Úspora nákladů, fráze či životní nutnost?
Snižování nákladů, zvyšování produktivity, strategie nulových poruch, úspory elektrické energie. V současné době jsou tyto otázky akcentovány celosvětovým stavem ekonomiky. Jsou to hesla dostatečně evokující? Má smysl se jimi zabývat?
Chceme upozornit na některá zjištění, která mohou být obecně platná a použitelná. Profesně se zabýváme odstraňováním příčin, které negativně ovlivňují kvalitu výroby, vztahem mezi kvalitním mazáním a kvalitní výrobou. Dle statistických údajů je 70 – 95 % všech negativních projevů stojů zapříčiněno špatným stavem olejů (maziva), odborné studie upozorňují na zcela zbytečné energetické ztráty. Už v 60. letech minulého století uvedl Sir Jost, že „ztráty způsobené nevyužíváním a zároveň nesprávným používáním tribologických poznatků, znamenají v průmyslově vyspělých státech výši 25 - 30 % vyrobené energie“. Tato věta je i dnes vysoce aktuální, můžeme z ní odvodit, že se stoupající čistotou olejů je možné snižovat negativní projevy, spořit.
V dnešní době by se měly firmy orientovat na vyhledávání vnitřních, rychle realizovatelných a rychle návratných úsporných opatření. Konkurenční prostředí a stav trhu je k tomu jednoznačně nutí. Pojmy tribologie, tribotechnika by potom měly získat na vážnosti a firmy by se měly tímto směrem orientovat (tribologie: zkoumá vztahy mezi třením, opotřebením a mazáním; tribotechnika: definuje příčiny problémů a navrhuje jejich odstraňování, je „medicínou strojů“). Jestliže má člověk zdravotní problémy, jde k lékaři - k odborníkovi, specialistovi, který nechá provést příslušné analýzy a na jejich základech zahájí léčbu. Jestliže má problémy stroj, buď jim není věnována žádná pozornost, nebo je snaha problém odstranit nějakým dílčím způsobem. Odstraňují se problémy, ne však jejich příčiny. Ty zůstávají většinou neznámé. Při stanovení jednotlivých dále uvedených diskusních bodů jsme vycházeli z vlastních zkušeností s pracovníky zaměstnanými v různých průmyslových odvětví. Jejich častý přístup k řešení problémů je následující:
„My žádné problémy nemáme“
Takové konstatování je základním znakem neznalosti a setrvávání ve vyjetých kolejích. Poruchy a odstávky jsou pokládány za normální, nikdo nemá čas ani zájem se seznamovat s něčím novým.
„Musíme snížit ceny vstupů“
Jediným kritériem je nejnižší cena. Cenová jednání vedou ekonomové a obchodníci. Neznají nebo nekonzultují s techniky jejich skutečnou potřebu. Návratnost či kvalitu nezjišťují a neověřují. Technické parametry je nezajímají. Rozhodující je jen nejnižší cena.
„Motivace pracovníků k úsporám“
Ve firmách jsou zaměstnanci nabádáni ke zlepšování, ke zvyšování/snižování konkrétních ukazatelů a k zapojení se do úsporných opatření. Jestliže se některý pracovník iniciativně zapojí do těchto kampaní a zabývá se úsporami, narazí často na neidentifikovatelnou bariéru - hlavu XXII. Uvedeme pouze několik příkladů z praxe:
Příklad č. 1: navrhovaná činnost není v plánu úsporných opatření na dané období; musí se zpracovat projekt, který musí projít schvalovacím procesem. Iniciativa pracovníka po mnoha měsících sama odezní, pracovníci kompetentních oddělení získali „čárku“, tím vše končí.
Příklad č. 2: hledání úspor má pracovník přímo v popisu své práce, nemá za ně žádné odměny či ohodnocení, takže není ničím motivován a tudíž nic nehledá. Využívá vnitřní sítě k rozesílání alibistických zpráv a je vždy „z obliga“, má své postupy písemně podložené.
Příklad č. 3: iniciativní pracovník irituje svoje okolí tak, že je mu naznačeno, aby přestal, aby „nevyčuhoval“, vše je řešené správně. Kdyby byl jeho návrh reálný, tak už by byl určitě dávno zavedený. Ale zavedený není, proto se jím nebude nikdo zabývat.
Snížení neshodné výroby (zmetkovitosti):
„Kvalitu výroby nelze ovlivnit péčí o oleje, to spolu vůbec nesouvisí. Kvalita je ovlivněna desítkami různých jiných vlivů“. Takto striktní a jasná je nejčastější reakce pracovníků. Ale opak je pravdou. Jednoduché ověření v praxi zcela jednoznačně prokáže na čí straně je pravda. Neshodnost výroby (zmetkovitost) je ovlivnitelná stavem stroje a ten je dán až z 95 % kvalitou mazání. Souvislost je zcela jednoznačná a mnohokrát ověřená. Kvalita výroby markantně stoupá s čistotou oleje o měřitelné hodnoty.
„Dodržujeme interní předpisy a doporučení výrobců strojů“
Kdy a kým byly interní předpisy zpracovány? Na základě jakých poznatků? Uvedeme typický a charakteristický příklad – předpis výměny oleje po záběhu. Proč je nutná se většina techniků svých dodavatelů neptá a výměna je provedena. Prostojové hodiny stojí uživatele stroje statisíce, nová olejová náplň desetitisíce až statisíce korun. Nejsou to zbytečně „vyhozené“ finanční prostředky? Je nutné dodržovat doporučení stará desítky let? Nejsou reálné jiné postupy?
„Rozbory olejů jsou zbytečné a drahé“
Olej je krví stroje, proto z něho můžeme čerpat potřebné informace o reálném stavu stroje a jeho komponentů. Rozbory olejů stojí pouze promile z částek, které bude nutné vynaložit na neodhalené problémy.
Do uvedených bodů jsme promítli vlastní dlouholeté zkušenosti s řešením provozních problémů. Můžeme konstatovat, že péče o maziva, o oleje a další procesní kapaliny patří do činností velmi rychle návratných. Do činností, které se v daných provozech plně osvědčily, jak z technického, tak i ekonomického pohledu. Správně zvolená kvalitní péče o oleje je schopná zvýšit spolehlivost strojů, zvýšit kapacitu výroby, zvýšit zisk, snížit náklady. Zvyšuje konkurenceschopnost firmy v jakékoli době. Proaktivní údržba je zásadním nástrojem k pochopení spojitostí mezi strojem (technikou) a náklady (ekonomikou).
Na úvodní otázky je tedy možné odpovědět jednoznačně - ANO.
463
