Mechaničtí ptáci
Technika ptačího letu byla zajímavá odjakživa. Leonardo da Vinci nakreslil návrh létajícího stroje na principu ptačích křídel už v roce 1485. Do historie mechanických ptáků s pohyblivými křídly se významně zapsal i český inženýr Václav Kadeřávek, který sestrojil malého kovového ptáčka s křídly, jimiž pohybovaly dva elektromagnety. Ptáček vážící 5,6 g, se skutečně vznesl, ovšem pokus o vytvoření většího stroje s pohyblivými křídly a ocelovou kostrou potaženou hedvábím a s proutěným trupem však už nebyl korunován úspěchem. Vynálezce neměl k dispozici vhodný pohon a tak stroj poháněl vlastní silou, ale do vzduchu se nedostal.
Jeho následovníci o století později byli úspěšnější. Aerodynamiku a kinematiku ptačího letu zkoumá např. v rámci svých bionických projektů firma Festo. Její robotický racek nazvaný SmartBird je už skutečnou mediální hvězdou a slouží k výzkumu úsporného a efektivního letu. Dalším robotem s mávavými křídly je konstrukčně jednodušší robotický sokol RoBird, sestrojený Robertem Mustersem pro odhánění ptáků z amsterodamského letiště Schiphol. Nedělené křídlo mávající s frekvencí 6 Hz, tzn. 6 mávnutí za sekundu (kterou lze regulovat) jej udrží ve vzduchu zhruba 8 – 10 minut, dokud vydrží energie z lithium-polymerové baterie.
Výzkumníkům z Torontské university se podařil v roce 2010 husarský kousek: vyrobili letoun s mávavými křídly poháněný lidskou silou. Stroj pojmenovaný Snowbird je první ornitoptérou, která se udržela ve vzduchu jen za pomoci člověka. Letoun z uhlíkových vláken a balzy má rozpětí 32 m (tedy větší než Boeing 737), ale hmotnost pouhých 42,5 kg. Doktorand Todd Reichert, vedoucí týmu, dokázal po roztažení na laně udržet stroj ve vzduchu v letu nízko nad zemí 19,3 s, během nichž Snowbird uletěl dráhu 145 m rychlostí zhruba 25 km.h-1, přičemž stačil 16krát mávnout křídly.
407
.gif)
