Jak Byznys ERP pomáhá řídit výrobu

V praxi to však často vypadá tak, že většina firem nakonec plánovací funkce spíše nevyužívá, protože není schopna dlouhodobě udržovat stále aktuální data pro plánování. To platí především pro kusovou zakázkovou výrobu.
Zájem o systémy pro řízení výroby v poslední době stále roste. Z hlediska efektivního řízení výrobního podniku je naprosto klíčovou vlastností komplexní propojení výrobního modulu s obchodními a ekonomickými moduly celého ERP systému. Tím se zajistí možnost dělby práce při pořizování dat, minimalizují se náklady na jejich pořizování a zvyšuje se zastupitelnost všech zainteresovaných pracovníků. Tok dat výrobního podniku je naznačen na obr. 1. Funkce výrobního modulu jsou znázorněny modře. Nevýrobní organizace se liší tím, že tyto funkce nepotřebují. Tok dat je u nich o to jednodušší.
Požadavky na funkce, které by měly systémy pro řízení výroby poskytovat, jsou různorodé především v závislosti na charakteru výroby a požadovaném stupni přesnosti jejího plánování, sledování a v neposlední řadě i na schopnosti vyrovnat se s různými zvláštnostmi danými povahou popisovaných materiálů, výrobků a technologií.
Základem pro automatizaci plánování a sledování výroby je technická příprava výroby (TPV), která je založena na hierarchických kusovnících, ve kterých se pomocí vazeb jednoznačně popíše, z jakých materiálů nebo polotovarů a v jakém množství se budou jednotlivé výrobky nebo sestavy vyrábět. Výrobky, polotovary i materiály popsané ve výrobě musí být současně jednoznačně definovány i ve skladech tak, aby mohly být materiálové požadavky výroby snadno a včas realizovatelné pracovišti MTZ. V souvislosti se zdokonalováním konstrukčních programů (CAD systémy) je současným trendem snaha automaticky převádět soupisky materiálů z CAD přímo do kusovníků TPV.
V technologických postupech určují potřebné technologie (pracoviště), jejich pořadí a technologické časy. Pro plánování výroby jsou technologické časy velmi důležité. Jednodušší systémy rozlišují pouze jednotkový (resp. dávkový) a přípravný čas, pokročilejší systémy umožňují rozlišovat i časy mezioperační (na obr. 2 reprezentované časy převzetí a předání dávek) a přípravné.
Zadávání údajů potřebných pro plánování a řízení výroby lze částečně automatizovat a zjednodušit používáním pomocných číselníků, jako jsou např. číselníky provozů, pracovišť a vedlejších zdrojů. Nejdůležitější jsou číselníky pracovišť, které se obecně nazývají hlavními výrobními zdroji. U nich se definují parametry pro vytváření kapacitních plánovacích kalendářů jednotlivých pracovišť nebo skupin pracovišť. Pro plánování je dále důležité, aby systém dovoloval slučovat jednotlivá pracoviště do skupin shodného typu se shodnými technologickými časy pro stejné operace. To dovoluje odložit přidělování konkrétních pracovišť zakázkám do doby, kdy se daná zakázka plánuje. Protože v některých firmách si nevystačí při plánování pouze s pracovišti a potřebují navíc v plánu zohlednit předpokládanou přítomnost či nepřítomnost pracovníků určitých profesí nebo dostupnost výrobních pomůcek, umožňují nejpokročilejší výrobní systémy definovat číselníky vedlejších resp. simultánních výrobních zdrojů, definovat pro ně plánovací kalendáře a upravovat plán s ohledem na jejich aktuální dostupnost.
Komplexní systémy s integrovanou výrobou potom standardně umožňují převádět požadavky obchodu automaticky do výroby a podle TPV vytvářet výrobní příkazy k jejich zajištění. Výrobní příkazy se zpravidla zaplánují na příslušná pracoviště a provede se rezervace vstupního materiálu. Pro plánování jednotlivých zakázek se používá dopředná metoda, kdy se postupuje od první operace k poslední nebo zpětná metoda, kdy se plánuje k předem danému termínu dokončení. Obě metody se dají kombinovat, dopředná metoda pak zpravidla slouží ke stanovení reálného termínu dokončení.
Kvalitní výrobní systémy v oblasti plánování a sledování výroby nabízejí mnoho dalších funkcí, které zvyšují jejich užitné vlastnosti a komfort obsluhy. Důležitá je těsná spolupráce se sklady. Na základě okamžitých stavů skladů polotovarů je možné místo příkazů k výrobě některé polotovary pouze vyskladnit a zkrátit tak celý výrobní cyklus. Se způsobem řízení skladových zásob souvisí i plánování výroby. Pokud plánovací systém umožňuje aktivně pracovat s dodacími lhůtami materiálů, dodávku materiálů a dílů od subdodavatelů lze načasovat tak, aby požadované vstupy byly k dispozici těsně před plánovaným použitím ve výrobě (Just-in-time, JIT). Systém JIT výrazně snižuje výrobní náklady. Na něj může navazovat plánování výrobních zdrojů (Manufacturing Resource Planning, MRP II). Systém MRP II umožňuje plánování požadavků na hlavní i vedlejší zdroje (pracoviště, stroje, pracovníci po profesích, přípravky), vytvářet základní plán výroby, plánování materiálových požadavků (MRP I) a nákup materiálu. Synchronizace dodávek materiálu s vlastní výrobou je dobře vidět na obr. 3. Dodávky materiálu jsou v plánu simulovány pracovištěm MTZ. Na výdej materiálu časově navazují výrobní operace v pořadí daném technologickým postupem. Aby se plán výroby postupně příliš neodchyloval od reality, je nutné, aby IT systém pro řízení výroby umožňoval snadné a rychlé přeplánování výroby s ohledem na aktuální stav rozpracovanosti.
Na plánování výroby navazuje sledování výroby, které umožňuje po výdeji materiálu do výroby a předání průvodek s výrobními příkazy výrobním pracovníkům sledovat postupné dokončování jednotlivých operací na zakázkách. Výkony pracovníků na jednotlivých výrobcích a pracovištích se mohou evidovat pomocí pracovních lístků, pořizovat do systému a vyhodnocovat. Sledování výroby se výrazně zpřesní a zefektivní využitím technologií čárových kódů a RFID (radiofrekvenční identifikace pomocí čipů). Pracovní výkony si jednotliví pracovníci mohou sami zadávat snímáním čárových kódů z výrobních průvodek. Protože tato technologie zaručuje minimální chybovost, lze zadávání provádět v reálném čase. Pro fungování kvalitního řídicího a plánovacího výrobního systému je zadávání výkonů v reálném čase nutnou podmínkou. S ohledem na skutečné plnění výroby lze pak snadněji reagovat na nepředvídané problémy ve výrobě jejím častějším operativním přeplánováním. Dlouhodobě lze takto také zpřesňovat technologické časy (normočasy) pro jejich další využití při plánování v budoucnu. Včasnost a přesnost takto vkládaných informací se pak pozitivně promítá do kvalitnějších manažerských rozhodnutí.
Pokročilejší systémy řízení výroby jsou založeny na maximálním využití špičkových informačních technologií. Kvalitní informační systém musí zajistit vysokou přesnost informací, hospodárnost formou snižování nákladů, rychlost zadávání dat a komplexní přehled o stavu výroby a zásob.
Jan Dubec, Fugasoft - partner J.K.R. pro podnikové informační systémy Byznys ERP
 

Publikováno: 9. 11. 2015 | Počet zobrazení: 2086 451