Technika s císařským leskem
Jak souvisí císař František Josef I., od jehož úmrtí uplynulo letos rovné století, a české technické vzdělávání? I když vládce rakousko-uherské monarchie byl spíše konzervativní a nepatřil k nadšeným obdivovatelům všech technických novinek, jeho jméno je spojeno s počátky rozvoje technického školství v Čechách a na Moravě.
Podpis mocnáře je i na ustavujících dokumentech provázejících historii pražské technické univerzity - dnešního ČVUT. Např. na schvalovacím dekretu Organického statutu Polytechnického ústavu z 23. listopadu 1863, který byl však po 6letém působení zrušen a vystřídán dvěma nově zřízenými - českým a německým - Polytechnickými ústavy království Českého. Ty byly od roku 1879 (poté, co byly čtyři roky předtím převedeny do státní správy) následně přejmenovány a fungovaly od té doby jako C. a k. (Císařská a královská) česká vysoká škola technická v Praze, a K. k. Deutsche Technische Hochschule in Prag. Na české škole mohly mimochodem od roku 1902 studovat i ženy.
Kromě zmíněných univerzit však poctil panovník svou přízní i Pražskou technickou školu, která byla historickým předchůdcem dnešní SPŠS Betlémská v Praze, a je vůbec nejstarším technickým vzdělávacím zařízením svého druhu u nás - příští rok oslaví rovných 180 let od svého založení. Mocnář navštívil školu osobně 28. září 1891, jak dokazuje zápis v pamětní knize s jeho vlastnoručním podpisem.
U zrodu této školy stála „Jednota pro povzbuzení průmyslu v Čechách“, založená v roce 1833, jejímž posláním bylo podnětně působit k rozšíření průmyslového podnikání a vyzbrojit domácí průmysl pro mezinárodní soutěž. Už tehdy si byli osvícení národní lídři vědomi významu technického vzdělávání pro rozvoj konkurenceschopného průmyslu. Průmyslová jednota nejprve založila několik školicích středisek řemeslnického dorostu, které však nebyly typickými školami v dnešním pojetí. Nicméně se osvědčily a tak roku 1837 zřídila Jednota ve své budově v Rytířské ulici nedělní průmyslovou školu v Praze, která měla formu kurzů, z nichž některé doplňovaly všeobecné vzdělání žáků, ostatní však měly tematiku odbornou, např. strojírenskou. V roce 1863 se škola přeměnila v samostatný ústav s přidruženým večerním a nedělním pokračovacím studiem a po třech dekádách svého úspěšného působení a rozvoje se v roce 1890 přestěhovala do nově vystavené školní budovy v Betlémské ulici, kde sídlí dodnes.
Pražská průmyslová škola se aktivně účastnila veřejného dění jako propagátor českého národního průmyslového školství - roku 1891 měla vlastní expozice na jubilejní výstavě. Dlouho byla jedinou svého druhu. Teprve v roce 1885 byla otevřena česká průmyslová škola v Brně a česká průmyslová škola v Plzni.
Dnes už by František Josef I. asi školu, jejímž zřizovatelem je od roku 1990 hlavní město Praha, nepoznal. Historická budova sice zůstala, ale škola patří mezi nejmoderněji vybavené “průmyslovky” nejen v Praze. V jejích prostorách se nacházejí učebny výpočetní techniky, programování CNC strojů, pro výuku CAD/CAM, automatizace, robotiky, 3D tisku a reverzního inženýrství, specializované učebny IKT, kontroly a měření, techniky administrativy a dílen s produkčními CNC stroji, ale i moderní učebny jazyků, tělocvičny či posilovna s lezeckou stěnou.