Má český průmysl šanci uspět ve světové konkurenci?

Prakticky už za několik týdnů začne v Brně největší průmyslový veletrh v Česku - MSV Brno. Jak si na tom stojí český průmysl v současné době? Podařilo se mu vymanit z krize, resp. Do jaké míry se už dokázal vyrovnat s jejími důsledky, a do jaké míry ho ovlivnil vývoj po eskalaci ukrajinské krize, která přinesla mj. embargo na export do Ruska, s nímž měla řada českých firem velké plány?
Průmysl se v české ekonomice těší dlouholeté významné tradici. Jeho současnou pozici, jako hlavního tahouna ekonomiky, charakterizuje silná exportní orientace. Průmysl je také hlavním odvětvím z hlediska zaměstnanosti. V roce 2014 v něm pracovalo téměř 1,5 miliónu osob, tedy skoro 30 % všech českých zaměstnanců. Proces ekonomické reformy i jednotlivé ekonomické krize se na celkové průmyslové produkci podepsaly, v předchozích letech došlo k hlubokému propadu, například v roce 2009 klesla výroba o 14 %.
To se ale změnilo v roce 2014, kdy byl růst průmyslové výroby znovu obnoven. Na začátku letošního roku jsme mohli pozorovat pokračování nastaveného trendu – jen za první tři měsíce roku 2015 se průmyslová produkce meziročně zvýšila o 4,6 %. Pozitivní vývoj je dán hlavně hospodářským růstem v Německu i nízkou cenou energetických komodit. Majoritní část českého vývozu a dovozu byla v roce 2014 tradičně realizována v rámci zemí evropské osmadvacítky, kam směřovalo 82,1 % celkového domácího vývozu a uskutečnilo se 66,3 % dovozu.
Tyto výsledky opět potvrdily naši silnou závislost na státech EU, jejichž ekonomická situace proto silně ovlivňuje výkon našeho národního hospodářství. Pro zahraniční obchod České republiky jsou pak dlouhodobě významné především sousední státy, jež jsou zároveň členskými zeměmi Evropské unie. Již tradičně si pozici nejsilnějšího obchodního partnera zachovalo Německo, právě to patří z teritoriálního hlediska mezi naše nejvýznamnější vývozní a dovozní destinace. Efekt protiruských a ruských sankcích se na naší ekonomice celkově zatím plně neprojevil, nelze ale vyloučit, že případná další eskalace napětí mezi Ukrajinou a Ruskem může našim firmám zkomplikovat obchodní vztahy. 

Český průmysl je obecně silně proexportně zaměřený, vnitřní trh je zejména pro velké strojírenské firmy malý. Jaké země jsou v hledáčku MPO nyní? Kde by bylo možné hledat potenciální zákazníky pro české výrobce a do jaké míry mohou počítat i se státní podporou ve svých aktivitách?
Exportní teritoria, konkrétní odběratelé výrobků a služeb v zahraničí, jsou i pro český zpracovatelský průmysl a jeho obchodní složky výsledkem dlouhodobé a systematické přípravy. Je obvyklé, že jednání o dodávkách větších měřítek se často vedou i několik let. V tomto ohledu je tedy pozitivní, že se ve vztahu k případným náhlým lokálním poklesům konkrétního teritoria v zásadě nic tak dramaticky nemění. Můžeme mluvit o štěstí, že se naše firmy již stihly přeorientovat z dominantní pozice Ruska a Ukrajiny i na další trhy a tak ani poklesy v posledních měsících na východních trzích nejsou pro většinu firem destruktivní. Tyto výpadky se daří částečně kompenzovat odbytem v jiných částech světa.
Je třeba zdůraznit, že teritoriální zaměření našim exportérům nediktujeme. Ve skutečnosti je to přesně opačně. My jsme ti, kdo reagují na poptávku podnikatelů. Nejsme ale pozadu, na pomoc jsme firmám připravili nové nástroje jako např. Mapu globálních oborových příležitostí. Jde o obsáhlý strukturovaný nástroj, pomocí něhož si každý podnikatel může vybrat vhodný trh podle svého oborového zaměření, a na ten se následně systematicky zaměřit ve svých exportních snahách. I nadále platí, že bychom rádi podpořili zahraniční obchod zejména stále významnějšího segmentu malých a středních firem na trzích mimo jednotný trh EU, i když evropský trh je stále dominantní. Podporujeme nejen teritoriální, ale i oborovou a výrobkovou diverzifikaci. Podpora exportu s účastí státu má přitom univerzální a nevýlučný charakter, zatraktivnila se i nabídka Jednotné zahraniční sítě pro export, sestávající ze zastupitelských úřadů MZV a zahraničních kanceláří agentury CzechTrade. Z rostoucího zájmu firem, které služby využívají, a to i malých a středních, dovozujeme, že to byl krok správným směrem.

Ekonomická diplomacie a český byznys v zahraničí - ve světě vcelku běžná praxe u nás někdy naráží na ne zcela shodné představy vládních resortů, ale na druhou stranu se v této oblasti aspoň aktivně angažují vládní agentury - Czech Trade apod. Dokážou firmy jejich služeb efektivně využít, nebo se spíše spoléhají na vlastní síly? V čem může stát podnikatelům pomoci?
Děkuji za otázku, která mi umožňuje zopakovat, že se v zásadě podařilo zcela sjednotit společný přístup, ale i hluboce integrovat jednotlivé nástroje exportní podpory, zejména mezi klíčovými resorty - MZV a MPO, a dodám i agenturami CzechTrade a CzechInvest, které sehrávají v oblasti ekonomické diplomacie významnou roli. V Praze v uplynulých dnech například proběhla porada všech ekonomických diplomatů v rámci akce „Týden ekonomické diplomacie“. Na ní se na pět stovek českých firem mělo šanci potkat s našimi ekonomickými diplomaty ze stovky zemí světa a uskutečnilo se na tři tisíce vzájemných jednání…
Kromě již zmíněných ekonomických diplomatů a ředitelů zahraničních kanceláří CzechTrade, se do podpory exportu zapojují i další instituce. Novinkou je například vysílání zemědělských emisarů do čtyř zemí a podobně i specialisty pro otázky vědy a výzkumu do Izraele v rámci pilotních projektů, které by měly zlepšit obsloužení specifických potřeb některých skupin exportérů formou konkrétní asistence na cílovém trhu.
Podpora exportu ovšem sama o sobě nestačí, předpokládá totiž silný zájem a připravenost exportérů. To se odvíjí od specifického „životního cyklu“ každého exportéra, kdy na počátku exportních snah podnikatele poskytuje tento náš systém exportní podpory nejprve navigaci v tom, co vše má exportér znát, jak se připravit na jednání a konkurenci a podobné informace a vzdělávací programy. Každá firma, a jsme toho často svědky, se ovšem může vydat i poměrně nákladnou cestou pokus-omyl, proti které náš nabízený systém bojuje. Vyspělý exportér naopak již dostatečně kvalitní informace o trhu má a zpravidla tak čerpá z široké nabídky bankovních a finančních služeb včetně pojištění, které například zabezpečují státní finanční domy EGAP a ČEB. Stát tak pomáhá reálně více než deseti tisícům firem v nejširší paletě služeb, informací či zmíněných finančních nástrojů, které jsou často vnořeny do celkových aranžmá například komerčních bank exportérů. Zároveň probíhá mezi všemi institucemi, které se na podpoře exportu podílejí, díky elektronickému sdílení informací soustavný dialog, takže jsou vzájemně koordinovány a průběžně informovány o činnosti těch ostatních.

Jak MPO letos otevřelo pro firmy první operační program Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost, jehož cílem je dosažení konkurenceschopné a udržitelné ekonomiky založené na znalostech a inovacích. Je o tento program mezi českými firmami zájem a jak si na tom český průmysl obecně stojí z tohoto hlediska? Přinesly dosavadní programy očekávaný efekt? Jsme schopní konkurence na světovém trhu?
Výzvy do programu jsme spustili koncem května s příjmem žádostí od začátku června a můžu s radostí potvrdit, že zájem je velký. Za první čtyři červnové týdny od zveřejnění výzev registrujeme už na 650 žádostí, každým dnem ale toto číslo stoupá. Doufám, že to i nadále bude pokračovat ve stejném duchu. Pro české podnikatele je to jedinečná příležitost, jak získat peníze na rozvoj svého podnikání.
Předchozí operační program Podnikání a inovace, ve kterém jsou v tuto chvíli dočerpávány alokované peníze, byl velmi úspěšný. Dosud jsme nemuseli vracet žádné EU prostředky z důvodu nevyčerpání. Díky tomu se podařilo podpořit mnoho malých a středních podniků, které jsou oporou české ekonomiky a přinášejí nejen nová pracovní místa do regionů, ale i tolik potřebné inovace, díky nimž může Česká republika uspět ve světové konkurenci.

Letošní rok je ve znamení průmyslu a technického vzdělávání, projektu, jehož je MPO ČR rovněž součástí. Daří se realizovat plánované projekty a aktivity?
V rámci tohoto projektu pořádá Svaz průmyslu a dopravy ČR pravidelně celou řadu konferencí na témata úzce související s technickým školstvím, nedávno například proběhl Den techniky v Ostravě a také mnoho soutěží a přehlídek odborných dovedností žáků a studentů. Rovněž tak akce pořádané Konfederací zaměstnavatelských a podnikatelských svazů. Pod hlavičkou projektu se již konaly i další konference subjektů z veřejného i soukromého sektoru. Končí projekt POSPOLU a podepisujeme sektorové dohody, podepsány jsou již například pro oblast strojírenství v Královéhradeckém kraji či pro odvětví chemie, další připravujeme. Takže si dovolím konstatovat, že ano. Daří.

Školství je v podstatě součástí infrastruktury průmyslu. Ale kdy se vyrovnají současné akutní (a budoucí) potřeby průmyslu s tím, co mu školy mohou v podobě absolventů poskytnout? Rektor budějovické VŠTE např. soudí, že to může být otázkou 10 - 15 lety, tedy značně dlouhodobá záležitost… Jak to vidí MPO ČR?
Pro nasycení potřeby je bezpodmínečně nutné zkvalitnit celý systém počátečního vzdělávání, tedy i technického. Vždy existují opatření, která budou mít efekt v krátkém, středním nebo dlouhém horizontu. V krátkém období se situace lépe ovlivňuje v oblasti celoživotního vzdělávání, školský systém má setrvačnost větší. Pro identifikaci nutných kroků zadalo MPO v rámci programu BETA Technologické agentury ČR zpracování výzkumné potřeby s názvem „Analýza bariér technického vzdělávání a návrh řešení k odstranění identifikovaných bariér“. Je nešťastné, že problémy začínají již na základních školách. Je třeba systematicky pracovat na změně vztahu mladé generace k matematice, přírodním vědám, k technice, technickým oborům a řemeslům. Nicméně prvé kroky se již uskutečňují a domnívám se, že včasné přijetí dalších potřebných opatření, včetně závěrů tohoto projektu či projektu POSPOLU, by mělo přinést pozitivní výsledky mnohem dříve než v horizontu odhadnutém panem rektorem. Ale i pokud bychom jeho odhad přijali, tím spíše musíme jednat rychle.

Do rozvoje průmyslu, který je obvykle prezentován jako komplexní celek, se ale promítá i regionální problematika - technické vzdělávání a nedostatek kvalifikovaných pracovníků, na který podniky často poukazují, není jen obecným problémem, ale ve firemní sféře naráží na často velice konkrétní potřeby jednotlivých regionů. Jaký je názor ministerstva na to a co by se dalo či mělo v tomto směru změnit, aby se situace zlepšila? Jak přizpůsobit obory potřebám trhu?
Na regionální úrovni vidíme dva nástroje, které se mohou vhodně doplňovat. Prvním z nich jsou predikce potřeb trhu práce, jejichž systém se v tuto chvíli zatím hledá. Druhým jsou sektorové dohody. Ty jsou ideálním nástrojem pro nalezení společného kurzu v oblasti technického vzdělávání na regionální, ale i na národní úrovni. Zaměstnavatelé a vzdělavatelé v nich deklarují, že vědí, čeho chtějí dosáhnout a jak. Politici a úředníci pak v dohodách vyjadřují těmto plánům svou podporu. Sektorové dohody pro strojírenství v Jihočeském kraji a v Královéhradeckém kraji již nějakou dobu fungují. Na přelomu května a června byla podepsána sektorová dohoda pro odvětví chemie. Byl bych rád, kdyby se sektorovými dohodami, které podepisují zástupci desítek zaměstnavatelů, byl spojen efekt sněhové koule a k myšlenkám těchto dohod se časem připojovaly další a další firmy.

Ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek
Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze a získal titul kandidát věd na Prognostickém ústavu ČSAV, byl předsedou družstva pro ekonomická, politická a sociální studia FONTES RERUM. Od listopadu roku 2005 až do září 2006 byl ministrem zemědělství a zastával funkci předsedy presidia Pozemkového fondu ČR a od září 2004 až do listopadu 2005 působil jako ekonomický poradce premiéra. V letech 2001 až 2002 zastával funkci ředitele Českého institutu Aplikované ekonomie a od září roku 1999 do září roku 2001 byl viceguvernérem Mezinárodního měnového fondu pro ČR. V letech 1999 až 2001 působil ve funkci 1. náměstka ministra financí. Je členem dozorčí rady České pošty.
 

Publikováno: 27. 8. 2015 | Počet zobrazení: 3581 582