ČR je průkopníkem výzev budoucnosti výroby, ale nebude to mít snadné
Nová studie publikovaná Světovým ekonomickým fórem v Davosu, která hodnotí připravenost různých zemí na 4. průmyslovou revoluci a budoucnost výroby, ukazuje, že pouze 25 zemí je schopno ve vedoucí pozici vytěžit benefity ze změn výrobních systémů před nadcházejícím exponenciálním vývojem odvětví. Dobrou zprávou je, že mezi nimi je i Česká republika.
Studie Připravenost na budoucnost výroby 2018 (Readiness for the Future of Production), připravená ve spolupráci s poradenskou společností A.T. Kearney, uznává dopad 4. průmyslové revoluce a nových technologií na výrobní systémy a obchodní modely, a ukazuje obrázek současného stavu výrobního odvětví spolu s možnými odpověďmi. Dokument hodnotí 100 klíčových zemí, které dohromady tvoří přes 96 % světového HDP i výrobní přidané hodnoty.
Hodnocení připravenosti zemí ve studii se skládá ze dvou hlavních složek: struktury výroby, která měří rozsah a komplexitu výroby dané země, a řídicích mechanizmů výroby. To jsou klíčoví zprostředkovatelé, které zemím umožňují získat benefity ze 4. průmyslové revoluce a transformovat svůj výrobní systém. Chápeme, že každá země má svůj vlastní cíl a strategii pro výrobu a její rozvoj, ale současně mezi nimi dokážeme rozlišit čtyři kategorie:
• průkopnické země (silná současná základna, vysoká připravenost na budoucnost),
• země s vysokým potenciálem (omezená současná základna, vysoká připravenost na budoucnost),
• tradiční země (silná současná základna, riziková budoucnost),
• země na počátku (omezená současná základna, riziková budoucnost).
Spolu s dalšími kvalitativními analýzami nám toto hodnocení ukázalo osm hlavních globálních zjištění:
1. Globální transformace výrobních systémů bude značná výzva a budoucnost výroby se může stát ve dvourychlostním světě více polarizovanou.
2. Objeví se různé cesty, jakými se budou země ubírat transformací svých výrobních systémů.
3. Všechny země mají prostor pro zlepšení.
4. Kategorie zemí sdílí některé stejné výzvy.
5. Technologické posuny přináší potenciál skokových změn, ale pouze několik zemí z nich může nyní těžit.
6. Čtvrtá průmyslová revoluce spustí selektivní přemísťování výrobních kapacit zpět nebo blíže jejich původní lokaci (reshoring, nearshoring) a jiné strukturální změny v globálních hodnotových řetězcích.
7. Připravenost na budoucnost výroby vyžaduje globální, ne pouze národní řešení.
8. K akceleraci této transformace budou zapotřebí nové a inovativní přístupy ke spolupráci soukromého a veřejného sektoru.
Připravenost ČR na budoucnost výroby
Pozitivní je, že v hodnocení připravenosti se Česká republika umístila mezi průkopníky. Jako velmi silná se ukazuje v oblasti struktury výroby - ve sledovaných ukazatelích se umístila na 5. (komplexita) a 8. (rozsah) místě. S podílem výroby na HDP 25 % je dokonce na 4. místě ze 100 zkoumaných.
Na druhou stranu je ale nutno poukázat, že ne všechny ukazatele jsou pro ČR tak příznivé. Například v oblasti řídicích mechanizmů výroby se umístila se svým skóre těsně nad hranicí mezi tradičním a vedoucím (průkopnickým) kvadrantem. Je tedy zjevné, že v této oblasti bude muset ČR vyvinout značné úsilí, aby ji v příštích letech konkurenční země nepředběhly a nespadla do rizikové kategorie.
Nejhůře zvládnutou kategorií a výraznou slabinou ČR ve zmíněném mezinárodním srovnání jsou prostředí poptávky a technologie & inovace. V oblasti poptávky ČR propadá v sofistikaci nákupu - tedy těch, kdo rozhodují o investicích např. do nových technologií. Velkým problémem často typickým pro české výrobní prostředí je, že se rozhoduje příliš pouze o bezprostřední ceně, a ne z analytičtějšího komplexnějšího pohledu, např. o celkových nákladech a přínosech daného řešení. V oblasti inovací máme co dohánět v rozvoji clusterů, veřejných zakázkách pro pokročilé technologie nebo výdajích na vědu a výzkum.
ČR se umístila na 1. místě v jedné zásadní kategorii, a sice v podílu populace pracující ve výrobě. To samo o sobě je jasným argumentem, proč je toto téma naprosto klíčové pro českou ekonomiku a všechny její subjekty - ať už působí v soukromém či veřejném sektoru. Na druhou stranu je však právě extrémně nízká míra nezaměstnanosti a s tím spojené problémy v získávání potřebné kvalifikované pracovní síly obecně limitujícím faktorem pro české výrobce, a v důsledku toho i rizikovým trendem ve vztahu zahraničních investorů a odběratelů v ČR vyráběné produkce.
376
.gif)
