Čínské investice: požehnání nebo potenciální riziko?

I když se ekonomové ještě donedávna rozplývali nad velkorysými investičními záměry čínských firem, situace se zásadně otočila a státní orgány začaly příliv čínských investic do strategických odvětví razantně brzdit.
Německá vláda koncem června letošního roku poprvé použila nový zákon, který jí dává právo zablokovat vstup firem ze států mimo EU do německých podniků a zabránit tak úsilí zahraniční firmy získat podíl ve strategických podnicích. Zamítla plány dvou čínských společností na koupi podílu ve firmách, které hrají důležitou roli v německé energetice a ve strojírenství.
S odvoláním na národní bezpečnostní důvody zabránilo Německo vstupu Číny do své energetické rozvodné sítě, kam se chystal zainvestovat čínský státní koncern SGCC (State Grid Corp of China). Ten má být, podle informací agentury DPA, pod kontrolou čínské komunistické strany. Šlo o 20% podíl ve firmě 50Hertz, německém provozovateli přenosové soustavy, který tak na pokyn vlády převezme místo čínské SGCC německá státní rozvojová banka KfW. Ta nicméně podíl koupila jen dočasně a bude pro něj hledat nového kupce.
Německo má „z bezpečnostně-politických důvodů velký zájem na ochraně klíčové energetické infrastruktury", uvedlo německé ministerstvo hospodářství a tím vyslalo významný politický signál čínským investorům, kteří se v Evropě zajímají především o nové technologie a strategické oblasti. Nicméně koncern SGCC koupil firemní podíly např. v Itálii a Portugalsku. Ovšem podobně jako v Německu zamítla portugalská energetická firma EDP nabídku na převzetí, kterou jí předložila čínská společnost China Three Gorges
K obdobným opatřením přistoupily nedávno i USA, kde stát zamezil čínskému vstupu do významných telekomunikačních firem. Možnost přísněji posuzovat nákupy ze strany firem mimo EU, hlavně čínských, připravuje i Česko. I zde Čína avizovala velkorysé investiční aktivity, a to i do průmyslových podniků. Zatím se realizoval jen omezený počet, přičemž investoři se zaměřují spíše na jiné sektory. Z některých, které byly zaměřeny na hi-tech firmy, nakonec sešlo.
Podle berlínského Institutu moderních a aplikovaných výzkumů Číny MERICS (The Mercator Institute for China Studies) vložila Čína v letech 2000-2016 do Evropy formou přímých investic 101,386 mld. eur. Nejatraktivnějšími destinacemi byly pro čínské investory Velká Británie, Itálie, Německo, Francie, Finsko a Portugalsko, přičemž nejvyšším tempem (o 15 a více % ve srovnání s obdobím 2013-2015) rostly investice v komunálních službách, dopravě a infrastruktuře, průmyslu a energetice.
Letos je objem čínských investic v Evropě nižší, nicméně analytici předpokládají, že současné napětí ve vztazích s USA by mohlo vést ke změně a k větší ochotě evropských firem zohledňovat i čínské investory. K největším transakcím v rámci EU patří vstup čínské automobilky Geely, která již vlastní značku Volvo, do německé společnosti Daimler, či nedávná akvizice bavorského výrobce automobilových součástek Grammer čínským konkurentem Ningbo Jifeng. Číňané často kupují i firmy v problémech, a prakticky vždy, pokud se naskytne možnost převzít zajímavou evropskou firmu, figurují mezi zájemci i firmy z Číny.