Odklon od řemesel je ochuzením společnosti

Minimálně jedním projektem ročně, jako je právě Cena FČOK, se zaměřením na určité téma, chceme obracet pozornost k záležitostem, které mají celospolečenský význam, ale jinak, než to je obvyklé. V době, kdy v médiích obecně převládají negativní témata a problémy, chceme naopak ukazovat pozitivní příklady. V loňském roce byla v českých médiích velmi negativní kampaň o čerpání evropských fondů. Poukazovalo se výhradně na negativní příklady, a my jsme se rozhodli ocenit firmy, které k fondům z programu Podnikání a inovace přistupovaly odpovědně a fondy čerpaly transparentně a inovativně.
A podobně jsme si pro letošní rok zvolili technické vzdělávání, oblast, kde řada průmyslových firem upozorňuje na nesoulad mezi nabídkou a poptávkou na trhu práce v oblasti kvalifikovaných absolventů technických oborů a jejich nedostatečnou praktickou připravenost.
Abychom se mohli opřít o konkrétní data, zadali jsme na přelomu roku průzkum. Ten měl na vzorku 200 malých a středních firem zjistit, jak společnosti nahlížejí na nedostatek kvalifikovaných pracovníků, a také co jsou ochotny pro řešení tohoto problému udělat, jestli jsou připraveny pro to něco samy aktivně učinit, nebo zda čekají, že veškerou nápravu sjedná stát, případně ve spolupráci s ministerstvy školství a průmyslu.
Zaměřili jsme se na střední technické vzdělání a učňovské školství a z výsledků, které jsme získali, můžeme konkrétně říci, jaké profese například firmy aktuálně považují za „nedostatkové zboží“, jaké budou chybět více za pět let, ale máme i informace o tom, co například postrádají u čerstvých absolventů.

Proč téma technického vzdělávání zajímá právě FČOK?
Zaznamenali jsme stížnosti ze strany velkých průmyslových firem - francouzských i německých - které se v podstatě opakují: je dobré, když český stát láká investory, ovšem v některých segmentech začíná být silný nedostatek pracovníků pro určité profese. A to je situace, která je nám známá. Něco podobného se totiž odehrávalo v 70. letech minulého století ve Francii, kde v podstatě jakýmsi přirozeným vývojem došlo k tomu, že společnost začala školství směrovat novým směrem. Dětem se opakovaně říkalo, že průmysl se bude postupně utlumovat, a že budoucnost je ve službách. Po pádu komunistického režimu byla pak tendence přesouvat průmysl do střední a východní Evropy, případně do Číny apod., kde byly nižší výrobní náklady. Začala tím vlastně rozsáhlá delokalizace velkých závodů. V některých segmentech, jako například v textilním průmyslu, byla navíc konkurence z Číny a z dalších asijských zemí tak velká, že pod tímto tlakem docházelo i k uzavírání některých závodů. Něco podobného jsme mohli sledovat nyní třeba právě v severních Čechách.
Ve Francii se zdálo, že tento směr podporují i elity, ve snaze, aby stále víc a víc mladých lidí mělo maturitu - bezmála 70 % - a pak získali i vysokoškolský diplom. Výsledkem bylo, že rapidně ubylo průmyslu a s ním spojeného vzdělávání, řada škol se pozavírala, ale když přišla hospodářská krize, která výrazně zkomplikovala ekonomický růst a rozvoj ve všech zemích EU, nastal problém. Francie, která se o vlastní špičkový průmysl do značné míry připravila jeho předchozí delokalizací do ciziny, se z krize dostávala zřejmě i z těchto důvodů mnohem hůře. Ve srovnání například s Německem, které založilo svůj růst na kvalitě, vlastních špičkových inovacích a kvalitní práci středoškoláků, kteří v průmyslových firmách pracují, měla Francie složitější pozici.
Francouzská zkušenost je také jedním z důvodů, proč se FČOK v této problematice v Česku angažuje. Víme, jakým způsobem probíhal vývoj ve Francii, a Česká republika, kde průmysl generuje přibližně 38 % HDP, je nyní v pozici, kdy si ještě může cílenou prací, resp. nějakou inteligentní formou reformy středního a následně vysokého školství, své postavení průmyslové země udržet. Ale nesmí s tím otálet. Například některé německé firmy už zvažují, že by odsud odešly - ne nutně dál na východ, za nižšími náklady, ale naopak zpět do Německa, protože tady nemohou nalézt určité kvalifikace, a to je velmi alarmující situace.
Proto jsme vyhlásili Cenu Francouzsko-české obchodní komory a hledali malé a střední firmy - ale nakonec se do projektu přihlásily i velké - které nečekají změnu shora, ale už si samy založily školy, nebo financují a podporují nějaký konkrétní obor. Vyhlásili jsme i další kategorii, kde hledáme výrazného inovátora v oblasti středního technického vzdělávání. Tato kategorie není určena jen pro firmy, ale může se jí zúčastnit třeba i městský úřad, nebo nezisková organizace, nebo privátní subjekt, který přichází s inovací či nápadem hodným následování.

A našli jste je?
Ano. Našli jsme velice aktivní firmy, mezi přihlášenými jsou i různá sdružení malých a středních firem, které se rozhodly, že takovouto školu či vzdělávací instituci buď udrží, nebo založí a budou si postupně moci odebírat nějaké procento absolventů, nebo si je budou přímo „na míru“ připravovat.
Svaz průmyslu a dopravy s panem premiérem vyhlásili letošek rokem průmyslu a technického vzdělávání. Vím, že v souvislosti s tím se ozvaly i technické vysoké školy, s názorem, že není dobré generovat nízko kvalifikované lidi, kteří jsou potom nejvíce ohroženi při změnách či restrukturalizaci firmy. Právě tito pracovníci s úzkým profesním zaměřením se často ocitnou na dlažbě. Chápu názory a pohled obou stran. Když bude školský systém nastaven tak, že bude motivovat lidi k vyšší a vyšší odbornosti, je to skvělé. Nicméně do továren, které jsme si s podporu státu a agentur jako je Czech Invest - a daňových poplatníků - přivedli, musí někdo chodit také pracovat.
Ale nejde jen o velké podniky. Pokud existuji rodinné firmy působící v konkrétním městě nebo regionu, když se budou v procesu vzdělávání víc a víc angažovat, bude to jednoznačný přínos. Ne všichni musejí mít vysokoškolské diplomy, aby potom nemohli sehnat odpovídající zaměstnání, kde bude takováto kvalifikace skutečně vyžadována a zapotřebí. Někdo může klidně vybudovat svou profesní kariéru na tom, že se vyučí řemeslu. A odklon od řemesel je ochuzením společnosti, řemesla budou potřeba stále.

Mění se pohled lidí a firem na technické profese?
Už od 90. let můžeme sledovat, že na vzdělávání se nahlíží stylem, že nejlepší je sedět někde v obleku nebo v kostýmku v bance, něco prodávat, případně pracovat ve službách, v krásné čisté kanceláři. Takže lidé přestali přemýšlet o kariéře v průmyslu, a nyní jde o to, zastavit ten úprk od technického vzdělávání, protože právě to teď naopak znamená mnohem perspektivnější a stabilnější budoucnost.
Firem typu Škoda, které jsou schopny si vytvořit vlastní vzdělávací systém od školky po univerzitu, ale není tolik. Naopak podnikatelé si zase nemohou myslet, že o vzdělání lidí, které by pak oni mohli zaměstnat, se někdo postará, a jim stačí, že si připlatí 1500 korun a přetáhnou si je k sobě. To prostě není dlouhodobě udržitelné, a o to tu jde především. Proto je důležité, aby se v řešení angažovalo více subjektů.
Příkladem může být třeba Německo, kde na to šli jinak. Osvědčilo se jim, že lidem se poskytne jak základní vzdělání, tak plus dva tři roky navíc odbornějšího, specializovanějšího zaměření. Všechny technické obory se dnes už dostávají na jinou úroveň, posouvají se dál a i operátor nebo člověk, který pracuje u pásu, by měl mít pomalu maturitu a nějaký rok až dva odborné přípravy. Ale příkladů a možností, jak řešit systém technického vzdělávání a zvýšení atraktivity průmyslových oborů, je samozřejmě více, a nemusí být dobré opírat se o jediný model, který by obsáhl všechno. Místo hledání ideálního univerzálního řešení, které obvykle neexistuje, se často vyplatí vyhledat relevantní informace a zkombinovat více možností.

Co kromě zmapování poptávky po různých typech kvalifikace průzkum ještě zjistil?
Z průzkumu názoru firem vyplývá, že náprava se očekává spíše od státu a velkých firem, jako kdyby všechny společnosti čekaly, až MŠMT připraví nějakou reformu. Hodně se hovoří o německém duálním vzdělávacím systému, který podporuje i ministerstvo průmyslu, nicméně podle mého názoru by veškeré změny neměly přicházet jen „shora“, ale měly by se snažit i malé a střední firmy, a začít se nějakým způsobem tímto problémem systematičtěji zabývat.
Firmy by se měly aktivněji zajímat o to, jak a kde budou nabírat své nové zaměstnance. Například právě ty, které mají 200–300 zaměstnanců, a ještě více ty menší do 250 zaměstnanců, které nejsou ve velikostní kategorii, kdy by se jim vyplatilo zakládat vlastní školu, by se měly zajímat, jestli je v jejich městě nebo regionu příslušná škola, a případně s ní začít zásadně spolupracovat. Mohou za prvé využít již existující státní školy, a po dohodě s jejich vedením si třeba založit nový obor, dlouhodobě ho každoročně finančně podporovat, poskytnout třeba strojní vybavení, na kterém budou studenti moci pracovat a školit se. Aby tam prostě byl zjevný nějaký přínos ze strany firem, a daly tak najevo, že to berou jako závaznou věc a hodlají se na tom i samy nějak podílet. Takovéto řešení už zhruba pětina dotazovaných firem používá, a více než polovina organizuje různé doplňkové vzdělávací programy, jako třeba dlouholetou praxi pro studenty a absolventy, exkurze do podniku či vlastní odborné kurzy.
Pro větší firmy už stojí za to, pokud v místě jejich působnosti není vyhovující škola, si založit třeba i vlastní.

Co kromě ocenění FČOK připravuje, jaké jsou vaše hlavní aktivity?
Jsme na trhu 19 let - příští rok oslavíme 20. výročí založení - a za tu dobu jsme se dopracovali mezi největší subjekty svého druhu na českém trhu. Vedle americké, německé a britské a italské komory jsme na českém trhu na třetí až čtvrté pozici z hlediska počtu členů, nicméně jsme jediná zahraniční obchodní komora z „první pětky“, která se kompletně sama financuje. Nemáme žádné dotace z ambasády nebo odjinud.
V současné době máme téměř tři stovky - přesně řečeno 290 - členských firem, z toho dvě třetiny představují francouzské filiálky působící na českém trhu, potom je tam několik desítek českých, ale i mezinárodních firem v segmentu B2B.
Naše činnost v hlavních oblastech souvisí právě s členskou základnou. Pro členské společnosti - tzn. pro jejich management a zaměstnance - organizujeme zhruba 5 až 10 akcí měsíčně. Z těch oficiálních jsou to například konference nebo debatní obědy s ministry na vybraná konkrétní témata. Naposledy jsme měli debatu s ministrem průmyslu a obchodu, na podzim s panem prezidentem, předtím s panem premiérem, které jsme spolupořádali s francouzským velvyslanectvím. Děláme Speed Business Meetingy, což je koncept, kdy přivezeme například do Brna 20 až 30 členských společností, regionální komora v Brně pozve 20–30 firem z Brněnského regionu a každý účastník absolvuje 10 desetiminutových schůzek. Je to vlastně taková firemní rychloseznamka. Tento koncept se osvědčil, protože každý z účastníků z pár schůzek získává 2-3 obchodní partnery. A potom je to různý networking kolem výstav, veletrhů i různých kulturních projektů, nebo sportovní akce, ale vždy jde především o to, vytvořit možnost setkávání lidí, kteří si mají co říci - manažerů, ředitelů firem apod., - a kteří se tak budou moci neformálně seznamovat a případně následně spolu zahájit i nějakou obchodní spolupráci.
Komora vydává také různé druhy publikací, máme také zpravodajský web FČOK News.  K dalším významným aktivitám patří služby obchodního oddělení. Poskytujeme konzultantské služby pro malé a střední firmy, aktuálně převážně francouzské, které chtějí přijít na český trh. Každý rok tak uvedeme zhruba 70 firem, kterým nabízíme průzkum trhu, vyhledávání distributorů a dodavatelů, případně studie trhu Apio. Začali jsme nabízet i služby tzv. sdíleného obchodníka - když někdo po prvotním průzkumu usoudí, že trh je pro něj zajímavý, a chce si ho otestovat podrobněji, jsme schopni pro takovou firmu pracovat několik hodin měsíčně či týdně, a když obrat narůstá, vyhledáme pro ni prvního zaměstnance, obchodníka, který bude firmu zastupovat. Dáme mu na rok nebo dva agenturní smlouvu a jeho úkolem je rozběhnout fungování dané společnosti. Když se mu to povede, může se založit filiálka. Fungujeme tak pro francouzské firmy i jako agentura práce.
 

Publikováno: 31. 7. 2015 | Počet zobrazení: 3501 643