strany Konfederace evropského podnikání BUSINESSEUROPE za roky 2008- 2009, kdy české firmy zařadil mezi ty top země, které jí nejlépe odolaly.
Na počátku 90. let jsme „poznávali a budovali kapitalismus“. Přišli jsme o některé trhy, objevovali jsme prvky tržních ekonomik a uvolňování mezinárodního obchodu, byly zde mnohem vyšší daně, velmi špatná platební morálka, drahé úvěry i netransparentní vlastnické vztahy.
Změnila se struktura průmyslu, odvětvově, produktivitou, vlastnicky či velikostně. Význam průmyslu zůstal však klíčový pro českou ekonomiku, a to nejen svým podílem na HDP, který je nejvyšší ze států EU. Průmysl je z hlediska sektorů největším zaměstnavatelem a k tomu je nutné připočítat zaměstnanost v  navazujících a souvisejících odvětvích. Musíme si bohužel přiznat, že došlo ke zničení i některých firem, které měly potenciál, například nesprávnou transformací, řízením, regulací či nekalými záměry. Jiné firmy nedokázaly konkurovat na světových trzích s českými či evropskými podmínkami.
Na druhou stranu zde vzniklo či se úspěšně transformovalo mnoho firem, které úspěšně konkurují na světových trzích. Dokázaly implementovat řadu moderních postupů, přilákali jsme zahraniční investory, zvýšila se produktivita práce, zlepšil se přístup k životnímu prostředí.

A jak vidíte výhled vývoje v příštím roce?
Jsem optimista, jako většina podnikatelů, a musíte si proto klást trochu vyšší cíle. Realita podnikání nás ale učí a naučila i obezřetnosti. Vycházím-li tedy ze zkušenosti posledních let týkajících se predikcí pro dlouhodobá rozhodnutí ve firmě, logicky obsahují určitou míru opatrnosti.
Vzpomenu období po roce 2008, které nebylo příliš předvídatelné a provázené nejistotami v mnoha oblastech. Nynější situace se však již spíše stabilizovala a pro příští rok očekáváme pokračování ekonomického růstu i posílení investičních aktivit a mírný nárůst zaměstnanosti.
Nutno ale říci, že určité nejistoty a rizika přetrvávají, například náš klíčový trh - eurozóna - neroste původně očekávanými tempy. Současné výsledky průmyslu lze však vnímat příznivě a optimisticky, což potvrzují i naše šetření. Naše aktuální predikce proto počítá pro příští rok s meziročním růstem reálného HDP kolem 2,3 až 2,5 %.

Kde, resp. v čem vidí SP hlavní problémy a bariéry pro rozvoj podnikání průmyslových firem?
Odstraňování bariér a zajištění podnikatelsky přívětivého prostředí je naším hlavním cílem. Bariéry a řešení jejich odstranění jsou uvedeny v našem mnohastránkovém programovém prohlášení, přijatém na naší podzimní valné hromadě. Připomenu tedy alespoň některé z nich.
Pokud se podíváme na charakter naší ekonomiky, základní předpoklady pro dlouhodobý rozvoj jsou zdánlivě jednoduché: V ČR je klíčový průmysl, jsme exportně orientovaní, chceme se někam posunout v hodnotovém řetězci, chceme si udržet stávající relativní výhody a pozici ve světové konkurenci. K tomu je potřeba dobudovat kvalitní infrastrukturu, více podporovat výzkum, vývoj a inovace, zlepšit technické vzdělávání a zajistit dostatek potřebných kvalifikovaných pracovníků s ohledem na poptávku trhu. Právě s cílem změnit vnímání veřejnosti průmyslu a povzbudit jejich zájem o některé obory jsme na příští rok vyhlásili kampaň Rok průmyslu a technického vzdělávání.
Další bariérou jsou ceny energií a klimaticko-energetické cíle či administrativní náročnost a časté rychlé změny snižující stabilitu prostředí z ekonomického a právního hlediska. Podle našich zjištění mezi našimi členy se podnikatelské prostředí téměř nelepší, nehledě na náš enormní tlak. Iniciovali jsme v této souvislosti téma insolvenčních mafií. Uvedu další příklad, u infrastruktury požadujeme zavedení systému jednotného povolovacího řízení, které eliminuje složitost, nejistoty a dobu současných několika složitých procedur schvalování.
Součástí našich aktivit je i podpora exportu a snaha o eliminaci dopadů sankcí EU - Rusko.
Rád bych zmínil vyřešení jedné z bariér, a tou je komunikace s vládou a v tripartitě. Tento nástroj funguje lépe, než tomu bylo v předchozích obdobích. I tak si ale neděláme iluze o fungování státu, byť oceňujeme snahy nynějšího kabinetu.

Hodně se hovoří o nutnosti zaměřit se více na vývoj a výrobu s vysokou přidanou hodnotou, vzhledem k tomu, že uplynulý vývoj vytvořil image ČR spíše jako „země montovnám a logistickým areálům zaslíbené“ hlavně díky štědrým vládním pobídkám, změnilo se v tomto ohledu něco?
Moderní průmysl již není „to špinavé“... Průmysl je sektorem, který prošel ohromným technologickým pokrokem a do budoucna má i inovační potenciál, který je třeba podporovat a využít pro zvýšení přidané hodnoty výroby v ČR. Proto je i snaha přilákat nyní investory zaměřené více na špičkové technologie. A jak ukazují třeba úspěchy českých IT firem a vývojářů, rozhodně v této oblasti nejsme bez šancí, svět už nás začal vnímat jako schopné i v tomto směru a řada významných zahraničních firem k nám přesouvá část svých aktivit. Nicméně jádrem českého průmyslu vždy byla spíše než virtuální záležitosti kvalitní výroba, ale i tady je vidět posun a kromě výroby samotné či subdodávek tu fungují už i špičková vývojová střediska, která jsou ve výrobním sektoru považována za podnikovou elitu. Rozhodně tedy už neplatí, že jsme hlavně schopní a levní montéři…

Letos si ČR připomenula také 10 let od vstupu do EU, jak se promítl tento faktor do historie českého průmyslu, do jaké míry se splnilo (či nesplnilo) to, co české firmy od členství v unii očekávaly?
Většina našich firem hodnotí členství v EU jako jednoznačně přínosné. Otevřely se nám nové trhy a tím i obchodní příležitosti, je snadnější cestovat a pro firmy se zjednodušila logistika. Navíc naše země prostě nemůže stát stranou. Na druhou stranu některé politiky EU plně nezohledňují dopady na konkurenceschopnost podniků, když přinášejí administrativu či regulaci, která naší pozici ve světě ztěžuje. Naše očekávání se nenaplnily v možnostech ČR prosazovat zájmy firem a ČR celkově na úrovni EU. Chceme proto od naší vlády mnohem aktivnější a důraznější politiku v EU.

Jak vypadá situace v našem průmyslu v současné době z pohledu jeho konkurenceschopnosti? Na jedné straně si zde řada zahraničních investorů zřídila továrny, na druhé straně ale i nemálo českých firem vidí problém udržet zde výrobu a podnikání. Přetrvává stále ještě trend přesouvání výroby do „levnějších“ destinací, nebo už se situace mění a začínají se zase vracet do Evropy – např. i donedávna proslulá Čína začíná být se svým hospodářským vzestupem pro některé výrobce drahá…
Pro velmi hrubou orientaci se lze podívat na žebříčky konkurenceschopnosti, které ukazují naší relativní pozici. Česko bohužel v posledních letech spadlo ve světovém srovnání často pod pozice z předkrizových let. Přitom řada firem dokázala překonat poměrně dlouhé těžké období slabé poptávky a zvýšených nejistot a dokáže se na světových trzích prosadit.
Letos k nám přišli další investoři – některé relativní výhody stále ještě máme. Ale méně rozvinuté světové ekonomiky se posouvají dále a výhody se postupně snižují. Platí to často i pro konkurenceschopnost celé EU. Při současné politice a regulacích EU nelze totiž v globální ekonomice soutěžit primárně cenou, proto politiky a politici ČR a EU musí zohledňovat dopady svých rozhodnutí na konkurenceschopnost. Jen slova už dávno nestačí, vyzval jsem proto vládu, aby si dala za cíl zvednout ČR v mezinárodním žebříčku o deset míst nahoru.

Významnou aktivitou svazu jsou i tzv. podnikatelské mise a podpora státních agentur či institucí, ovšem ty jsou často pod tlakem mezinárodní orientace ČR – v poslední době je to např. ukrajinská krize a Rusko, Čína apod. České firmy však s řadou těchto zemí obchodují, snaží se na tamní trhy dostat (o konkurenci nemluvě), a momentální politické postoje jim asi situaci moc neusnadňují…
Očekáváme takovou diplomacii, která podpoří či alespoň nepoškodí zájmy podnikatelů. V řadě zemí je přítomnost vrcholných politiků a jejich vyjadřování klíčová pro „otevírání dveří“ pro byznys. Kladně z pohledu navázání dobrých obchodních kontaktů lze vnímat například poslední cestu do Číny s panem prezidentem Zemanem nebo Kazachstánu. Tyto země jsou prioritními pro naše firmy, podobně jako i Rusko a Ukrajina. Proto jsou pro naše firmy situace na Ukrajině a sankce vůči Rusku velmi nepříjemné. Přejeme si, a náš postoj koordinujeme s ostatními evropskými zaměstnavatelskými zeměmi a konzultujeme s naší vládou, aby se situace v souvislosti s ukrajinskou krizí co nejdříve vyřešila. Rusko patří mezi prioritní trhy s potenciálem a určitě jej do budoucna ztratit nechceme.

Jedním z témat, které se týkají dalšího směrování české ekonomiky, a tedy i průmyslu na domácí půdě je nová legislativa, aktuálně konkrétně projekt tzv. kurzarbeitu, po vzoru Německa, jak to vidí SP?
Jednali jsme o něm s vládou poměrně dlouhou dobu, ale s výsledkem nemůžeme být spokojeni. Vláda totiž rozhodla, že příspěvek státu má tvořit pouze 20 % průměrného výdělku měsíčně, zatímco zaměstnavatel má poskytnout 50 % z celkové 70 % výše mzdy. Pro firmy to není příliš motivující pro udržení pracovních míst ve firmách. Vezměte si např., že náhrada mzdy při částečné nezaměstnanosti je nyní 60 %, zatímco při současném návrhu kurzarbeitu by firmy hradily těch 50 %. Rozdíl mezi 60 % náhrady mzdy bez kurzarbeitu a 50% při finančním zastropování a administraci s příspěvkem není příliš velká pomoc.

Tradiční problém naší průmyslové sféry: školství a výchova nových generací zejména technických pracovníků. Jak to vnímá SP ČR, co by měl či mohl udělat stát, a co mohou pro řešení těchto problémů učinit samy firmy? Řada z nich to už řeší zřizováním vlastních vzdělávacích institucí.
Jednoznačně nejtíživějším problémem tuzemských firem je nedostatek technicky vzdělaných pracovníků. Projeli jsme všechny kraje, oslovili řadu firem, provedli šetření a všude je to podobné. Proto jsme se rozhodli vyhlásit příští rok Rokem průmyslu a technického vzdělávání. Naším záměrem je tlačit na systémové změny, které by dlouhodoběji zajistili firmám dostatek pracovníků a současně chceme obrátit dosavadní vnímání průmyslu jako něco tradičního, se špinavými provozy. Jinak řečeno, chceme změnit přístup veřejnosti k technickému vzdělávání a vnímání průmyslu jako moderní a inovativní součásti ekonomiky, která dokáže nabídnout atraktivní práci s dobrou perspektivou.
Přirozeně, že když firmy byly celé roky vystaveny situaci, kdy na trhu těžko hledaly pracovníky, musely se bez pomoci státu vydat cestou spolupráce se školami. Mnohé se udělalo ve spolupráci s vysokými školami a na střední úrovni. Co ale zatím není dostatečně vybudováno, a pro další rozvoj citelně chybí, jsou vazby už na základní školy a školky, právě tam je největší efekt investice do zájmu dětí o technické pomůcky a technickou výuku. Vedle konkrétních akcí budeme důrazněji zvedat a propagovat požadavky zaměstnavatelů na legislativní i nelegislativní změny. Příští rok bude tématem financování základních a středních škol, změna školského zákona, řešení organizace a obsahu závěrečné zkoušky a mistrovské zkoušky, vzorové smlouvy žák-firma, firma-škola, statut pedagogického pracovníka pro instruktory a odborníky z praxe. Ke kampani se připojily již vláda, ministerstva, CzechInvest, Technologická agentura, nadace Depositum Bonum a řada našich členů. Věřím, že tuto správnou věc podpoří svými aktivitami i další partneři.

Ing. Jaroslav Hanák
Absolvent Vysoké školy ekonomické, obor ekonomika řízení dopravy, působí už více jak 30 let v silniční dopravě. Od roku 1991 je majoritním vlastníkem a.s. FTL - First Transport Lines. V letech 1991-2002 působil jako 1. viceprezident Svazu zaměstnavatelů a podnikatelů v dopravě, resp. Svazu dopravy ČR, od r. 2002 je jeho prezidentem. Je také prezidentem Asociace dopravních, spedičních a servisních firem Čech, Moravy a Slezska a viceprezidentem pro osobní dopravu sdružení Česmad Bohemia. Od roku 2001 působil v různých funkcích Svazu průmyslu a dopravy ČR, v roce 2008 se stal 1. viceprezidentem a v dubnu 2011 byl zvolen jeho prezidentem. Zastává různé funkce ve světové organizaci silničních dopravců IRU v Ženevě (od roku 2008 je členem prezídia IRU), v roce 2005 se stal členem dopravního výboru BUSINESSEUROPE se sídlem v Bruselu a v roce 2011 členem Rady prezidentů BUSINESSEUROPE.
 

Publikováno: 4. 2. 2015 | Počet zobrazení: 2879 609