ČTÚ varuje operátory před snahou jednostranně měnit smlouvy
Zatímco dosavadní praxe telekomunikačních operátorů přinášela zákazníkům občas nepříjemná překvapení v podobě jednostranně změněných smluvních podmínek, a to nezřídka bez toho, že by na tuto skutečnost uživatele svých služeb v dostatečném časovém předstihu předem připravili, ČTÚ je vyzval k nápravě a chce se postavit na obranu uživatelů.
Telekomunikační firmy, včetně mobilních operátorů, by neměli jednostranně měnit podmínky v zákaznických smlouvách, jak to činí v současné době. Jak upozorňuje Český telekomunikační úřad (ČTÚ), současná praxe neodpovídá požadavkům nového občanského zákoníku. Podle ustanovení nyní platné právní úpravy mohou operátoři ve smlouvách jednostranně měnit jen ta ustanovení, na kterých se před tím se zákazníkem smluvně dohodli. „ČTÚ analýzou 12 operátorů s největším počtem klientů zjistil, že žádný z nich tomuto požadavku zcela nedostál a rozsah možných změn nemá buď vůbec, nebo není dostatečně ve smlouvě dopředu ujednán," řekl mluvčí úřadu Martin Drtina.
Dosavadní praxe operátorů řídících se pouze zákonem o elektronických komunikacích byla, že mohli podmínky měnit, pokud to klientovi oznámili s předstihem jednoho měsíce. Při zhoršení podmínek jej pak museli upozornit na možnost předčasného odstoupení od smlouvy na dobu určitou bez sankce.
Pokud by se operátoři dál řídili současnými smlouvami, nebyly by podle úřadu jednostranně provedené změny platné. ČTÚ proto operátory vyzval, aby své smluvní podmínky uvedli do souladu s novým občanským zákoníkem a přesně vymezili, kterou část smluvních podmínek lze jednostranně měnit, nastane-li pro to konkrétní důvod.
Změna smlouvy je možná, ale má svá pravidla
Monitorovací zpráva ČTÚ se k tomuto tématu věnuje podrobněji ve svém březnovém vydání, kde konstatuje, že možnost jednostranné změny smlouvy musí být platně ujednána. Upozorňuje také, že zákon o elektronických komunikacích v novelizovaném ustanovení § 63 odst. 6 upravuje pouze rozsah a podmínky splnění informační povinnosti podnikatele ve vztahu k účastníkovi, pokud podnikatel navrhuje provést změnu smlouvy. Samotné právo podnikatele navrhnout jednostrannou změnu smlouvy se pak řídí ustanovením § 1752 občanského zákoníku, které stanoví materiální náležitosti a podmínky pro provedení takové jednostranné změny obsahu smlouvy, k němuž je tak nutné především splnit podmínky vyplývající z § 1752 občanského zákoníku.
Ve smlouvě tedy musí být předem sjednáno, že ji lze v budoucnu jednostranně měnit, v jakém rozsahu a z jakých důvodů. Musí být sjednáno, jakým způsobem bude změna druhé smluvní straně oznámena, musí být sjednáno právo druhé smluvní strany změnu odmítnout a smlouvu z tohoto důvodu ukončit a smluvní straně, jež má právo smlouvu z důvodu provedení změny ukončit, musí být poskytnuta dostatečná doba k obstarání obdobných plnění od jiného dodavatele.
Ustanovením § 63 odst. 6 zákona o elektronických komunikacích jsou již pouze nad rámec výše uvedené obecné úpravy obsažené v občanském zákoníku, rozvedeny některé náležitosti oznamovací povinnosti a podmínky jejího splnění, a to tak, že podnikatel je povinen:
- Nejméně měsíc před nabytím účinnosti změny smlouvy zveřejnit informaci o takové změně v každé své provozovně a způsobem umožňujícím dálkový přístup a zároveň je musí účastníka o takovém uveřejnění, informovat.
- V případě jedná-li se o podstatnou změnu smlouvy vedoucí ke zhoršení postavení účastníka, je podnikatel povinen prokazatelně informovat účastníka, jehož smlouva obsahuje ustanovení o úhradě v případě ukončení smlouvy před uplynutím doby trvání, na kterou je smlouva uzavřena, rovněž o jeho právu ukončit smlouvu ke dni nabytí účinnosti změny, a to bez sankce, pokud nové podmínky nebude akceptovat.
V tomto případě je podle ČTÚ potřeba připomenout, že tuto povinnost je nutné vykládat v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady EU 2002/22/ES, která vztahuje toto právo na všechny typy smluv, tzn. nejen na smlouvy uzavřené na dobu určitou s definovanou úhradou v případě jejího ukončení před uplynutím doby trvání.
Dalším kritériem, které na provedení jednostranné změny smlouvy klade ustanovení § 1752 občanského zákoníku, je i otázka přiměřenosti rozsahu takové změny, a jejích důvodů. Změna smlouvy nemůže být pouhým odrazem vůle jedné ze smluvních stran získat ve smluvním vztahu výhodnější postavení, ale oprávněnost provedení změny by měla být podložena objektivními důvody, s jejichž existencí a možností, že nastanou, byly smluvní strany srozuměny již při uzavření smlouvy.
Podmínky určuje český zákon i evropská směrnice
Tento koncept vyplývá ze směrnice Rady 93/13/EHS z 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Podle jejího znění je nepřiměřenou podmínkou ve spotřebitelských smlouvách možnost, aby prodávající nebo poskytovatel jednostranně změnil podmínky smlouvy bez pádného důvodu, který je uvedený ve smlouvě, a bez toho, že by o tom informoval spotřebitele přiměřeným oznámením s tím, že spotřebitel musí mít možnost smlouvu vypovědět. Nutnost prokázání důvodnosti provedení jednostranné změny (pádný důvod) je tak obsažena již v této normě, jež byla i v podobě citovaných ustanovení občanského zákoníku a zákona o elektronických komunikací promítnuta i do českého právního řádu.
Dalším podstatným parametrem je i rozsah změny. Případné ustanovení smlouvy, v jehož rámci si strany sjednávají, že jedna z nich je oprávněna smlouvy měnit jakýmkoli způsobem a z jakýchkoli důvodů, nelze považovat za ujednání, kterým by byl rozsah změn sjednán. Taková situace je předvídána ustanovením § 1752 odst. 2 občanského zákoníku, podle něhož se za předpokladu, že rozsah změn nebyl sjednán, nepřihlíží k takovým (jednostranným) změnám smlouvy, jež byly vyvolány změnou okolností, které smluvní strana měnící smlouvu musela předpokládat již při uzavření smlouvy. V jednotlivých sporech by pak Úřad musel konstatovat, že tyto změny nejsou platné.
Vzhledem k tomu, že ustanovení § 1752 občanského zákoníku nijak neomezuje právo účastníka smlouvu ukončit v případě nesouhlasu s její jednostrannou změnou, bude toto právo účastníkovi svědčit v případě jakékoli jednostranné změny smlouvy.
Ustanovení § 63 odst. 6 zákona o elektronických komunikacích, pouze v případě podstatné změny vedoucí ke zhoršení postavení účastníka, stanoví povinnost podnikatele účastníka informovat o jeho právu smlouvu bez sankce ukončit, nijak však právo ukončit smlouvu z důvodu nepřijetí jednostranné změny smlouvy neomezuje, či nevylučuje. Výjimku představují takové změny smlouvy, které byly vyvolány změnou právní úpravy, a rovněž případy, kdy by se jednalo o zneužití práva (např. pokud by změna smlouvy byla výhradně ve prospěch účastníka a ten by přesto trval na ukončení smlouvy).
ČTÚ hodlá především hodnotit, zda byly splněny všechny předpoklady pro to, aby podnikatel mohl jednostrannou změnu smlouvy dle ustanovení § 1752 občanského zákoníku platně provést, jakož bude posuzovat i splnění informačních povinností stanovených § 63 odst. 6 zákona o elektronických komunikacích ve smyslu výše uvedené směrnice 2002/22/ES. V rámci sporného řízení tak bude ČTÚ zkoumat mj. i to, zda účastnická smlouva obsahuje ujednání o rozsahu, v jakém je podnikatel změnu oprávněn měnit, rovněž tak se zaměří i na posouzení toho, zda provedení změny obsahu smlouvy bylo podnikatelem dostatečně odůvodněno.
612
