Myší půlstoletí: od “dřeváku” k laseru

Předchůdce zařízení, jež mělo lidem „umožnit fyzickou interakci s obrazovkou počítače“, byla dřevěná krabička obsahující tlačítko a kolečko, které převádělo pohyb zařízení na posun kurzoru na obrazovce. Kabel s konektorem v zadní části krabičky připomínal jednomu z Engelbartových kolegů ocásek známého hlodavce. Asociace s myší dala počítačové periferii přezdívku, která se stala nakonec i jejím oficiálním pojmenováním: zrodila se počítačová myš.
Do komerčního nasazení ji dostala firma Apple, která ji získala z výzkumného a vývojového střediska PARC (Palo Alto Research Centre - kalifornská obdoba Massachusetského technologického institutu MIT) firmy Xerox. Zde vznikla řada pozoruhodných projektů včetně rovněž Applem převzatého grafického rozhraní, které od něj později „okopíroval“ Microsoft a proslavil pod názvem Windows.

V proudu času: s ocáskem i bez
První generace myší pracovala s optomechanickými senzory, které pomocí kuličky na spodní straně myši mapovaly polohu na ploše. V 80. letech minulého století nastoupila nová generace optických myší využívající snímače s LED technologií na principu odrazu od povrchu osvětleného LED diodou. Počáteční kabel s rozhraním RS233 vystřídal praktičtější kulatý konektor PS2 a nakonec jej nahradilo univerzální USB připojení. O typický kabelový „ocásek“ myši přišly s nástupem moderních bezdrátových technologií. Díky použití Bluetooth apod., jejichž prostřednictvím jsou myši k počítačům připojeny i s klávesnicí stejně dokonale jako kdysi kabelem, se nyní uživatelé vyhnou dříve obvyklé změti kabelů, jimiž byla připojena nejrůznější zařízení a periferie.
V roce 2004 přišla společnost Logitech s první myší používající ke snímání pohybu místo obvyklého optického senzoru laserový. Myš Logitech MX1000, vyvinutá ve spolupráci s firmou Agilent Technologies, byla bez kabelu (využívala bezdrátovou technologii FastRF). Disponovala ca 20krát vyšším rozlišením než optické myši. Laserové myši nabízejí vysokou přesnost (díky  vyššímu rozlišení i výkonnějšímu mikroprocesoru) a jsou schopné fungovat i tam, kdy jejich optické protějšky selhávají, jako jsou např. lesklé a jiné nevhodné povrchy - s výjimkou čirého skla a zrcadla (i když i s nimi už si některé umí poradit). Špičkové laserové myši využívají snímač o rozlišení několik tisíc (až 16 000) DPI, přičemž citlivost lze u některých typů regulovat a přepínat přímo na myši.
Přibylo také tzv. rolovací tlačítko, resp. kolečko umožňující posouvání např. otevřeného dokumentu či obrázku nahoru a dolů po obrazovce. To bylo později inovováno i do naklápěcí polohy, která přidala další rozměr posuvu. Původně šlo o prvek určený primárně pro kancelářské aplikace (práce s dokumenty), ale rychle zdomácnělo a uchytilo se i pro další operace v nejrůznějších aplikacích.

Supermyši
Samostatnou kapitolou jsou pak tzv. herní myši, určené pro profesionální hráče počítačových her. Kromě extrémní přesnosti a ergonomického designu je u nich významným faktorem trvanlivost - jejich tlačítka vydrží na rozdíl od „běžných” kancelářským myší milióny stisknutí, špičkové produkty této kategorie uvádějí výdrž až 50 mil. kliknutí. Pomyslnou třešničkou na dortu jsou pak různé možnosti podsvětlení, světelných efektů a přepínání světelných režimů, které nefungují jen jako efektní ozdoba, ale mohou mít i funkci optické signalizace (např. jaká konfigurace myši je aktuálně zapnuta).
Herní myši jsou většinou multifunkční, vybavené řadou tlačítek (často programovatelných), která umožňují přepínat mezi různými parametry (např. úrovní rozlišení a citlivosti) či režimy - typické je třeba „snajperské“ tlačítko, které při stisknutí sníží hodnotu DPI, a hráč tak může v průběhu hry přesněji zamířit.
Špičkové myši nabízejí i různé možnosti individuálního nastavení, kdy uživatelé mohou vytvářet a měnit konfigurace, které nejvíce používají, ukládat jednotlivé profily i vytvářet makra, tedy kombinace několika tlačítek spojených do jednoho a tato makra editovat.
Postupně vznikly v této kategorii i speciální myši určené pro konstruktéry, designéry a vývojáře, které se však nezřídka kvůli svému ergonomickému řešení a ovládání řady konkrétních speciálních funkcí (např. operací propojených s CADovskými systémy) už svým běžným protějškům ani nepodobají. Jejich ovládací prvky a ergonomie jsou podřízeny požadavkům neunavit ruku ani při dlouhé nepřetržité práci a co nejjednodušeji zpřístupnit různé programové funkce pomocí dedikovaných tlačítek (či jejich kombinací) při ovládání jednou rukou.   /va/

Publikováno: 31. 8. 2017 | Počet zobrazení: 1986 393