Kontaktní čočky, které umožní vidět svět opravdu zblízka
Vynález českého vědce Otto Wichterleho - kontaktní čočky - znamenal zásadní zlom pro život mnoha lidí trpících zrakovou poruchou, která vyžadovala do té doby korekci pomocí brýlí. Zdá se, že nyní se dostalo kontaktním čočkám dalšího vylepšení - speciální kontaktní čočky, které vyvíjejí švýcarští výzkumníci, by mohly nabídnout i možnost přiblížení obrazu
Americko-švýcarský vědecký tým z Kalifornské univerzity v San Diegu (UCSD) a švýcarského Federálního technologického institutu (EPFL) vedený Josephem Fordem z UCSD vytvořil prototyp teleskopické kontaktní čočky, která umožňuje přiblížit si pozorovaný obraz. Při testování na modelu lidského oka reálné velikosti dosáhli vědci téměř trojnásobného (2,8 krát) zvětšení obrazu a díky zabudované kameře získali přesvědčivé důkazy o funkčnosti čoček a brýlí. Nově vyvinuté speciální kontaktní čočky mají průměr 8 mm a tloušťku 1 mm, přičemž tloušťka čočky u zvětšovacího kruhu je 1,17 mm. Kolem centrální části čočky, kterou prochází světlo a umožňuje tak normální vidění, je umístěn teleskopický prvek sloužící pro přiblížení viděného obrazu. Tuto speciální část tvoří miniaturní hliníková zrcadla, která světlo před odesláním do sítnice odráží čtyřikrát v kruhu, což následně funguje jako lupa.
Čočky zatím fungují jen se speciálními doprovodnými brýlemi (v neupravené verzi slouží ke sledování 3D televize), v nichž jsou vestavěny polarizační filtry umožňující zmiňované teleskopické vidění. Při běžném nošení bez použití polarizačních filtrů oko zvětšený snímek neregistruje a vidí jen klasický obraz. Čočky 3D brýlí obsahují kapalné krystaly, které přepínají dvě části teleskopické kontaktní čočky do stavů zapnutí a vypnutí. Krystaly změní způsob, jakým se světlo láme na polarizovaných vrstvách v kontaktní čočce tak, že pouze světlo s určitou orientací nebo polarizací prochází brýlemi na kontaktní čočky, a zasahuje buď teleskopickou část čočky nebo oblast určenou pro normální vidění. Brýle tak umožní nositeli přepínat mezi klasickým a přiblíženým viděním.
Nové teleskopické kontaktní čočky mají však ještě stále několik problémů. Kromě ještě ne zcela ideální ostrosti přiblíženého obrazu je to např. nedostatečná prodyšnost ve srovnání s běžnými kontaktními čočkami. Klasické kontaktní čočky jsou vyrobeny z prodyšných materiálů, které umožňují, aby od oční tkáně pronikal kyslík, jako u normálního oka. Materiál použitý k výrobě teleskopických čoček tyto vlastnosti nemá, což vědci zatím řešili jeho protkáním drobnými kanálky umožňujícími potřebný přívod kyslíku. Jenže právě vytváření těchto kanálků (a vybavení teleskopickým mechanismem) je i důvodem, proč je výroba těchto unikátních čoček zatím poměrně komplikovaná a také nákladná. Vědci nicméně doufají, že problémy s nimiž se prototyp teleskopických kontaktních čoček zatím potýká, se podaří odstranit, a zařízení bude možné nasadit ke klinickým studiím. Využití těchto kontaktních čoček vidí především v možnosti zlepšení zrakových problémů způsobovaných věkem. Jedním z nich je tzv. makulární degenerace, která způsobuje u postiženého např. ztrátu schopnosti rozpoznávat tváře a je také jednou z nejčastějších příčin postupné ztráty zraku u starších lidí.
501
