Naděje pro nevidomé dostává další impuls
Unikátní experiment chirurgů z Texasu chce využít injekčně vpravené viry s DNA světlocitlivých řas do oka nevidomého pacienta v naději, že pomohou obnovit schopnosti jeho vnímání. Měl by opět vidět, i když jen v rozmazané černobílé formě.
Od studie, sponzorované startupovou firmou RetroSense Therapeutics z Ann Arbor v Michiganu, se očekává, že bude prvním na člověku provedeným testem tzv. optogenetiky. Jde o novou technologii, vyvinutou před zhruba 10 lety v neurovědeckých laboratořích, která využívá kombinaci genové terapie a světla jako způsob, jak přesně kontrolovat aktivitu nervových buněk. Funguje tak, že přidá instrukce DNA pro channelrhodopsin – bílkovinu citlivou na světlo, kterou používají řasy ke vnímání světla a dopředného pohybu k němu. Přidání do nervu způsobí, že buňky takto reagují, pokud jsou vystaveny světlu určité konkrétní vlnové délky.
Studie, o níž informoval bulletin MIT Review, má zahrnovat 15 pacientů s diagnózou retinitis pigmentosa, degenerativním onemocněním, při němž v oku odumírají fotoreceptory - specializované buňky citlivé na světlo - což pomalu způsobuje slepotu. Cílem léčby je vytvořit DNA jednotlivých buněk v sítnici, tzv. gangliové buňky, tak, aby mohly reagovat na světlo místo toho, aby vysílaly signály do mozku.
Tato metoda samozřejmě není zázračným řešením a má své limity - pacienti nebudou mít možnost vidět o moc více než např. ruku pohybující se před jejich obličejem, ale vědci doufají, že postupem času se stav pacientů podaří zdokonalit natolik, že budou schopni rozeznat např. stůl nebo židli, či dokonce číst velká písmena.
Odborník z Wayne State University si uvědomil, že oko, které je na rozdíl od mozku transparentní a citlivé na světlo, a snazší pro léčbu genovou terapií, by mohlo být nejjednodušším místem k aplikaci optogenetiky. Oko má dva druhy buněčných fotoreceptorů buněk. Kužely, pojmenované podle jejich tvaru, umožňují barevné vidění, tyčinky reagují na střídání světlo a tmy. Na příchozí světelné částice - fotony - reagují vytvářením elektrického signálu, který je předán přes posloupnost nervových buněk optického nervu do mozku. Strategie pro překonání ztráty fotoreceptorů je založena na vstříknutí virů s DNA řas do středu oka do nejvyšší vrstvy buněk v sítnici, tzv. uzlin, ganglií. Jak začnou viry vytvářet světlocitlivý protein, měly by gangliové buňky reagovat na světlo. Očekává se, že se podaří na sítnici vytvořit alespoň 100 000 světlocitlivých buněk, které pomohou k částečnému vidění. Zatím jedinou komerční technologií pro nevidomé k obnovení omezeného pohledu je elektrický implantát Argus II, který přenáší obraz z kamery do 60 elektrod umístěných dovnitř sítnice, ale v daném čase nabízí jen pár pixelů vizuální informace.
I protein řas má některá omezení - mj. to, že reaguje pouze na modré složky přirozeného světla, takže pacienti i v případě úspěchu budou zřejmě vidět pouze jednobarevně. Mozek bude vjemy zpracovávat jako černou a bílou, takže pacient by mohl vnímat objekt, který vůbec neodráží žádné modré světlo jako černý.
463
.gif)
