Evropa testuje svůj raketoplán

„Mise proběhla přesně podle plánu. Nemohlo to být lepší. Teď musíme zanalyzovat všechna data, která jsme získali,“ prohlásil generální ředitel Evropské vesmírné agentury Jean-Jacques Dordain poté, co se evropský vesmírný průzkumník šťastně vrátil zpět na Zem - tedy přesněji řečeno, na mořskou hladinu, kam dosedl na padácích. Po zhruba 140minutovém letu byl na hladině nadnášen flotačními balóny, které zabraňují jeho potopení, a čekal na vyzvednutí k tomu účelu připravenou lodí.

Do kosmu na dvě hodiny - a zpět
Na svou testovací misi odstartoval stroj nesoucí v projektech ESA označení IXV (Intermediate eXpérimental Vehicle), z kosmodromu Kourou ve Francouzské Guyaně ve středu 11. února 2015. Start byl sice oproti původnímu plánu o 40 minut opožděn kvůli obtížím v komunikaci mezi raketou a pozemní kontrolou se systémem přenosu dat, ale ve 14:40 (našeho času) se zažehly motory nosné rakety Vega, což je nejnovější z řady evropských kosmických nosičů určený k vynášení satelitů na nízké oběžné dráhy, která stroj vynesla do kosmu.
Nosná raketa se oddělila zhruba po 18 minutách letu ve výšce 340 km a experimentální raketoplán pokračoval ve stoupání na suborbitální dráhu sám až na 412 km, než zahájil sestup. Stroj pak postupně zpomalil klesání z hypersonické rychlosti (nad 5 Machů) na nadzvukovou rychlost jednoho Machu (1225 km.h-1) a po zbrzdění rychlosti klouzavým letem se po překonání vzdálenosti přes 32 000 km nakonec snesl na určené místo na hladinu Tichého oceánu, kde (ca v 16:20 našeho času) přistál na padácích. Podle ESA dosahovala rychlost při zpětném vstupu do atmosféry 7,5 km/s (27 000 km.h-1), což znamená, že IXV fungoval za stejných podmínek, jakým jsou vystaveny lodě při návratu z oběžné dráhy kolem Země.
Po přistání udržují stroj na hladině balóny, a tam čeká až do doby, než připluje a vyzvedne ho loď. Po vyzdvižení na palubu lodi Nos Aries podstoupil dekontaminaci od zbytků paliva a vědci mohli přehrát získané údaje. Raketoplán nyní cestuje z Tichomoří do Evropy (konkrétně do Itálie a posléze do Nizozemí), kde bude podroben analýzám.
Během hodinu a třicet devět minut dlouhého autonomního letu, jehož cílem bylo ověřit hlavně schopnost bezpečného návratu stroje do atmosféry a přesného manévrování, proběhl test řady nových systémů, zejména nového tepelného štítu. Stroj IXV shromažďoval údaje, které mají pomoci při dalším vývoji budoucích raketoplánů. Průběh letu a zejména návratovou fázi monitorovala ESA pomocí více než 300 vyspělých, ale i konvenčních senzorů umístěných na stroji, které měly za úkol zaznamenávat vše, co se děje mimo plavidlo. Těleso IXV shromažďovalo informace o tom, jak vesmírné předměty dopadají zpět na Zemi. V okamžiku sestupu, kdy ho obklopí horké plazma vytvořené během rychlého návratu, začal stroj také zaznamenávat údaje, které vědci následně využijí při výzkumu materiálů a v počítačových modelech používaných k popisu energetické fyziky, když se objekt vrhá nadzvukovou rychlostí přes atmosférické plyny.

Miniraketoplán razí cestu pro své větší nástupce
Únorová testovací mise byla teprve druhým evropským pokusem o zkoušku technologie pro návrat kosmických prostředků - první proběhl v červnu 2013, kdy ovšem nešlo o skutečný kosmický let, ale miniraketoplán byl shozen z vrtulníku, aby se mohl vyzkoušet systém uvolnění padáku, plováků a signalizačního zařízení.
ESA zatím na rozdíl od NASA nemá s vývojem raketoplánů příliš rozsáhlé zkušenosti - v podstatě provedla zatím jen jeden experiment s lodí ARD (Atmospheric Reentry Demonstrator) v roce 1998. Nicméně její představitelé zdůrazňují, že program IXV nezopakuje některé chyby raketoplánů, a bude se snažit jejich možnosti na základě zkušeností získaných s jejich dosavadním provozem vylepšit či optimalizovat. Evropský experimentální raketoplán tak např. bude přistávat na padáku, aby nemusel nést podvozek a systém pro přesné přistání. Výsledky by mohly být využity pro připravovaný program Pride (Program for Reusable In-orbit Demonstrator in Europe), který je klasickému raketoplánu velmi podobný, a v jehož rámci se ESA snaží vyvinout vlastní opakovatelně využitelný vesmírný dopravní prostředek, s nímž by bylo možné přistát na ranvejích jako s letounem. Technologie by mohla být použitelná např. i v nových typech vícenásobně využitelných raketových nosičů či nákladových lodí.
Na rozdíl od jeho amerického protějšku, tajného vojenského projektu X-37B, který brázdí nebe nad našimi hlavami už řadu měsíců, je o evropském raketoplánu známo dost informací. Jde o nepilotovaný miniraketoplán vyvíjený v rámci projektu ESA, jako vlastní opakovatelně využitelný vesmírný dopravní prostředek, s nímž by bylo možné přistát na ranvejích jako s letounem, umožňoval byl pilotované i nepilotované lety do vesmíru i zpět a vědci by s ním rovněž mohli dopravovat na Zemi vzorky z jiných vesmírných těles, např. z komet.
Program i s vývojem IXV podle údajů ESA činily náklady na tento ambiciózní projekt kolem 150 mil. eur (přes 4 miliardy Kč). Projekt evropského vesmírného člunu je podobný předchozímu kosmickému programu raketoplánů amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA), který skončil před čtyřmi lety, v roce 2011 po třech dekádách, kdy tyto stroje dopravovala do kosmu astronauta a zásoby na mezinárodní vesmírnou stanici (ISS) a prováděly řadu dalších kosmických průzkumných misí. Evropský raketoplán je však na rozdíl od svých pilotovaných amerických protějšků menší (testovaný 5metrový prototyp má hmotnost 2 t a v tomto se více podobá spíše zmíněnému vojenskému projektu X-37B firmy Boeing, ale i ve srovnání s ním je prakticky poloviční) a nemá ani jejich charakteristická velká křídla na zádi, ale jen menší klapky pro řízení letu. Místo křídel využívá bezpilotní stroj při letu k vytvoření vztlaku během průletu atmosférou tvar svého trupu, který umožňuje lehce klouzavý let. Potřebné manévrování raketoplánu zajišťují malé aerodynamické plochy a stabilizační trysky. /joe/
 

Publikováno: 27. 4. 2015 | Počet zobrazení: 1965 493