Telefonická závislost ubližuje našim mozkům

Informace vyplývající z vědeckých studií, publikované renomovanými periodiky jako The New York Times či Wall Street Journal, přinášejí znepokojivá fakta o vlivu moderních technologií na jejich uživatele.
Zatímco dřívější studie o potenciální škodlivosti mobilních telefonů řešily spíše technické otázky vlivu vyzařování radiových vln, dlouhodobější výzkumy přinášení jiný znepokojivý trend: Negativní působení nadměrného používání těchto zařízení na náš intelekt. Výzkum naznačuje, že zatímco mozek roste závisle na technologii telefonu, intelekt oslabuje.

Dělají z nás mobily skutečně debily?
Podle údajů společnosti Apple kontroluje průměrný člověk svůj telefon 80krát denně, zejména oznámení na sociálních médiích, tj. téměř 30 000krát za rok. V průzkumu společnosti Gallup z roku 2015 více než polovina vlastníků iPhonu uvedla, že si život bez tohoto zařízení nedovedou představit. Jejich mimořádná užitečnost jim zajišťuje obrovský vliv na naše myšlení a chování. Postupem času začaly přebírat nadvládu nad naším vnímáním a poznáváním.
Vědci proto začali tuto otázku zkoumat hlouběji a výsledky jejich pozorování, jakým chytré telefony a internet ovlivňují naše životy, jsou znepokojující. Nejen, že tato zařízení formují naše myšlenky hlubokými a komplikovanými způsoby, ale efekty přetrvávají i když je nepoužíváme. Vzrůstá závislost mozku na této technologii, přitom ale oslabuje intelekt.
Adrian Ward, kognitivní psycholog na Texaské univerzitě v Austinu, zkoumal tento fenomén po desetiletí a zjistil, že používání smartphonu nebo jen jeho zazvonění či vibrace způsobují rozptýlení pozornosti, které brání uvažování a ztěžuje soustředění se na práci. Experimentální psychologická studie (2015), která zahrnovala 166 subjektů zjistila, že když telefony subjektů zvoní nebo vibrují, zatímco jsou uprostřed náročného úkolu, zaměří svou pozornost na mobil a práce se zhoršuje - bez ohledu na to, zda telefon kontrolují nebo ne. Další studie publikovaná v časopise Journal of Computer-Mediated Communication, zahrnující 41 uživatelů iPhonů ukázala, že když lidé slyší jejich telefonní zvonění, ale nejsou schopni odpovědět, jejich krevní tlak i puls se zrychluje a klesá jejich schopnost řešit problémy.

Nenápadní zabijáci inteligence
Dr. Adrian Ward se domnívá, že naše připoutanost k mobilům narostla tak, že už jejich pouhá přítomnost může snižovat naše inteligenční schopnosti. Před dvěma lety spolu s kolegy z Kalifornské univerzity v San Diegu a společnosti Disney Research zadali vzorku 520 vysokoškolských studentů dva standardní testy intelektuální zdatnosti. Jeden měřil „dostupnou kognitivní schopnost", měřítko toho, jak plně je mysl schopna zaměřit se na konkrétní úkol, druhý posuzoval „plynulou inteligenci",  schopnost interpretovat a řešit neznámý problém. Jedinou proměnnou v experimentu bylo umístění smartphonů. Někteří studenti byli požádáni, aby umístili své mobily před sebe na stůl, jiní si je uložili do kapsy nebo kabelky, další je museli odložit v jiné místnosti.
Výsledky byly pozoruhodné: s větší blízkostí, resp. viditelností telefonu, se úměrně snížila inteligence. V obou testech měly subjekty, jejichž telefony byly na dohled, nejhorší skóre, zatímco ti, kteří opustili své telefony v jiné místnosti, dosáhli nejlepší. Studenti, kteří měli telefony ve svých kapsách nebo taškách, se na výsledkové stupnici umístili uprostřed. V následujících rozhovorech přitom téměř všichni uvedli, že během experimentu o nich ani neuvažovali. I když telefony narušily jejich zaměření a přemýšlení, nebyli si toho vůbec vědomi. Druhý experiment prováděný výzkumnými pracovníky přinesl podobné výsledky a zároveň odhalil, že čím více se studenti spoléhají na své telefony v každodenním životě, tím více trpí jejich kognitivní schopnosti.
V dubnovém článku v časopise Journal of Association for Consumer Research Dr. Ward a jeho kolegové napsali, že „integrace smartphonů do každodenního života" se zdá být příčinou „odlivu mozků", který může zredukovat tak zásadní duševní schopnosti jako učení, logické i abstraktní myšlení, řešení problémů a tvořivost. Smartphony pronikly do naší existence tak, že i když je právě aktivně nepoužíváme, přitahují pozornost a odklánějí drahocenné kognitivní zdroje.
V podobném výzkumu z roku 2014 zahrnujícím 47 respondentů na University of Southern Maine vědci zjistili, že lidé, kteří měli své telefony v pohotovosti, i když byly vypnuty, udělali během dvou náročných testů pozornosti a poznávání mnohem více chyb než kontrolní skupina, jejíž telefony byly mimo dohled. Stejné zkušenosti potvrzuje i řada dalších obdobných výzkumů. Studie 91 středních škol v USA zveřejněná loni v časopise Labor Economics zjistila, že když školy zakazují inteligentní telefony, výsledky zkoušek jsou podstatně lepší, přičemž nejvíce se to projevuje v prospěchu nejslabších studentů.

Vychovávají z nás moderní technologie asociály?
Netrpí však jen naše vědomosti a soustředění, ale i sociální dovednosti a vztahy. Vzhledem k tomu, že chytré telefony neustále připomínají všechny „přátele“, s nimiž bychom mohli chatovat elektronickou cestou, usilují neustále o naši pozornost i v případě, když mluvíme s lidmi osobně, takže rozhovory nejsou tak intenzivní a uvolněné, jako kdybychom si povídali bez mobilů.
Ve studii, provedené na univerzitě v Essexu v USA, bylo 142 účastníků rozděleno na dvojice a požádáno, aby po dobu 10 minut soukromě konverzovali. Polovina mluvila s telefonem v místnosti, zatímco polovina ho u sebe neměla. Subjekty pak dostaly testy afinity, důvěry a empatie. „Pouhá přítomnost mobilů potlačila rozvoj mezilidské blízkosti a důvěry a snížila míru, v níž jednotlivci cítili empatii a pochopení od svých partnerů," uvedli vědci. Nevýhody byly nejsilněji znatelné, když se diskutovalo o „osobně smysluplném tématu". Výsledky experimentu byly ověřeny v následné studii vědců společnosti Virginia Tech, publikované v časopise Environment and Behavior v roce 2016.

Kapesní ďábelské pokušení
Důkaz, že naše telefony se dostaly do našich hlav natolik, že jsou schopny ovlivňovat naše chování a uvažování, je znepokojující, protože naznačuje, že naše myšlenky a pocity mohou být pokřivené vnějšími silami, které si ani neuvědomujeme. Vědci již dlouho vědí, že mozek, stejně jako systém myšlení je monitorovací systém zaměřující pozornost na jakýkoli nový předmět, který je zajímavý nebo jinak nápadný. Média a komunikační zařízení, od telefonů po televizory, se vždy pokoušela využít tento instinkt. Ať už jsou zapnuté nebo vypnuté, slibují neomezené poskytování informací a zkušeností a udržují naši pozornost způsobem, jakým by to přirozené objekty nikdy nedokázaly. Smartphone plný nejrůznějších informací a mnoha zábavných funkcí je podle vědců silný a lákavý stimul, schopný přivábit naši pozornost kdykoli. Představa jakési kombinace poštovní schránky, novin, TV, rádia, kina i fotoalba či veřejné knihovny nebo párty se spoustou známých, což všechno smartphone představuje, navíc v kapesním provedení, je jednoduše příliš neodolatelným pokušením.
Ironií je, že vlastnosti, které považujeme za nejvíce přitažlivé - neustálé připojení k síti, početnost aplikací, interaktivita, přenositelnost - jsou právě ty, které se snaží ovládnout naše myšlení. Výrobci telefonů a aplikací navrhují své produkty tak, aby upoutávaly (a spotřebovávaly) co nejvíc naší pozornosti a my jsme jim za to dokonce vděční, komentují vědci byznys se stahováním milionů gadgetů a miliard aplikací.

Více informací neznamená více vědět
Před čtvrtstoletím, kdy jsme poprvé začali pracovat online, panoval názor, že web nás může učinit chytřejší: Více informací by mohlo vést k přesnějšímu myšlení. Nyní je už zřejmé, že tak jednoduché to rozhodně nebude. Způsob, jakým jsou mediální zařízení navržena a používána, vyvíjí přinejmenším takový vliv na naše myšlení, jako informace, které nám tato zařízení zpřístupňují.
Lidské znalosti a porozumění se tak mohou paradoxně skutečně zmenšovat, neboť různé funkce usnadňují přístup k online datovým skladům. Ve studii z roku 2011 publikované v magazínu Science tým výzkumníků vedený psycholožkou Betsy Sparrowovou (University of Columbia) a odborníkem na paměť Danielem Wegnerem z Harvardu, uvedl výsledky testu, kde skupina dobrovolníků četla 40 krátkých faktických tvrzení a zadávala tyto informace do počítače. Polovině z nich bylo řečeno, že to co napsali, stroj uchová. Druhé polovině, že tyto informace budou posléze vymazány. Poté měli testovaní zapisovat co nejvíce tvrzení, která si pamatovali. Ti, kteří věřili, že fakta byla zaznamenána v počítači, prokázali mnohem slabší vzpomínky než ti, kteří předpokládali, že fakta uložena nebudou. Zdá se, že předpoklad, že informace mohou být snadno dostupné v digitální podobě, snižují duševní úsilí, aby si je lidé pamatovali. Výzkumníci tento fenomén nazvali „účinkem Google" a zmínili jeho široké důsledky: „Vzhledem k tomu, že vyhledávače jsou neustále k dispozici, můžeme být často v situaci, kdy necítíme, že potřebujeme vnitřní selekci a uchovávání informací. Když je potřebujeme, budeme je prostě hledat."
Když telefony umožnily snadné shromažďování informací online, je náš mozek díky technologiím pravděpodobně postupně vyřazován z práce se zpracováním informací a jejich ukládáním či potlačováním nepodstatných. V naší biologické paměti je ale možné propojit bohaté intelektuální asociace, které tvoří podstatu osobních znalostí a podporují kritické a koncepční myšlení. Bez ohledu na to, kolik informací se kolem nás šíří, čím méně jich zachytí naše paměť, tím méně s nimi musíme pracovat a ukazuje se, že nejsme schopni odlišit znalosti, které držíme v našich hlavách od informací, které najdeme v telefonech nebo počítačích. Jak Dr. Wegner a Dr. Ward vysvětlili v článku z roku 2013, když si lidé vyvolávají informace prostřednictvím svých zařízení, často trpí deziluzí inteligence - domnívají se, že tyto informace vygenerovaly „jejich vlastní duševní schopnosti", ne jejich zařízení.
Tento pohled koresponduje se současnou krizí důvěryhodnosti, kdy jsou lidé příliš náchylní k tomu, aby akceptovali i lži a polopravdy šířené prostřednictvím sociálních médií. Pokud váš přistroj vyčerpal vaše schopnosti rozlišování, jste ochotni věřit čemukoli, co vám říká, konstatují výzkumníci, jejichž pozorování poukazuje na problém, který dovoluje inteligentním telefonům řídit naše mozky.
Získáváme data, ale ztrácíme smysl. Musíme dát našim mozkům větší prostor k přemýšlení. A to znamená, minimálně si dokázat udržet mezi námi a našimi telefony určitý „zdravotní odstup“, upozorňují vědci.

Mobily neurotizují i české zaměstnance
Pokud se domníváte, že zmíněné studie se týkají spíše západních zemí s jejich hektickým životním tempem, jste na omylu. Obdobná data založená na zjištěních firmy truconneXion, která pomáhá firmám monitorovat a chránit výpočetní a mobilní technologie a již čtvrtým rokem zjišťuje na vzorku 2000 zaměstnanců využívání chytrých mobilů, vypovídají i o české společnosti. I u nás mají lidé nutkavou potřebou kontrolovat svůj mobil - v průměru to činí až 52krát denně (loni 46krát), tzn. zhruba každých 18 minut během pracovní části dne. Z analýzy vyplývá, že potenciál chytrých telefonů spíše lidem čas bere, než aby jej šetřil.
„Manipulací s mobilem Češi v pracovní době denně stráví neuvěřitelnou 1 hodinu a 42 minut. To je o 8 minut více než loni v říjnu. Celkově se zvyšuje čas strávený kontrolou došlých zpráv, statusů či novinek zpravodajských serverů. Celkový čas strávený denně manipulací s mobilním telefonem, včetně času po pracovní době, představuje v průměru 3 hodiny,“ shrnuje závěry analýzy Martin Hnízdil ze společnosti truconneXion.
Podle analýzy využívají chytré telefony zaměstnanci k telefonování stále méně: „Ze všech využívaných funkcí představuje telefonie pouze 12 % a její podíl, stejně jako u klasických SMS zpráv, stále klesá ve prospěch komunikačních aplikací typu Skype, WhatsApp či Facebook Messenger. Patrný je nárůst času stráveného na sociálních sítích, větší konzumace multimediálního obsahu a různých aplikací,“ dodává Martin Hnízdil. Z analýz nástroje AuditPro vyplývá, že 46 % Čechů dokonce spadá do neurotické kategorie „vysokofrekvenčních“ uživatelů, což je stav, který zásadně ovlivňuje schopnost zaměstnanců soustředit se na práci: „Od rána do noci po svém smartphonu sáhnou více než 60krát, to znamená každých zhruba 16 minut,“ dodává Martin Hnízdil.
„Pokud mají lidé potřebu kontrolovat mobil každou čtvrthodinu, nemohou se pořádně soustředit. Pohroužit se do práce bez vyrušování na více než hodinu, což je přitom pro kvalitní práci nezbytné, se pak stává luxusem. Nevhodné využívání komunikačních technologií lidem práci místo usnadnění ztěžuje, snižuje zejména jejich výkonnost a kreativitu,“ říká psycholog Michal Walter.
Pro zaměstnavatele začínají funkcemi nabité výkonné chytré telefony představovat vážný problém. Neurotičtí zaměstnanci stihnou méně práce, ale spíše než „nemakačenků“, zahálejících s mobilem v ruce, se firmy bojí o svá data. Mobily totiž umí v podstatě to samé co klasické počítače, ale jsou přitom špatně zabezpečené a navíc mimo kontrolu většiny zaměstnavatelů.

/joe/

Publikováno: 1. 2. 2018 | Počet zobrazení: 2082 434