Air umbrella – vzduchový deštník s neviditelnou střechou
Jen málo věcí na světě lze považovat za tak konzervativní záležitost jako deštník, který se sám stal např. v podání britských gentlemanů, jakýmsi symbolem důstojnosti a konzervativních hodnot. Nicméně i tato proprieta prošla od počátku své historie neustálým zlepšováním. A nyní je na řadě další netradiční pojetí.
Air umbrella, jak už napovídá název tohoto netradičního řešení, používá k odclonění dopadajících vodních kapek směřujících na naše hlavy místo tradiční bariéry napnuté na konstrukci z pružných ramínek jednoduše vzduch, vytvářený rychlým pohybem rotoru usazeného na tyčové rukojeti, a vyfukovaný v pečlivě směrovaných proudech. Energii pro motor uložený v rukojeti, dodává baterie umístěná tamtéž.
Nápad se zrodil v hlavách týmu několika nadšenců v létě loňského roku a od něj byl už jen krůček k detailnímu rozpracování myšlenky a projektu financovaného svépomocí prostřednictvím tzv. crowdfundingu, kde na různé projekty přispívají uživatelé a fanoušci daného produktu či nápadu s tím, že (odstupňováno podle výše příspěvku) mohou získat různé odměny – včetně samotného produktu a různých bonusů. V případě, že se do určitého stanoveného termínu nepodaří nashromáždit potřebnou cílovou částku na realizaci nápadu, se peníze dárcům prostě zase vrátí.
Původní projekt byl vylepšen v různých aspektech, jako je účinnost, vzhled, flexibilita a proveditelnost. Do pololetí letošního roku jsou plánovány vývojové práce na zdokonalování deštníku včetně pomocných funkcí (např. zobrazovací funkce napájení či funkce mobilního napájení), poté budou, pokud vše dobře půjde, v září odeslány do výroby první části. Uvedení na trh plánují tvůrci tohoto pozoruhodného deštníku na podzim letošního roku, kdy by měly z výroby dorazit první série produktu.
Deštník je vyprojektován v několika různých provedeních na základě zpětné vazby a požadavků, získaných od jeho budoucích potenciálních uživatelů. Základní typ nese označení Air umbrella-b, je půl metru dlouhý a váží zhruba 800 g. Zásoba energie v bateriích umístěných v rukojeti by měla vystačit na 30 minut pohonu rotoru, který vytváří vzduchový ochranný štít odklánějící dešťové kapky.
Air umbrella-c je škálovatelný teleskopický deštník, jehož délka činí 50 cm ve složeném stavu, a lze ho roztažením tyče rozložit až na délku 80 cm. Jeho hmotnost je cca 850 g a baterie by měly vydržet rovněž půlhodinový provoz.
A konečně Air umbrella-a, třetí varianta vzduchového deštníku je plánována především pro ženy – kompaktní velikost 30 cm by měla umožnit i jeho bezproblémové umístění do běžné tašky či kabelky, kterou zatíží ca o půl kilogramu. Daní za menší rozměry je nižší výdrž baterie, která je v tomto případě oproti ostatním verzím poloviční – v suchu by uživatele měl vzduch vyháněný z air umbrella-a udržet po dobu 15 minut.
Jako první uvedli tvůrci Air umbrella typ b do zkušebního provozu, kdy se zařízení testuje a sbírají zkušenosti pro další vývoj a vylepšení.
Historie deštníku
Pradědečky dnešních deštníků bychom mohli vystopovat v historii už v době nějakých ca 4000 let před naším letopočtem v Egyptě, Mezopotámii, Řecku a Číně, znali je i staří Římané či Aztékové, používaly se v Siamu a v Barmě i ve staré Indii. Tyto první starověké konstrukce, z nichž vzešel moderní deštník, sloužily spíše hlavně jako slunečníky. Ve staré Číně však už je využívali i k ochraně před deštěm – a to v podobě, kdy k tomuto účelu lakovali jejich papír.
V Evropě se stal deštník jako ochrana proti dešti populární začátkem 16. století, zvláště v deštivém severském počasí. První evropské deštníky měly dřevěnou konstrukci, potaženou napuštěným plátnem a vyřezávané rukojeti z tvrdého dřeva. Zpočátku to byl doplněk používaný hlavně ženami a zásluhy o jeho rozšíření mezi mužskou část populace má především perský cestovatel a spisovatel Jonas Hanway, který v 18. století nosil a používal deštník plných 30 let svého života a postaral se tak i o jeho oblibu mezi muži - mnozí z nich dokonce svůj deštník nazývali “hanway”. Ocelovou konstrukci deštníků zavedl v roce 1852 v Anglii Samuel Fox, který se údajně inspiroval dámskou krinolínou (což byla sukně a spodnička vyztužená podpůrnou konstrukcí v podobě jakési sférické klece) a korzetem. Další technickou revolucí byl skládací systém, který se u deštníků objevil až o více než století později (staří Číňané jej však znali a používali a pravděpodobně i objevili už někdy před 1700 lety), a následně i různé konstrukce automatických (vystřelovacích) a skládacích deštníků, které proslavili zejména japonští výrobci (i když patent na první skládací deštník získal v roce 1969 v Ohiu Bradford E. Phillips). Také původní papír, plátno či hedvábí, nahradily dnes moderní materiály, jako bavlna, nylon či plastové fólie.
524
