Budoucnost jaderné energetiky se nazývá uzavřený cyklus

Jak si aktuálně Rosatom stojí v oblasti jaderné energetiky?
Současný stav charakterizuje jeden údaj, na který jsme zvlášť hrdí: v roce 2014 přesáhnul celkový objem zahraničních zakázek Rosatomu sto miliard dolarů. V základu tohoto portfolia je pochopitelně výstavba jaderných bloků. V zahraničí dnes stavíme 34 bloků, na konci listopadu přibyly čtyři egyptské, a kromě toho realizujeme 9 bloků v Rusku. Staví nás to na první místo ve světovém měřítku v počtu stavěných bloků a poskytuje základ, který nám dává další možnosti v oblasti vývoje palivových cyklů, rozvoje nových technologií a samozřejmě rozvoje jaderné strojírenství.
Rosatom je jedinou společností, která v posledních letech uváděla do provozu nejméně jeden jaderný blok ročně. Loni to byl např. 3. blok Rostovské JE, a zvlášť významná je pro nás skutečnost, že byl do provozu uveden s předstihem, dříve než bylo původně plánováno, zatímco řada jaderných projektů ve světě má naopak zpoždění. Umožnily to nové modely řízení výstavby, které jsou dnes používány prakticky na všech našich nových projektech. Před koncem tohoto roku očekáváme další významný krok, fyzikální spouštění 1. bloku nové Novovoroněžské JE 2. Je to první blok generace 3+, která odpovídá všem postfukušimským požadavkům na bezpečnost. Po svém uvedení do provozu bude nejmodernějším a nejbezpečnějším blokem na světě.
V září se uskutečnilo první lití betonu pro nový výzkumný reaktor MBIR na bázi rychlých neutronů a v polovině prosince by měl být přifázován k síti reaktor BN-800 na Bělojarské JE, který je novým typem energetického reaktoru na rychlých neutronech. Bude to důležitý krok v rozvoji reaktorů 4. generace, který je nezbytným krokem na cestě k uzavřenému palivovému cyklu – to je sen všech lidí v jaderném průmyslu.
Rosatom je unikátní i v tom, že je to integrovaná společnost – pod svou střechou má všechny firmy, které zajišťují celý výrobní cyklus jaderné energetiky od začátku do konce. Což dává možnost mít také pod kontrolou ceny každé operace – od projektování, přes těžbu a obohacování uranu, až po výstavbu jaderných elektráren a výrobu jaderného paliva i likvidaci použitého. Není tedy problém spočítat, jaká bude finanční náročnost projektů, a posoudit i z pohledu investora, zda je projekt ekonomicky zajímavý, takže se můžeme obejít v některých případech i bez jinak obvyklých garancí.

Co si pod tím lze konkrétně představit?
Velmi důležité je, jak ukázal Rosatom, že jaderné elektrárny je možné stavět s využitím různých modelů výstavby i financování. Základem je klasický kontrakt, kdy celkovou dodávku hradí zákazník – příkladem práce pro kontraktora je čínská JE Tchien-wan, íránský projekt v Búšéhru apod. Dalším příkladem druhého typu je, kdy zákazník hradí celou zakázku na základě mezivládní dohody prostřednictvím půjčky, která byla zajištěna na základě mezivládního kontraktu. Tímto způsobem staví Rosatom několik jaderných bloků v různých částech světa, mj. např. maďarskou JE Pakš 2. Tato elektrárna je již v přípravné fázi a v blízké době bude zahájena příprava infrastruktury a výkopové práce. Třetí variantou je, když nás vláda pozve, abychom postavili nejen jadernou elektrárnu, ale poté ji i vlastnili a provozovali. Tomuto typu se říká built-own-operate – takový způsob výstavby je nyní realizován např. v Turecku, kde se staví první turecká JE Akkuyu.
A pak je i další model, kdy spolumajitelem JE jsou budoucí spotřebitelé elektřiny, která se v ní bude vyrábět. Tím vzniká konsorcium, jehož akcionáři jsou budoucí odběratelé elektřiny, kterou budou tím pádem dostávat v podstatě za výrobní cenu. Kromě levné elektřiny tak využijí i další výhodu jaderných elektráren – budou mít zajištěny stabilní dodávky elektřiny na desítky let dopředu. Tento model financování se realizuje např. u nyní budované finské JE Hanhikivi, kde vzniklo konsorcium zastupující místní municipalitu a místní firmy, které budou využívat energii, včetně např. hutní společnosti. Minoritním akcionářem společnosti Fennovoima, která bude JE provozovat, je i Rosatom.
Zákazníci mají proto přirozeně zájem, aby elektrárna fungovala co nejdříve, byla postavena za rozumné peníze a vyráběná elektřina byla co nejlevnější a byla dodávána za předem kalkulovanou cenu. Právě model uplatněný na Hanhikivi, kde se uplatňují transparentní náklady a ceny, může být příkladem budoucí spolupráce Rosatomu v Evropě. Ta se zatím potýká s problematikou dotovaných a nedotovaných cen, ve snaze podpořit čisté, zelené obnovitelné zdroje energie, což může být občas komplikované pro její odběratele. Potenciálním zákazníkům můžeme nabídnout kterýkoli z těchto modelů financování, jsme otevření různým možnostem. Jsme velmi flexibilní a snažíme se najít vždy vhodné řešení pro konkrétní podmínky, jednat i o dalších, nových modelech. Takže pokud např. česká vláda rozhodne o stavbě nových jaderných bloků a přijde s nějakým novým návrhem, jsme ochotni o tom mluvit.

Jak vnímáte roli ČR v oblasti jaderného průmyslu?
Před 60 lety byla podepsána mezivládní dohoda o spolupráci v jaderném výzkumu, která dala impuls k rozvoji české jaderné energetiky, protože zahrnovala celou řadu oblastí a odvětví, ve kterých probíhá spolupráce dodnes. Za těch 60 let česká energetika i jaderný průmysl udělala obrovský krok kupředu, a ČR je dnes jednou z mála zemí světa, která dokáže vyprojektovat a postavit jaderný reaktor. Jsme rádi, že dnes můžeme spolupracovat s českými firmami, které dodávají své výrobky pro ruské jaderné projekty, a spolupracovat s nimi i na řadě projektů v dalších zemích světa. Příkladem takové spolupráce může být kontrakt ÚJV Řež na výstavbě finské JE Hanhikivi nebo dodávka projektu strojovny reaktoru MBIR uherskobrodským EGP Investem.

Zmíněné Finsko je země s velkým ekologickým cítěním, Německo ze stejných ekologických a bezpečnostních důvodů od atomové energie ustupuje. Jak se Rosatom vyrovnal s postfukušimou? Máte naprojektovány modely, jak se může jaderná energetika dále vyvíjet?
Ve Finsku funguje velmi přísný regulační úřad – STUK. V jaderném světě patří k těm nejstriktnějším, pokud jde o parametry jaderné bezpečnosti, které vyžaduje, a jeho požadavky jsou o několik úrovní výše než běžné mezinárodní standardy. Proto je STUK považován za nejkomplikovanějšího partnera pro jednání – kontroluje vše nejpřísnějším možným způsobem a nikdy by nepřipustil, aby ve Finsku bylo postaveno jaderné zařízení, které by nějakým způsobem mohlo ohrozit bezpečnost. Ale právě proto, že má STUK takovou pověst, mu Finové věří, věří v budoucnost jaderné energetiky a rozhodli se pro stavbu JE, potvrzují to i průzkumy veřejného mínění.

Podíl jaderné energie na celosvětovém energetickém mixu je podle letošního reportu The World Nuclear Industry zhruba desetina asi 11 %. Jste tedy přesvědčeni, že jaderná energetika má i v dnešním světě, který už není atomu zrovna příznivě nakloněn, perspektivní budoucnost?
Rozvoj ekonomiky ovlivňuje i správný energetický mix a jaderná energie má v energetickém mixu jednu obrovskou přednost v tom, že podíl ceny paliva na ceně jaderné elektrárny – a tím i vlivu na následnou cenu elektřiny – činí jen jednu desetinu, takže tím pádem je tato položka velmi stabilní. Cena přírodního uranu na burze může kolísat, ale podíl této složky na výsledné ceně elektřiny je jen malý a nemá takový vliv na její výkyvy.
Právě proto i takové země jako jsou Arabské emiráty, konkrétně Saúdská Arábie, ačkoli samy zásobují svět ropou a plynem, a mají zásoby těchto surovin, začínají budovat jadernou energetiku. Cena ropy se během 10–15, nebo X let může vrátit na 150 či 200 dolarů za barel a v zájmu arabských zemí je minimalizovat spotřebu ropy uvnitř země a maximalizovat export, tudíž mají důvod – a zájem, o rozvoj vnitřních jaderných zdrojů nezávislých na ropě.
Myslíme, že optimální podíl atomu v celkovém energetickém mixu, celkové energetické bilanci země, by měl činit asi 30 – 35 %. Podle našich analýz právě tento podíl zajišťuje energetickou stabilitu. Samozřejmě tu vyvstává i otázka, na kterou je odpovědí naše strategie renesance rozvoje jádra. A to je problém ukládání použitého paliva. Momentálně jsme v situaci, kdy si podle švédského příkladu lze představit, jaké enormní výdaje jsou potřeba na jeho bezpečné skladování. A proto je potřeba vyvíjet technologie, kdy použité palivo nebude odpadem, ale zdrojem pro budoucí generace. Jakmile dokážeme vyřešit tento úkol, vyřešíme dva problémy zároveň: zvýšit investiční přitažlivost jaderné energetiky, protože nebude potřeba investovat obrovské prostředky do úložišť použitého jaderného paliva, a na druhé straně i ekologické otázky s tím spojené. Cestou k tomu by mohly být právě reaktory na bázi rychlých neutronů.

Nějaké použité palivo však bude zbývat i z těchto nových reaktorů…
Samozřejmě, nikdo nepředpokládá, že se podaří hned získat ideální, úplně bezezbytkovou technologii, rezidua jsou i v tomto procesu, ale už to nebude problém, který by kriticky zatěžoval celá mnohá další pokolení. Už nebudou nebezpečná po další řadu tisíciletí, ale v horizontu řádově menším např. stovek let.
Radioaktivní odpad můžeme rozdělit na tři části: vysoce aktivní, středně aktivní a nízkoaktivní. Dnes jsou dvě cesty jak s ním naložit: prostě je někde bezpečně uskladnit na staletí a přesunout tak v podstatě tento problém na další generace, nebo udělat vše, abychom je tímto problémem už nezatěžovali. Najít řešení, jak množství jaderného materiálu zbývajícího po využití v jaderné elektrárně minimalizovat, a jak je třeba ještě smysluplně využít. A právě to je směr, kterým jsme se vydali, a který by měl už v dohledné době přinést i své výsledky.
Rusko je dnes v podstatě jedinou zemí, která řeší tento problém komplexně a globálně. Je schopna vypracovat a realizovat celý program, který na konci dokáže celý jaderný cyklus uzavřít a tyto dosavadní problémy vyřešit. Obdobný ambiciózní program nazvaný Fénix měla kdysi i Francie, ale v 90. letech na něj z politických důvodů rezignovala. Další programy vývoje sodíkových reaktorů byly ve Spojených státech a v Japonsku, ale také byly opuštěny buďto z politických nebo z technických důvodů. Právě proto netrpělivě očekáváme letošní energetické spuštění reaktoru BN-800. Na rychlém reaktoru BN-1200, který bude už komerčním projektem nejmodernější technologie s parametry cenově srovnatelnými s technologií VVER, jsou práce už v pokročilé fázi projektování. Nebude to pochopitelně hned zítra, ale předpokládáme, že lze mluvit o zprovoznění tohoto reaktoru kolem roku 2021–2022. A jakmile dokončíme tento projekt, je reálný uzavřený palivový cyklus.
 

Publikováno: 19. 2. 2016 | Počet zobrazení: 2212 449