Krásná jsou hlavně jednoduchá řešení
Zastihnout šéfa českého zastoupení firmy FANUC Ing. Petra Duchoslava není kvůli jeho pracovnímu vytížení jednoduché. Nám se to naštěstí podařilo při posledním „Dnu otevřených dveří“, kde firma prezentovala výkonné obráběcí centrum RoboDrill.
Jaké novinky máte přichystány na letošní rok?
Tím, že pokrýváme všechny produktové řady, které FANUC má, tzn. průmyslové roboty, CNC řídicí jednotky a CNC stroje (RoboMachines), tak máme novinek více. Když začnu od robotů, nedávno jsme uvedli na trh nový řídicí systém, který je nasazován od loňského roku, takže nyní už v podstatě dobíhá perioda, kdy se systémy vyměňují. Máme spoustu nových modelů, které byly představeny na veletrzích, především v Německu. Jde zejména o roboty s větší nosností a většími pracovními možnostmi.
Pokud jde o CNC řídicí systémy, tam přichází na trh nový řídicí systém, resp. nová verze F řídicího systému 0i, která opět přináší spoustu nových věcí v oblasti dostupnosti pro výrobce strojů, které používají naše řídicí systémy.
Co se týče RoboMachines, ty jsou rozdělené do více oblastí, na posledním Open Day jsme představili hlavně zařízení řady RoboDrill, výkonná obráběcí vertikální centra. Došlo tam k upgradu jak hardwaru, tak hlavně softwaru. RoboDrilly běží na nejnovější verzi řídicího systému, což opět přináší spoustu opcí, které jsou standardně implementovány v systému, a poskytují výhodu uživatelům našich strojů, oproti jiným výrobcům. Nové funkce, nové opce vždy nejdříve přicházejí na RoboDrill - to je vlastně jakýsi benefit FANUCu pro uživatele těchto strojů - a tam se také potom všechny odzkouší a vyladí, takže když se následně prodávají výrobcům strojů, jsou už všechny funkce nějakým způsobem prověřeny.
RoboDrill, který jste zmiňoval, a na který byl zaměřen i poslední Open day, je výrobcem charakterizován jako nejprodávanější stroj ve svojí kategorii, platí to i pro český trh?
Napřímo jsme tyto stroje v Česku začali prodávat teprve poměrně nedávno, v podstatě až v roce 2013. Do té doby fungoval prodej přes dealery a ten nebyl až tak rozsáhlý, takže z tohoto pohledu by u nás RoboDrill zřejmě nepatřil mezi nejprodávanější stroje, jak si vede ve světě. Když vezmeme český trh, chceme dosáhnout, abychom se i tady stali významným dodavatelem těch strojů, této kategorie, protože opravdu celosvětově je to nejprodávanější centrum v této velikosti.
Jaké cíle si tedy firma vytyčila na českém trhu pro aktuální nejbližší období a v dlouhodobějším výhledu?
Určitě se chceme už od počátku, co jsme na českém trhu naše produkty začali prodávat, dostat ještě více do podvědomí lidí. Dostat značku více lidem pod kůži, protože jde o špičkové stroje, které si tuto pozornost rozhodně zaslouží. Hlavní, krátkodobý cíl je proto dostat do podvědomí zákazníků jak konkrétní stroje, tak značku FANUC, a v dlouhodobém horizontu postupně získávat větší podíl na trhu. V dnešní době se zlepšuje ekonomika a trh opět roste, takže situace i konstelace okolností je příznivá.
Většina firem ve svém působení spoléhá na šikovné, osvědčené místní partnery. Kdo jsou ti vaši?
Dlouhodobě spolupracujeme například s firmami jako Schunk, Tungaloy, Kitagawa, Blaser, ale i s řadou dalších... Snažíme se, aby spolupráce byla vždycky nějakým způsobem oboustranná, to znamená, buď nakupujeme od spolupracujících firem komponenty, které dál prodáváme v našich strojích, nebo - pokud se nám stane, že prodáváme třeba holý stroj - provádíme s nimi testování a pak je samozřejmě můžeme jako osvědčené doporučovat koncovým zákazníkům. Takže spolupráce funguje opravdu oboustranně.
Předpokládám, že volbu svých partnerů jste činili na základě nějakých dlouhodobějších zkušeností, a když už s někým spolupracujete, musíte mít garanci, že spojenectví bude spolehlivě fungovat...
Většinou je spolupráce založená na určité dohodě na vyšší úrovni, třeba pro celou Evropu jsou dohodnuté podmínky, apod. Například jeden z nových partnerů, kteří se představovali i na našich prezentacích, je výrobce paletového výměnného systému, který používáme u svých strojů - jde opět o japonskou firmu. Nějaká spolupráce prostě vzniká „shora, dolů“, a někde zase záleží na lokálních trzích, kde je jak která značka etablovaná, jakou má podporu a jakou dostupnost. Takže tam se to může lišit, to jsou typicky třeba výrobci nástrojů, jejichž produkty nemusí být v každé zemi stejně dostupné.
Pokud má firma dlouholeté stabilní, často globální partnerství, do jaké míry máte volné ruce ve volbě místních, lokálních partnerů, podle čeho si je vybíráte?
V tom máme relativně volné ruce. Náš primární cíl je prodej strojů, do celkové integrace se zase tolik netlačíme, takže pokud má zákazník nějaký předpis na stroje, který používá stabilně, tak se samozřejmě přizpůsobíme. Pokud žádná závazná pravidla nemá, pak záleží na lokální podpoře a spolupráci, kterou máme zavedenou, můžeme mu nabídnout něco, co máme vyzkoušeno, třeba na testy. Tam pak spolupráce funguje a musí fungovat i na straně technologie, nejenom na straně produktů. Vznikne tak vzájemná podpora pro úspěšné provedení testů a předvedení zákazníkovi, takže hodně záleží na lokální podpoře. Není to jenom o produktu, ale o technologické podpoře z obou stran, ať už od nás nebo od výrobce třeba nástrojů.
Pokud jde o zákaznické dny, osvědčily se vám akce tohoto typu, které si řada firem volí buď jako doplněk nebo někdy už jako vyloženě alternativu k veletržním prezentacím? Jaký je váš pohled?
Na veletrzích se prezentujeme stále, podle mého názoru v naší branži nelze účast na veletrzích zcela obejít. Řekněme, že zákaznické dny nejsou náhrada veletrhů, ale bereme je spíše jako užitečný doplněk, kde si zákazníci a zájemci mohou prohlédnout stroje v klidu, diskutovat se specialisty a dozvědět se různé doplňkové informace, na které na veletrhu není čas nebo prostor. Ale chápu firmy, kterým veletrhy nějakým způsobem přestaly vyhovovat, máme i naše partnery, kteří postupně přecházejí z veletržních prezentací na akce typu den otevřených dveří. Samozřejmě máte většinou menší počet návštěvníků, ale ta akce je víc cílená na konkrétní lidi a máte víc času se jim věnovat.
…s výhodou domácího prostředí, včetně možnosti předvést jim vše v reálu na konkrétních strojích...
Dá se to zaměřit na konkrétní aplikace, vybrané pro konkrétní zákazníky, kteří by danou aplikaci mohli použít a pak ji lze vyměnit, inovovat a zopakovat to třeba za měsíc, zase je to trošičku něco jiného. Je to určitým způsobem výhoda, stojí vás to samozřejmě asi i méně peněz, na druhou stranu mohou být zákaznické dny náročnější na přípravu, se kterou je trochu víc práce. Protože tím, že to je akce zaměřená na nějakou aplikaci, tak se snažíme mít všechno technologicky správně, zatímco na veletrhu, kde se každý podívá tak na pár vteřin, už obvykle tolik nesejde na tom, jestli technologie funguje naprosto dokonale. Navíc, ať už se bavíme o obrábění nebo o jakýkoliv jiných technologiích, které na zákaznických dnech předvádíme, ať už v robotech nebo v něčem jiném, tak tady se to dělá naživo. To znamená, že se opravdu řeže, všechny stroje běží a můžete vidět, jestli drží nebo nedrží, zatímco na veletrhu je většinou všechno “ jenom jako“, zákazník si na stroj v reálném provozu nesáhne, na druhou stranu je ale záběr co se týče nových zákazníků větší...
Jak byste viděl vývoj v oblasti průmyslové robotiky v posledních letech, zkuste takový pohled do křišťálové koule do budoucna: jsou tam znát v poslední době nějaké zvlášť výrazné trendy?
V posledních letech se objevila řada věcí a FANUC se obecně snaží tyto trendy udávat, takže na vývoji budoucích novinek se samozřejmě intenzívně pracuje. Za pozornost stojí třeba adaptivní technologie, vision systémy, pokročilé inteligentní senzory, např. force sensory, tzn. senzory síly... V poslední době se např. představila nová technologie bin picking, to je vlastně sbírání sypaných věcí, která je poslední rok hodně populární, přičemž zhruba dva roky nazpátek to každý předváděl jako úžasný vizionářský trend, ale nikdo to neuměl udělat v reálu. Ale dnes už je situace jiná, technologie má pevné obrysy, a už ji nabízíme jako hotový produkt skutečně použitelný v sériové výrobě.
Další věc, která je v robotice a automatizaci nasnadě, je bezpečnost. Ať už je to zvýšená bezpečnost práce, taková ta klasická, kterou známe, tzn. propojení technologií dohromady a připojení bezpečnostních prvků, zajištění jejich komunikace a propojení, tak inteligentní komplexní bezpečnostní řešení umožňující přímou spolupráci robotů s lidmi.
Dalším výrazným trendem, který můžeme nyní sledovat, jsou tak samozřejmě právě tzv. kooperativní roboti, tedy robot, který může vyloženě sdílet pracovní prostor s člověkem, který v něm pracuje taky.
FANUC má samozřejmě vyvinuté i takovéto věci. Představovali jsme je už v prototypech a v podstatě se čeká jen na dořešení určitých patentových záležitostí a myslím si, že by se takovéto řešení mělo v nejbližší době objevit. A protože jak už bylo řečeno, zásadou FANUCu je být vždy nějaký způsobem napřed, takže jen nekopíruje trendy, které už se snaží některé firmy uvádět na trh, ale chce ty trendy udávat. Už jsme samozřejmě v reálu viděli tato řešení v různých podobách a na různé úrovni, ale rozhodující je, jak bude výsledný produkt vypadat potom v sériovém provedení...
Nejde ale jen o jakýsi „modní hit“, který krátkodobě zaujme, a hezky to vypadá - robot s člověkem ruku v ruce, ale reálné podmínky na průmyslových výrobních linkách mohou být pro takové řešení jiné než jaké si nasimulovali vývojáři…
Po pravdě řečeno, ono to zase není vyloženě o tom, že bychom nahradili jeden stroj druhým, „kompatibilním s lidskou obsluhou“, ale bavme se o tom, že někde to je praktické, někde to praktické není, a v některých případech je dobré nasadit takovéto řešení, protože to ulehčí práci a posílí a zjednoduší systém, který třeba ani není možné plně automatizovat, nebo se to prostě nevyplatí.
U tradičních, běžných aplikací, může obvykle ve většině případů vše v podstatě běžet stejně, jako to bylo dosud, protože není důvod - a zpravidla se to ani nevyplácí - zase dělat systém příliš složitý. Pokud robot může jezdit naslepo pořád po stejné dráze a pro danou aplikaci je to dostatečné, nebo více než dostatečné, tak opravdu není potřeba tam dávat drahý vision systém, když to lze řešit například přidáním nějakého prvku do přípravky a krásně vám to tam drží polohu, prostě není důvod se na to ještě koukat kamerou.
Dalo by se to tedy chápat, že občas se vyplatí řídit se prostým selským rozumem a řešení koncipovat v závislosti na skutečných aplikacích?
Vždy říkám, že v jednoduchosti je síla, takže kdykoliv konzultujeme řešení se zákazníkem, tak se snažíme držet zásady: pokud to jde udělat jednoduše, tak to tak udělejme. Protože čím je systém jednodušší, tím je spolehlivější a tím je nakonec i levnější...