40 let Rubikovy kostky neboli Büvos kocky

Žádná hračka do té doby nezaznamenala takový úspěch, jako právě Rubikova kostka, nebo v Maďarsku nazývaná Büvos kocka, či ve světovém pojmu Magic Cube. Na přelomu 70. a 80. let 20. století byla doslova hitem, vyráběla se v miliónových sériích. Složitost této magické kostky byla a je v její trojrozměrnosti. Do té doby byly hlavolamy pouze dvourozměrné.

Maďarská nebo japonská?
Na patentu, který získal profesor Rubik, stojí datum přihlášení leden 1975, i když kostku vynalezl v květnu 1974. Nikdo tehdy nepředpokládal, že tento hlavolam dobude svět, proto se s výrobou i patentem nepospíchalo, a mezitím se objevil paralelní vynález z Japonska. Majitel malé železárny u Tokia Terutoshi Ishige zažádal o japonský patent v roce 1976 na kostku se shodným mechanismem. Ve světě se tak vyráběli kostky podle obou patentů.
Počátky prodeje Rubikovy kostky byly pomalé až do doby, kdy si maďarský podnikatel a amatérský matematik Tibor Laczi všiml v restauraci číšníka, jak si hraje s hlavolamem. Kostka jej natolik ohromila, že zažádal o povolení k prodeji kostky i mimo Maďarsko, na Západ. Na výstavě hraček v Norimberku hračka uchvátila britského experta Toma Kremera, který později objednal milión kostek.
Odborníci na hlavolamy se nemohli shodnout, co je geniálnější, jestli mechanismus kostky nebo inženýrský design, či její matematický potenciál, tedy počet a pestrost algoritmů vedoucí k jejímu sestavení.

Mechanismus
Kostka, tedy její nejběžnější typ, se skládá ze třech vrstev po třech kostkách, které se od sebe liší počtem barevných nálepek na nich umístěných. Jde o tři odlišné druhy kostiček - středové, kterých je 6, rotují kolem své středové osy a určují barvu příslušné strany kostky. Další jsou 8 rohových kostek a 12 kostiček uprostřed hran. Celá soustava je propojena pohyblivým mechanismem, který umožňuje libovolnou vrstvu pootočit o násobek 90°. Pomocí výstupků a prohlubní se při všech pohybech kostičky navzájem přidržují a předávají si oporu při změně směru rotace. Středy jako jediné jsou nepohyblivé a zajímají vůči sobě stále stejnou pozici. Barva středu tím pádem určuje, jaká má být výsledná barva celé stěny ve složeném stavu. Tým profesora D. Hofstadtera z Massachussetského technologického institutu dospěl k názoru, že celkový počet kombinací je 43 252 003 274 489 856 000, tedy přibližně 4 x 1019. Teoretik David Singmaster z londýnské polytechniky uvedl, že pokud se bude uvažovat i otáčení středové kostičky, bude výsledek třeba vynásobit ještě číslem 2048 a pak bude celkový výsledek 88 580 102 706 155 225 088 000 pozic.
V některých zemích se pořádají pravidelná mistrovství v sestavování kostky, jejíž barevná políčka jsou předtím libovolně rozházená. Sestavování kostky vyžaduje nejen chladnou mysl, naprostou automatizaci pohybů a absolutní soustředění, ale i dokonale připravenou a promazanou kostku, která reaguje na sebemenší náznak ruky. Existuje množství systematických metod, díky kterým může kostku vyřešit kdokoliv. Liší se především průměrným počtem tahů, principem a množstvím různých algoritmů, které je potřeba si zapamatovat. Asi nejznámější metoda spočívá ve skládání jedné vrstvy po druhé. Některé propočty na počítačích naznačovali, že teoretická hranice, kdy by se mohla kostka nechat sestavit, by bylo 22-23 tahů. Před čtyřmi lety, tedy v roce 2010 bylo výpočetní silou s různými optimalizacemi dokázáno, že jakoukoliv kombinaci lze vyřešit do 20 tahů. Běžné časy ve složení Rubikové kostky již klesají pod 20 vteřin. Populární se stalo také soutěžení ve skládání se zavázanýma očima. Mezi další disciplíny jsou ještě např. skládání kostky pouze jednou rukou či jen za pomocí nohou.
 

Publikováno: 5. 2. 2015 | Počet zobrazení: 2471 520