Od Vostoku k Angaře
Padesát pět let po vypuštění svého (a světově) prvního kosmonauta stojí ruský kosmický program na prahu nové éry s moderním kosmodromem a novou generací raket. Ty mají po více než dvou dekádách nahradit dosluhující současnou řadu kosmických nosičů.
Dne 12. dubna uplynulo přesně 55 let, kdy se z – tehdy ještě sovětského – kosmodromu Bajkonur ráno v 7:06:59 hod. SEČ vydala za hranice stratosféry raketa Vostok-K. Na její palubě se ve stísněných prostorách kulovité kosmické lodi Vostok 1 nacházel první kosmonaut, který se dostal až do vesmíru: Jurij Alexejevič Gagarin. Oblet Zemi tehdy trval 108 minut. V současnosti jde o pouhý zlomek dnešních dlouhodobých kosmických misí, ale přesto se natrvalo zapsal do dějin dobývání kosmu jako moment, kdy člověk poprvé proniknul až do prostoru mimo dosah zemské atmosféry a gravitace. Tento úspěch sovětského kosmického programu přispěl i k celkovému rozvoji kosmických programů – pro Američany, překvapené dosaženým stupněm sovětské kosmické techniky byl mj. jedním z významných faktorů, které inspirovaly USA k vyhlášení ambiciózního projektu letu člověka na Měsíc.
Nástupce legendárního Bajkonuru
Ruský kosmický program si toto výročí připomenul letos i otevřením (resp. oficiálním zprovozněním) nového kosmodromu. Premiéru nového startovního místa, který Rusko začalo budovat za víc než 35 mld. Kč v roce 2010 jako alternativu k dosavadnímu hlavnímu centru kosmických letů v kazašském Bajkonuru, zahájil 28. dubna start nosné rakety Sojuz 2.1 (vynesla na oběžnou dráhu tři výzkumné družice - Lomonosov, Aist-2D a SamSat-218). S využíváním Bajkonuru se nicméně počítá až do roku 2050, kdy Rusku vyprší smlouva o pronájmu kosmodromu, který se dnes nachází na území již samostatné Republiky Kazachstán. Rusko se vybudováním nového kosmického střediska snaží snížit svou závislost na Bajkonuru. Ruská kosmická agentura Roskosmos proto využívá kromě něj ještě vojenský kosmodrom v polárním Plesecku.
Nové „eko“ rakety
Modernizací prochází i program rozvoje kosmických nosičů. Rusko loni poprvé vyzkoušelo zcela novou raketu typu Angara 1.2PP, první z řady nových kosmických nosičů, které jsou spolu s nosnou raketou Sojuz-2 určeny k nahrazení starších raket - její těžká verze má např. nahradit nosné rakety Proton, střední konfigurace zase nosič Zenit obdobných parametrů. Jde o první raketu nové generace od 60. let - podle ITAR-TASS je Angara vůbec první novou civilní raketou od smrti legendárního sovětského konstruktéra Sergeje Koroljova v roce 1966. Nová rodina nosných raket, které by měly na nízkou oběžnou dráhu (LEO) vynášet náklad od 3,8 až 24,5 t, je dílem moskevského Státního kosmického vědeckovýrobního střediska M. V. Chruničeva. Projekt se připravoval 20 let a příprava i výroba raket se bude provádět výhradně na území Ruské federace ve spolupráci ruských podniků se sídlem v Rusku a stejně tak vypouštěny mají být pouze z ruského území.
Modulární systém Angara, jehož základem jsou univerzální raketové moduly, má být podle dosavadních dostupných informací zároveň první ruskou "ekologickou" raketou, protože jako pohonnou látku již nebude využívat dosavadní toxické palivo, ale kapalný kyslík a vysoce rafinovaný petrolej s minimem nečistot obvykle se vyskytujících v ropných látkách.
461
