Digitální rokoko a škola pro Edisony moderního věku

Jsme schopni konkurovat světu i v oborech, které už vyžadují nejen prostou montáž?
Myslím si, že jestli má ČR v něčem velmi dobrou pozici, je to právě v prodeji nikoli jednoduché námezdní práce, ale prodeji myšlenek, tzn. produktů s vyšší přidanou hodnotou. Vzniká tady spousta zajímavých, často originálních nápadů a řešení, ale i nových produktů, které snesou srovnání se světem. Říkám, že vznik nového produktu je asi 30 až 40 % úspěchu, a ten zbytek je jít na trh a dokázat ho prodat. Ale zase na druhou stranu vnímám, že Česká republika je příliš malý trh na to, aby mohla výrobní firma skutečně výrazně prosperovat. To znamená, že je zcela nutné,  ale i reálné vyvážet české produkty do celého světa. Už dávno jsme přestali být nějakou podezřelou periférií, jsme plnohodnotným členem EU, a dnes se už ve světě nikdo nepozastavuje nad tím, když najde na výrobku napsáno “Made in Czech Republic”. A to si myslím, že je za těch 25 let velmi dobrý výsledek práce našeho průmyslu.
Česká republika si v této oblasti stojí velmi dobře, protože na to, že jsme desetimilionovým národem, myslím, že máme velice silně rozvinutý a vyspělý průmysl a spousta věcí se tu i vyvíjí a vyrábí - od špičkových nemocničních postelí, přes vzduchotechniku, elektroniku až po komponenty pro auta. Těch věcí se tu dělá opravdu hodně, což je i důkaz toho, že Češi jsou šikovní a že silná průmyslová tradice tu pořád je.

Na druhou stranu hodně lidí hledá zaměstnání spíše u zahraničních firem... Což může nést i riziko, že nejlepší mozky se přesunou jinam.
Ono je ale dost těžké rozdělovat dnes firmy na zahraniční a domácí podle dřívějších kritérií. Když třeba koukám na Škodovku, Škoda Auto sice patří Volkswagenu, ale pořád ji beru jako českou firmu, která zaměstnává české pracovníky. Dnes se bývalé rozdíly dost stírají, důležité je spíše, kde vznikají hodnoty, a kde lidé najdou uplatnění. I já už jsem přestal na svou vlast koukat výhradně jako na Českou republiku a připadám si spíše jako český občan EU.

Zmiňoval jste, že šikovných lidí je tu hodně, ale je snadné je najít? Od průmyslových firem je zatím spíše slyšet, že získat lidi, které by potřebovali, je problém... Zejména pokud jde o kvalifikované techniky, pociťují jejich akutní nedostatek.
Techniků je skutečně nedostatek, a je to obecný problém, který se netýká jen nás, ale potýkají se s ním i další země v celé Evropě. Což je paradox, protože žijeme ve společnosti, která je na technice totálně závislá - nikdo už si neumí představit život bez základní techniky doma, v autě, bez mobilu, bez navigace atd. A přitom hrozně málo lidí chce techniku studovat. Jsem přesvědčen, že je ale nefér obviňovat za to jen školství.. Myslím, že problém začíná už v rodině. Třeba mě v téhle oblasti asi zdaleka nejvíc naučil vlastní táta, který na mě měl čas a díky němu jsem pochopil, jak funguje vodovodní kohoutek, splachovač na záchodě, atd., a tyto věci mi přišly úplně normální. Tam je jádro pudla. My, dnešní rodiče, nemáme čas na své děti.

Jenže sami výrobci se snaží všechna technická zařízení dělat tak, aby člověk nemusel moc zkoumat jak to funguje, vychovávají tak vlastně generaci prostých uživatelů, a tahle pohodlnost kamuflovaná uživatelským komfortem asi zrovna moc neinspiruje...
Dokonce si myslím, že je to ještě horší. Třeba výrobci v oboru elektroniky se dnes doslova opájejí něčím, čemu já říkám digitální rokoko. Přišli na to, jak udělat touchscreenové obrazovky, a díky tomu, že to umíme, to cpeme doslova všude - i tam, kde to smysl nemá. Mikrovlnná trouba, která by měla mít jen knoflík „výkon” a „čas”, nabízí spoustu všelijakých voleb a funkcí, v nichž se pomalu nevyzná ani promovaný inženýr. Nebo se podívejte do mobilu, jaké zbytečnosti tyto přístroje dnes nabízejí. Až budou jednou archeologové vykopávat naše výrobky, tak se určitě s chutí zasmějí.

Je nějaká rozumná cesta ven, nebo už jsme v bludném kruhu?
Myslím, že to začarovaný kruh není, vždy po takovéto euforii dojde k vystřízlivění a spousta lidí si uvědomí, že kolem sebe nepotřebuje zbytečně složité věci. Možná je to generační záležitost, když je člověk mladý, chce jít s dobou, být moderní za každou cenu a musí všude ukazovat, že má ty nejnovější vychytávky a spousta technických věcí se stala nikoli pomocníky, ale jakousi bižuterií. Lidé jsou schopní zaplatit nesmyslné peníze za to, aby měli ten nej, nej, nej... telefon správné značky a už jim ani moc nevadí, že z něj vlastně už pomalu nejde ani pořádně telefonovat. Jde jim jen o to, aby ho měli jako něco, s čím se můžou okázale pochlubit a „machrovat” na ostatní.

Takže na nového Křižíka nebo Edisona si asi ještě jednu generaci počkáme?
Tak zlé to snad nebude. Mezi námi jsou určitě takoví. Pořád se objevují nové produkty a věci, které mají přímý tah na branku. Já osobně mám hrozně rád právě takové přímočaré produkty, které mají jasný účel, a nemají charakter všestranného švýcarského nože, který oceníte na výletě do lesa, kde se může hodit pilka, pinzeta, nůžky, ale doma s ním asi krájet chleba nebudete...

Co patentová ochrana těch dobrých nápadů, o kterých jste se zmiňoval, potýkali jste se také s tím?
Potýkali a potýkáme se s ochranou intelektuálního vlastnictví na různých frontách. Stalo se nám třeba, že v Číně padělali naše produkty, ale tam jsem byl naopak překvapen, jak dobře se dalo právo vymáhat. I když jsem byl původně dost skeptický, a nechtělo se mi utrácet další peníze za to, že si najmeme renomovanou firmu, která by naše zájmy zastupovala. Faktem je, že poté, co jsme to udělali, se čínské úřady snažily ukázat, jak tyto věci řeší a jak je tento problém pálí. Během pár měsíců skončil šéf padělatelské firmy ve vězení a my dokonce dostali nějakou kompenzaci.
Na druhou stranu tak, jak dnes funguje aparát kolem přijímání patentů, a jak rychle jdou kupředu inovace, je leckdy téměř nereálné dosáhnout získání patentu ještě před tím, než je výrobek uveden na trh. Takže si spíše hlídáme, abychom neporušovali patenty jiných. Zoufalý je také systém, jak se dnes patenty vyhodnocují. Na patentových úřadech už nesedí žádný smysluplný úředník, nebo jich je přinejmenším málo, ale používá se speciální software, který v podstatě jen hledá shody slovních spojení, a když přijde reakce na patentovou přihlášku, obsahuje klidně desítky slovních a jiných shod, které jsou ale úplně neadekvátní tomu, co se přihlašuje - stroj generuje naprosté bláboly, ve stylu „holinky-hodinky” a podobné nesmysly a je to úporná bitva s větrnými mlýny.

A co třeba konkurence, ta vás netrápí?
Jablotron je diverzifikovaný do více firem, nosným produktem jsou ale zabezpečovací zařízení. A tam nám osud přeje - tím, že došlo ke značné globalizaci, spoustu skutečně nepříjemné konkurence skoupili velcí hráči na trhu, kteří pak začlenili do té doby poměrně pružné a inovativní firmy do svých korporátních struktur velkých kolosů, a tím v podstatě zlikvidovali jednu z jejich hlavních předností: pružnost. Ta funguje, jak jsme si i my experimentálně ověřili, maximálně do 150 lidí, a pak už je lepší firmu rozdělit. Takže se nám docela daří držet pružnost. A jestliže jsme dříve museli obvykle těžce bojovat, abychom se v tvrdé konkurenci prosadili a dostali se technicky do první linie, dnes to jde kupodivu snáze, protože firmy, které nám dříve šlapaly na paty, už několik let vystavují jedno a to samé s drobnými úpravami. Inovační procesy se u nich výrazně zbrzdily. Až si někdy sám říkám, že je vlastně škoda, že konkurenci nemáme silnější a pružnější, abychom neztratili tempo.
Na druhou stranu to má ovšem i určitou výhodu: dnes je trend - a zejména ve spotřební elektronice - neuvěřitelného tlaku na inovace. Inovuje se prostě doslova za každou cenu, nový model střídá nový model, ale dost často je to na úkor kvality. I těm nejrenomovanějším firmám se ve snaze přijít s nějakou novinkou stává, že dávají na trh nedotažené věci, které mají kvalitativní problémy. Takže takové zklidnění v segmentu má proto i svou určitou výhodu v tom, že produkty mohou dozrát a jsou odladěné.

Rozhodli jste se, na naše poměry, k netradičnímu kroku: Když byla zrušena učiliště, některé strojírenské firmy - které na to měly - si je vzaly pod svá ochranná křídla a provozují je ve vlastní režii, ale vy jdete ještě dále: máte projekt vlastního technického lycea. Co vás k tomu vedlo?
Neutěšená situace v oblasti techniků na trhu práce. I když jsem se zastával školství, že jej nelze vinit jako jediné z toho, že je málo techniků, rozhodně se podepsalo na tom, že úroveň technického školství šla prudce dolů. Když jsem se stal inženýrem na FEL ČVUT, byl jsem na to hrdý, protože v té době měla fakulta skutečně velice dobré postavení a renomé, a to i v mezinárodním měřítku. Dnes už to radši ani nikde neříkám, protože poté, co jsem se účastnil státních zkoušek inženýrů, kde byli promovaní inženýři bez znalostí Ohmova zákona, pochopil jsem, k jaké degradaci technického vzdělání došlo.
Nepatřím mezi lidi, kteří rádi nad něčím skuhrají „někdo by s tím měl něco udělat”, ale pokud je to potřeba, a je to v mých silách, udělám to. Proto jsme si vzali do hlavy, že založíme vlastní lyceum, které vrátí technickému vzdělání jeho lesk. Modely už tu byly - třeba Baťa si také úspěšně vychovával svoje odborníky.
Jako hlavní výzvu vidím to, že bychom do takové školy chtěli přilákat nejen špičkové odborníky, tzn. schopné pedagogy, kterých je určitě dost, ale na druhé straně i nadané žáky. Že máme na to, abychom udělali ten potřebný marketing a dokázali přesvědčit jak rodiče, tak děti, aby šli studovat obory, které budou perspektivní, které budou jak říkám „šťavnaté”, že se tam nebudou nudit a číst zaprášené učebnice a provádět pokusy, které dělali na stejných školních pomůckách už jejich dědečkové. Ale zařídit moderní výuku na úrovni doby, a to je věc, kde vidím velký potenciál.
Situace v našem školství bohužel v této době podobným projektům příliš nenahrává, a zakládání nových škol nepřeje. Jednání, které zatím vedeme s příslušnými úřady postupuje mnohem pomaleji, než by se mi líbilo.

Máte už vytipované lidi vhodné pro tento projekt, kteří by odpovídali vašim požadavkům? Sehnat dobré kantory asi také nebude úplně jednoduchá záležitost...
Myslím, že to je stejné jako všude - ve všech oborech je problém sehnat špičkové odborníky, a obzvlášť v technicky zaměřené pedagogice, protože by to měli být lidé, kteří kromě toho, že rozumějí své disciplíně, musí mít dar složité věci vysvětlit jednoduše a musí mít přirozenou autoritu. A takových opravdu není mnoho. Na druhou stranu, jsme přesvědčení, že za ta léta už jsme se naučili vybírat si schopné lidi, a že se najít dají. Ostatně, když v tisku proběhly informace, že chceme takovou školu založit, začali se nám zájemci o práci sami hlásit. Potíž je v tom, že založení školy vázne na úřadech.

Škola by fungovala výhradně pro potřeby vaší firmy, nebo by byla otevřená i jiným?
Sami bychom samozřejmě všechny absolventy asi nedokázali uplatnit, ale jsme přesvědčeni o tom, že je tu spousta dalších firem, které by mohly na projektu participovat, a to nejen tím, že se u nich budou moci absolventi uplatnit, ale že nám na druhou stranu též pomohou s jejím provozem, vybavením, financováním, tak aby škola byla skutečně výběrová, tzn. měla podstatně vyšší úroveň, než běžné obdobné školy. To ale neznamená potřebu vybírat drahé školné. Naopak - chtěli bychom studenty i rodiče motivovat, že student, který bude dosahovat odpovídající výsledky, bude moci pobírat stipendium.

A slyší na to?
Jistěže. Protože poptávka po dobrých technicích je skutečně silná, takže podporu ze strany firem máme a oslovují nás. Jak říkám - jediná potíž je momentálně v tom, že podmínky pro zřizování škol tak, jak jsou dnes nastavené, představují velmi bolestný proces.

To ale zřejmě nebude jediná věc, kterou by bylo načase zlepšit. Co by firmám u nás podle vašeho názoru dnes mohlo hlavně pomoci?
Velice často slýchám nářky na podmínky k podnikání, jak jsou v Česku špatné, jak by pro to vláda a jiné instituce měly dělat víc. Nemyslím si to. Měl jsem v řadě případů možnost pobývat v zahraničí, kam prodáváme, a kde i vyrábíme, a nikde to není úplně ideální. Faktem je, že jestli je tu něco nedobré, je to právo a jeho vymahatelnost. To, že se tu mění zákony systémem pokus-omyl, jejich výklady nejsou jednoznačné a že domoci se potom práva podle platných zákonů je velice těžké. To je jedna z věcí, kterou vyčítám EU - že pro státy typu ČR nejsou připravené dejme tomu tři-čtyři vhodné modely legislativy, odladěné a ověřené léty praxe jinde, a vážení, jestliže nesplňujete standardy, vyberte si variantu a, b, nebo c, převezměte ji, prostě CTRL+C, CTRL+V a je to... Legislativa se zde lepí jako vrabčí hnízdo a podle toho to vypadá. Zbytečně to jen ubírá síly a optimismu poctivým lidem a nahrává to podvodníkům.
 

Publikováno: 27. 4. 2015 | Počet zobrazení: 3184 623