Šanci mají dnes hlavně hybridní systémy

Ve hře je hned několik různých systémů, které mohou již dnes pohánět vozidla budoucnosti nezávisle na tradičních fosilních palivech (i když „nezávislost“ jde v tomto ohledu vzhledem k charakteru a výrobě alternativních paliv brát ještě s rezervou, do určité míry částečně stále souvisí s ropou), která jsou ekologičtější a nezřídka levnější alternativou. Těmi hlavními jsou elektřina (zejména ta získávaná z obnovitelných zdrojů), vodík, tzv. biopaliva a stlačený zemní plyn (CNG).

S voltmetrem na palubní desce

Nejlákavější je elektrický pohon – je prezentován jako bezemisní záležitost, vozidla jsou tichá, ekologická. Výhledově do budoucnosti tak budou mít zřejmě nejvíce příznivců elektromobily, ale v současnosti se musejí – podobně jako vodíkové automobily – vypořádat ještě s řadou problémů, i když se na tom díky pasivní podpoře elektromobility intenzivně pracuje. Tím největším je podpůrná infrastruktura. Dobíjecí stanice jsou spíše v experimentálním nasazení v rámci různých pilotních projektů, a i když dojde aspoň ke sjednocení jejich konektorů, síť dobíječek je velmi řídká, resp. prakticky ještě neexistuje, a elektromobily není kdy dobíjet. Některé typy lze sice napájet z domácí zásuvky, ale trvá to poměrně dlouho, což je další handicap elektromobilů. Dobíjecí dobu se sice podařilo zkrátit na čas v řádu minut (rychlodobíjecí stanice zvládnou už doplnit stav akumulátorů na 80 % kapacity během pouhé čtvrthodiny), ale ve srovnání s tankováním klasických automobilů je to stále ještě dlouhá doba.
Jedním z možných řešení, na nichž se pracuje, je systém výměnných akumulátorů (něco jako býval nákup sifonových bombiček pro výrobu sodovky – odevzdáte prázdné a za určitý poplatek si odnášíte plné), které by se u dobíjecích stanic během několika minut vyměnily za nabité. To však vyžaduje vysokou standardizaci a spolupráci výrobců.

Baterie se stále zlepšují, ale...

Prozatímní Achillovou patou je i výdrž akumulátorů samotných a jejich parametry obecně. Přes výrazný pokrok, k němuž došlo v posledních letech jsou stále ještě poměrně těžké, což je v době, kdy výrobci aut bojují o každý dekagram hmotnosti problém, a dojezd čistě na elektriku také není žádná sláva. Akční rádius v hodnotě desítek kilometrů však postačuje na městský provoz a cestování do práce a z práce, vyhovující značné části populace (na zpáteční cestu se elektromobil zatím nabije), a v kombinaci s klasickým motorem v podobě tzv. hybridních systémů už jsou schopny elektřinou poháněné vozy ujet i stovky kilometrů.
A v neposlední řadě je tu problém skladování elektřiny. V současných podmínkách je určena spíše k přímé spotřebě a i když se pracuje na různých řešení, a jsou již známy technologie, které by měly tento problém vyřešit, jde opět stále ještě o experimentální systémy, jež mají zatím daleko do běžného komerčního nasazení. I tady se však rýsuje zajímavá perspektiva v podobě rozvoje tzv. inteligentních sítí, „smart grids“, kdy by elektromobily fungovaly jako součást energetické distribuční soustavy a pomáhaly tak samy elektřinu do sítě dodávat či uskladňovat podle potřeby.
Další možností je např. indukční dobíjení doplňující kapacitu akumulátorů na parkovištích při zastávkách apod.

Vodíková budoucnost: slibná, ale zatím ještě vzdálená

Vodíkový pohon, další lákadlo budoucnosti je na tom obdobně. Motory umožňující jeho využití jsou již k dispozici a vodíkové automobily se už také vyrábějí (např. BMW Hydrogen, Honda FCX Clarity, v nabídce je má i GM), na plnou nádrž urazí hodně, ale problémem je omezená infrastruktura a skladování. Vyžaduje vysokotlaké nádrže (díky využití moderních materiálů a nanotechnologií však už existuje příhodné řešení), a jeho výroba v průmyslovém měřítku je zatím poměrně energeticky náročná (k nejpoužívanějším způsobům patří např. elektrolýza). Dá se však vyrábět z vody (které je zatím dost) a emise při jeho používání tvoří – zase jen neškodná voda, resp. pára.
Do vybudování potřebné infrastruktury tak najde vodík v pohonu vozidel uplatnění zřejmě hlavně v podobě palivových článků (FC - Fuel Cells) pro výrobu elektřiny k pohonu elektromobilů.

Plyn místo benzínu a nafty

Stlačený zemní plyn, CNG je však řešením, které je k dispozici „tady a teď“ přinejmenším do té doby, než se elektromobilita zbaví svých dosavadních omezení, které brání jejímu většímu rozvoji. Vozy na tento pohon se již sériově vyrábějí a většina automobilek má jeden či více typů ve své nabídce, zásoby zemního plynu jsou dostatečné. CNG není sice zcela bezemisní, ve srovnání s fosilními palivy jsou však jeho emise minimální a také doba tankování je srovnatelná s klasickými palivy – k naplnění nádrže stačí několik minut.
Srovnatelný je i dojezd a přepínání mezi pohonem na plyn a rezervní benzínovou nádrží, která umožní dojezd k CNG plnicí stanici nebo běžné pumpě, pokud se vyčerpá plynová náplň je prakticky nepostřehnutelný – oznamuje ho jen kontrolka na palubní desce.
Po technické stránce jsou již automobily na stlačený zemní plyn vyzrálým systémem. Lze tedy předpokládat, že CNG by mohlo být řešení, které přemostí období do nástupu elektromobilů a vodíkového pohonu v budoucnosti. V omezené míře se používá dokonce i v železniční dopravě – lokomotivu na CNG vyvinuly Vítkovice, a takovéto lokomotivy jezdí např. i v Rusku.
I CNG se ovšem stále potýká s rozvojem podpůrné infrastruktury. Ve srovnání se situací z počátků před několika lety však došlo k výraznému posunu, síť čerpacích stanic postupně houstne, a v každém krajském městě už mají řidiči k dispozici nejméně jednu, takže se není potřeba obávat, že by CNG vůz „zůstal na suchu“. Navíc jsou už k dispozici i malé plnicí stanice, které lze instalovat třeba přímo ve firmách, jejichž autoparky vozidla na CNG využívají, a tak jsou pak nezávislá na síti veřejných čerpacích stanic. Lze pořídit dokonce i malé domácí plničky, které vůz naplní přes noc při odstávce v garáži.
Díky levnějšímu provozu a zvyšující se dostupnosti plnicích stanic se tak vozy na CNG stávají zajímavější i pro běžné uživatele, a samozřejmě i pro firmy, kterým umožňují výrazně ušetřit na pohonných hmotách a v neposlední řadě také budovat image ekologického subjektu.

Auta na CNG mohou už i do velkých garáží

Od září již mohou motoristé už i v České republice parkovat auta na stlačený zemní plyn (CNG) v podzemních garážích. Ministr vnitra ČR podepsal vyhlášku, kterou se mění vyhláška č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb. Podle této vyhlášky, která je platná od 6. září 2011, mohou parkovat vozy na CNG ve všech, tedy i hromadných podzemních garážích, které jsou např. součástí velkých obchodních center, sportovních hal nebo kulturních zařízení.
S parkováním aut na CNG musí souhlasit majitelé garáží, které musí splňovat vyhláškou dané technické normy, jako je např. dostatečné odvětrávání prostor parkoviště a vybavení detektory úniku plynu.
"Lidé ocení možnost parkování se svými CNG vozy ve všech garážích a velká obchodní centra, kam zatím tyto vozy nesměly, získají další zákazníky. Pokud některá stávající garáž dosud nemá předepsané zabezpečení, toto dovybavení nepřijde majitele více než pár desítek tisíc korun " říká Markéta Schauhuberová, manažerka České plynárenské unie. /jv/
 

Publikováno: 11. 12. 2011 | Počet zobrazení: 2631 663