Ledová kra ekologických zátěží vyplouvá na hladinu
V rámci ekologických témat často slyšíme o tom, jak Češi vzorně třídí odpad, sem tam zazní i názor, že mají pozitivní vztah k přírodě. Média se nejvíc věnují kůrovcové kalamitě na Šumavě a zdá se, že pro ministerstvo životního prostředí byl v posledních letech hlavním bodem program Zelená úsporám.
Ovšem za tím vším je skryt obrovský ekologický problém v podobě starých ekologických zátěží, které pomalu začínají vyplouvat na povrch. A stejně tak, jako u ledové kry, i u ekologických zátěží platí, že vidět je jen malá část, většina se skrývá pod povrchem.
Obecně se vznik těchto ekologických zátěží datuje před rokem 1992, valná většina z nich je výrazně staršího data, či vznikala postupně během několika desítek let za minulého režimu, kdy v řadě průmyslových výrob byl ohled na ekologii diplomaticky řečeno minimální. Výsledky jsou katastrofální, lokality o rozloze i několika hektarů jsou kontaminovány nebezpečnými chemikáliemi, které dlouho přetrvávají v životním prostředí. Některé z nich jsou například enormně toxické, umožňující bioakumulaci (koncentrují se v těle živých organismů) a při výčtu jejich dopadu na zdraví můžeme vyjmenovat téměř vše, od karcinogenních účinků, negativního vlivu na vývoj nervové soustavy až po snížení plodnosti či způsobení vrozených vývojových vad. K odstranění těchto ekologických zátěží se v rámci privatizačního procesu zavázala vláda. Nicméně na většině postižených míst sanace doposud vůbec nezačaly a řeší se jen pár lokalit, kde situace byla již opravdu krizová a hrozilo bezprostřední ohrožení zdraví obyvatelstva. Proto obyvatelé postižených lokalit a ekologové s nadějí očekávají rozhodnutí vlády v otázce takzvaného ekotendru.
Toto výběrové řízení na odstranění starých ekologických škod se týká 510 lokalit po celé České republice. Obří ekologickou zakázku vláda schválila v červnu 2008. Do tendru se původně přihlásilo šest uchazečů, ministerstvo financí v prvním kole tři z nich vyřadilo. V současné době se čeká na auditorský posudek určující cenu zakázky a nabídky tří finálových uchazečů. Obecně se očekává, že budou výrazně nižší, než byly první odhady, které hovořily o částkách přesahujících 100 miliard korun. Právě proto si vláda vyžádala i zmíněný nezávislý posudek, který určí částku, jež by měla být považována za relevantní. Poté by ministerstvo financí mělo vybrat vítěze a ten by měl co nejdříve začít sanovat, protože neustálé oddalování rozhodnutí, a tím pádem i oddalování odstraňování zátěží, situaci v postižených lokalitách jen a jen zhoršuje.
Co se celkového tendru týče, za zmínku stojí, že zakázka na odstranění zbývajících ekologických zátěží je zadána formou kvazikoncese, což znamená, že se část rizik přenáší ze zadavatele na vítěze. Vítězi tendru nejsou propláceny vícepráce, zakázku je povinen provést za původní cenu a následné navýšení zakázky tak není možné. Tento způsob zakázky je možný díky tomu, že účastníci tendru mají možnost před podáním nabídek prostudovat veškeré relevantní podklady a informace a realizovat vlastní šetření.
Vraťme se ale k samotným starým ekologickým zátěžím. O tom, jak je lidé vnímají, svědčí i nedávná anketa Černá malina 2011, kterou organizovalo občanské sdružení Chráníme přírodu. Organizátoři se snažili najít nejzávažnější poškození životního prostředí v České republice a přes jejich obavu, aby lidé nevolili především černé skládky, se právě staré ekologické zátěže umístily na prvních pěti místech. Nelichotivým vítězem se staly tzv. Ostravské laguny - odpadní nádrže po zkrachovalé rafinerii minerálních olejů, do nichž se více než sto let ukládaly ropné kaly. Druhé místo obsadil areál Spolany Neratovice, ve kterém se nachází několik chátrajících výrobních hal silně zamořených dioxiny a dalšími nebezpečnými chemikáliemi. Tyto látky nejen že kontaminují spodní vodu pod Spolanou, ale vzhledem k tomu, že se některé z těchto objektů nachází v zátopové oblasti, představují i velké riziko jejich možného vyplavení do volné přírody. Pomyslnou bronzovou medaili v ekologické anketě obdržel litvínovský Unipetrol, v jehož areálu je zamořena půda do hloubky několika metrů díky dřívější výrobě fenolů a existuje zde reálná hrozba kontaminace vody v řece Bílině. Na čtvrtém místě se umístil areál Poldi Kladno – zejména bývalé koksovny černého uhlí vyžadující odbornou dekontaminaci. Páté místo získala průmyslová zóna v Ústí nad Labem.
Ing. Jana Svobodová, členka odborné poroty ankety Černá malina a konzultantka v oblasti posuzování vlivů na životní prostředí, by kromě zmíněných lokalit upozornila i na další staré ekologické zátěže, které je nutno řešit. Jde například o areál Syntesie Pardubice, kde se nacházejí nezabezpečené skládky nebezpečných odpadů a silně kontaminované zeminy, i zamořené podzemní vody. Dle Jany Svobodové jsou další ekologickou zátěží následky chemické těžby uranu ve Stráži pod Ralskem, kde je podzemní voda znečištěna kyselinou sírovou a dusičnou, které byly při těžbě používány. „Vzhledem k velmi negativnímu vlivu starých ekologických zátěží na životní prostředí a lidské zdraví je nutné urychleně a co nejefektivněji řešit sanaci těchto lokalit, aby se předešlo dalším ekologickým katastrofám, které mohou přijít nečekaně bez možnosti zásahu člověka, jako jsou např. povodně, které nám již ukázaly, co vše se může stát a jaký dopad pro další generace mohou mít,“ říká Jana Svobodová.
Věřme tedy, že kompetentní orgány začnou staré ekologické zátěže řešit dříve, než naše životní prostředí díky tomuto skrytému ledovci dopadne jako Titanic…
777
.gif)
