Do vesmíru v modrém

Nové obleky nazvané Boeing Blue chrání astronauty při startu, v průběhu letu i při návratu zpět na Zemi, jsou elegantnější, jednodušší a pohodlnější. Nahradí ve službě jejich objemnější, těžší a neohrabanější starší předchůdce Advanced Crew Escape Suit (ACES), používané od poloviny 90. let při startovní a návratové fázi. Pro jejichž typickou oranžovou barvu se jim dostalo přezdívky “dýně”. Oranžová barva tzv. únikového skafandru, měla sloužit jednak k tomu, aby je astronauti snadno našli v kabině kosmické lodi, jednak proto, aby samotné astronauty lépe našly záchranné týmy po jejich přistání - což bylo zpravidla na moři. Proto byl jejich součástí i batoh obsahující padák, nafukovací vor a rádiový maják.
Jak uvedl Richard Watson, subsystémový skafandrový manažer pro program komerčních posádek NASA: „Skafandr funguje hlavně jako nouzová záloha redundantních systémů podpory života v kosmické lodi. Pokud vše půjde během mise perfektně, pak skafandr vlastně není potřeba. Je to jako mít v kabině hasicí přístroj - musí fungovat, pokud je to zapotřebí".

Komfort pro astronauty
Designéři z Boeingu, kteří nový oblek vyvíjeli, jej charakterizují jako komfortní a přizpůsobivý, vyráběný na míru pro každého astronauta. Obleky byly navrhovány (a také velmi dobře vybaveny) právě pro použití v podmínkách kosmických lodí Starliner, které by astronauty měly od roku 2018 dopravovat na Mezinárodní vesmírnou stanici ISS. Vývojáři se proto od astronautů snažili získat maximum deatilních informací z výcviku na maketách Starlineru, včetně toho, že je požádali, aby prováděli různá cvičení a činnosti i při vstupu do kabiny a jejím opouštění, aby otestovali komfort a flexibilitu nových skafandrů. Mezi hlavní nové vlastnosti a funkce patří např. vylepšená odlehčená přilba integrovaná přímo do skafandru, stejně jako protiskluzové boty a vestavěná ventilace udržující příjemné klima (použité materiály umožňují odpařování vody, ale zadržují vzduch uvnitř). V případě potřeby může být oblek přetlakován. Součástí nového obleku jsou i speciální citlivé rukavice přizpůsobené pro ovládání moderních dotekových displejů tabletů v kabině kosmické lodi Starliner CST-100. Díky využití pokročilých materiálů zejména v loketních a kolenních částech nabízí ohebnější řešení, včetně nových typů spojů, a k pohodlnějšímu použití výrazně přispívá také systém zipů, rozmístěných tak, že umožní snadno přizpůsobit tvar skafandru pro sezení nebo stání, takže by se astronautům měl nosit mnohem příjemněji. K tomu napomáhá i to, že Boeing Blue má s kompletním vybavením hmotnost 9 kg, což je téměř o polovinu (40 %) méně než 14kg “dýňové skafandry”, které používaly posádky raketoplánů.

Není skafandr jako skafandr
V kosmických programech se obecně používají dva typy skafandrů: lehčí, tzv. únikové, určené pro fázi startu a přistání a těžké pro pobyt v otevřeném vesmíru, které představují v podstatě vlastní mikrosvět zajišťující po určitou dobu přežití i v nehostinných kosmických podmínkách s podporou potřebných životních funkcí. V amerických programech jsou to tzv. jednotky EMU (Extravehicular Mobility Unit), ruští kosmonauti mají pro tyto případy Orlan-MK, vyvinutý původně v 60. letech 20. století pro misi přistání na Měsíci. Je vytvořen v několika varinatách. Oproti EMU má Orlan kratší operační dobu (max. 7 hodin, některé zdroje však uvádějí až 9 pro nejnovější model MKS), ale nabízí výrazně rychlejší a pohodlnější přípravu k použití. Zatímco americký astronaut potřeboval k oblečení skafandru pro výstup do kosmu zhruba hodinu, ruský kosmonaut to díky pohodlnému vstupu zezadu (kterým se nyní inspiroval i Boeing) zvládne během několika minut, a to dokonce sám bez cizí pomoci. Orlan však vyžaduje krátkou přípravu kosmonauta na používanou dýchací směs (tzv. prebreathing). EMU používaný NASA má zase díky modulární konstrukci (skládá se ze samostatných oddělených prvků) možnost vytváření různých variant lépe uzpůsobených na míru různým astronautům místo “univerzální velikosti” Orlanu. Po 25 použitích se vrací ke kontrole a opravám, aby mohl být znovu použit, Orlan je po obvykle 12 použitích vyřazen k likvidaci.
Jako lehké skafandry používá NASA typ ACES, o němž byla řeč výše, s odnímatelnou přílbou a vybavením pro podporu života v “batohu” na zádech (rovněž odnímatelném), zatímco ruské provedení má vše integrováno přímo ve skafandru (který nemá zádový modul) včetně přílby (zvedá se průzor). Sovětští a nyní ruští kosmonauti jsou od 70. let minulého století vybaveni lehkými skafandry Sokol v tradiční bílé barvě odvozenými od stejnojmenných přetlakových obleků pro nadzvukové stíhačky. Svou hmotností ca 10 kg je lehčí než jeho americký protějšek, ale poskytuje jen základní ochranu proti dekompresi. Mimochodem: zrcátko na rukávu není pro parádu, ale pomáhá kosmonautům vidět co se děje mimo jejich zorné pole. Aktuální model Sokol-KV-2 pochází z roku 1980, ale i on už doznal vylepšení v podobě speciálního termoizolačního návleku - má chránit kosmonauty až do -55 °C - který představil koncem loňského roku výrobce ruských skafandrů, firma Zvezda. Připravuje se ale už i nástup skafandrů nové generace Sokol M a MP. Hlavní změnou je využití nových pokročilých materiálů, umožňujících zlepšit hermetičnost a snížit hmotnost skafandru, a uplatnění systému regulace délky rukávů, nohavic a korpusu, umožňujícího lepší přizpůsobení kosmonautů různé tělesné konstituce.
Nové generace se dočká i skafandr Orlan, v podobě modelu MKS, který bude moci být použit 20krát místo dosavadních max. 15 výstupů do otevřeného kosmu, bude vybaven efektivnější automatickou termoregulací i vypepšeným “mozkem” - integrovaným počítačem a jeho pracovními programy.
Čína koupila pro své tajkonauty několik ruských skafandrů Sokol, které vylepšila a upravila (podle agentury Xinhua vydrží např. teplotu až 200 °C a dokáží chránit nositele i před extrémním chladem, škodlivým zářením i tzv. kosmickým smetím). Vyvinula ale i své vlastní skafandry, které vytvořilo Kosmické středisko ve spolupráci s Institutem módního designu šanghajské unverzity Donghua. Oficiálně byly představeny den před startem kosmické lodi Shenzou 11 k čínské vesmírné stanici Tiangong-2 dne 16. října loňského roku. Pro výstup do volného vesmíru vybavila své tajkonauty skafandry vlastní konstrukce pod označením Fei Tian (Létající vodní víla), někteří však používali i původní ruské Orlany.
/sk/

Důležité detaily
Při vývoji skafandrů museli konstruktéři řešit nejrůznější problémy a situace, do nichž se nositelé kosmických obleků mohou dostat, a to včetně detailů týkajících se diskrétních potřeb člověka. Jedním z nich jsou i plyny, které si naše tělo vytváří a zatímco na Zemi se jich zbavuje jednoduše, v podmínkách kosmických letů už je to značný problém, a nejde zdaleka jen o nepříjemný odér, v uzavřeném prostoru katastrofický. Mezi jejich složkami figuruje i vodík a metan, což jsou výbušné plyny, tedy jedna z věcí, představujících na palubě kosmické lodi bezprostřední riziko, a tudíž nežádoucí. Snahou je tedy tvorbu metabolických plynů omezit (např. různou filtrací a neutralizací, ale i složením stravy) na minimum, což je mj. i důvod, proč jsou z kosmických letů vyloučeni vegani a vegetariáni. Pod skafandr si astronauti brali také MAG - neboli Maximum Absorbency Garment, což je speciální vysokoabsorpční plenka, nad jejímiž schopnostmi by asi žasli i výrobci „pampersek”.

Publikováno: 28. 3. 2017 | Počet zobrazení: 2469 352