Nejvyšší soud uznal zplnomocnění jako doklad pro zakládání firem
I k založení společnosti s ručením omezeným by měla už stačit plná moc s úředně ověřeným podpisem. Nejvyšší soud ČR se na konci loňského roku vyslovil proti praxi, kdy rejstříkové soudy v některých případech dovozovaly neplatnost jednání učiněných na základě plné moci.
Tento diskutovaný postup se týkal hlavně případů, kdy pro samotné jednání zákon vyžadoval formu veřejné listiny (např. uzavření smlouvy o založení společnosti s ručením omezeným nebo akciové společnosti), a plná moc nebyla také udělena ve formě veřejné listiny. Dosud nejednotný výklad vedl k tomu, že soudy v některých řízeních zamítaly návrhy na zápis nově založených společností do obchodního rejstříku, neboť jejich společenské smlouvy uzavřené dle předchozí praxe na základě plných mocí jen s úředně ověřenými podpisy zhodnotily jako neplatné. Zakladatelé společností tak byli často nuceni osobně vyhledat notáře, který jim plnou moc sepsal formou notářského zápisu, což oslabovalo samotný smysl zmocnění k založení společnosti a zejména u zahraničních subjektů představovalo obtížně překonatelné překážky.
Jednotný výklad zákona
Nejvyšší soud tak svým výkladem, který má pro soudy právní závaznost a sjednocuje stanoviska k podobným kauzám, reagoval na kontroverzi obsaženou v novém občanském zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.), který ve svém § 441 odst. 2 stanovil, že vyžaduje-li se pro právní jednání zvláštní forma, je třeba v této formě udělit i plnou moc. Prostým výkladem tohoto ustanovení některé rejstříkové soudy dovozovaly, že vyžaduje-li tedy zákon např. pro založení společnosti s ručením omezeným nebo akciové společnosti formu notářského zápisu (viz § 8 odst. 1 a 2 zákona č. 90/2012 Sb. o obchodních korporacích), je třeba, aby i plná moc k zastupování subjektu při zakládání takové společnosti byla udělena ve formě notářského zápisu.
Nejvyšší soud ČR v této věci nicméně v rámci sjednocování judikatury zaujal stanovisko, jímž vyšel vstříc podnikatelům a zmíněný formalistický výklad odmítl. V usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3919/2014, ze dne 27. 11. 2014 vyložil, že plná moc udělená k právnímu jednání, pro které zákon vyžaduje formu notářského zápisu, není bez dalšího neplatná, není-li pochyb o tom, kdo plnou moc udělil - přičemž plná moc s úředně ověřenými podpisy potom tuto podmínku splňuje.
Plná moc stačí - ovšem jen v písemné formě
Nejvyšší soud se konkrétně vyjádřil i k možnosti zmocnění k založení společnosti s ručením omezeným. Výslovně přitom dovodil, že postačí, aby plná moc k uzavření společenské smlouvy o založení společnosti s ručením omezeným byla udělena v písemné formě s úředně ověřeným podpisem zakladatele. Forma notářského zápisu zde tedy pro plnou moc není nutná.
Hospodářská komora ČR ve svém komentáři k výkladu Nejvyššího soudu nicméně připomíná, že ačkoliv jsou rejstříkové soudy povinny se výše popsaným stanoviskem Nejvyššího soudu řídit, z dosavadní praxe lze dovodit, že si vyžádá určitou dobu, než mu všechny rejstříkové soudy zcela uzpůsobí svou rozhodovací činnost. Citované usnesení Nejvyššího soudu přesto představuje velmi významný argumentační prostředek pro zakladatele společností a jejich zástupce v rejstříkovém řízení a obecně znamená přínos pro efektivní zakládání obchodních společností v ČR.
Upozorňuje také, že zvláštní pozornost je třeba i nadále věnovat zmocněním k přijetí rozhodnutí jediného společníka při výkonu působnosti valné hromady, vzhledem k tomu, že značná část notářů zde i nadále vyžaduje plnou moc udělenou ve formě notářského zápisu. Odůvodňuje to tím, že odkazované usnesení Nejvyššího soudu dopadá pouze na případy zakládání obchodních korporací a v obecné rovině výkladu povinných náležitostí plných mocí se neuplatní. V případě zájmu o sepsání notářského zápisu o rozhodnutí jediného společníka obchodní společnosti na základě udělené plné moci, je proto důležité dotázat se u konkrétního notáře, jakou formu plné moci bude akceptovat.
600
