Svět paměťových karet: na rychlosti záleží
V posledních letech se paměťové karty typu SD a microSD staly jediným záznamovým médiem pro mobilní telefony a digitální fotoaparáty. Jejich dva základní parametry ‒ kapacita a rychlost ‒ hrají důležitou roli při používání v různých aplikacích.
Nenápadní pomocníci, kteří tvoří přes boom USB flash pamětí klíčovou součást trhu záznamových médií pro nejrůznější elektronická zařízení, slaví v letošním roce jubilejní dvě dekády od svého uvedení na trh. Neustálý vývoj paměťových karet typu SD přinesl nejen výrazné navýšení jejich maximální kapacity, ale došlo i ke zvýšení rychlosti přenosu dat. První SD karty disponovaly kapacitou v řádu desítek až stovek MB, maximálně však 4 GB, a jejich nejvyšší přenosová rychlost byla 25 MB/s, což je jen zlomek výkonových parametrů jejich dnešních nástupců.
Průlom přinesl rok 2006, kdy se objevil nový standard SDHC s kapacitou 2 až 32 GB a maximální přenosovou rychlostí dosahující až 104 MB/s. Od roku 2009 jsou na trhu karty SDXC, které mohou mít několikanásobnou kapacitu (2 TB) a data přenášejí rychlostí až 312 MB/s.
Vyznáte se v kategoriích?
Rychlost při zápisu a čtení dat je obvykle udávána různými způsoby – od konkrétní maximální přenosové rychlosti až po zařazení do jedné z rychlostních tříd. Nejpoužívanější třídou rychlosti zápisu je Class 10 s garantovanou minimální rychlosti sekvenčního přenosu dat 10 MB/s. Požadavky uživatelů na vyšší rychlosti však donutily asociaci výrobců paměťových karet k vytvoření dalšího standardu. Ten zohledňuje rychlost zápisu dat především ve vztahu k záznamu videa. V současnosti se lze setkat s pěti kategoriemi: V6 (6 MB/s), V10 (10 MB/s), V30 (30 MB/s), V60 (60 MB/s) a V90 (90 MB/s).
Karty do třídy V10 jsou podle asociace určeny maximálně pro Full HD video, zatímco třídy vyšší by měly bez problémů zvládnout 4K video. Kategorie V60 a V90 jsou připravené zvládnout i 8K záznam s vysokým datovým tokem.
Ještě před zavedením rychlostních tříd pro video se objevilo poněkud matoucí značení UHS-I (max. 100 MB/s) a UHS-II (max. 300 MB/s), kdy se od sebe karty liší přenosovou rychlostí a množstvím kontaktů. Zatímco karty UHS-I mají kontaktů 9, novější formát UHS-II má navíc dalších 8 kontaktů v druhé řadě. Karty tohoto typu jsou kompatibilní se starším UHS-I slotem, avšak zařízení nevyužije plnou rychlost karty. V rámci tohoto značení pak lze najít ještě třídy U1 (min 10 MB/s) a U3 (min 30 MB/s), které jsou shodné s dnes používanými třídami V10 a V30.
Vybírejte podle použití
Kartu je třeba volit hlavně podle datového toku, který má být u fotoaparátu či kamery využít. Měla by být schopna pojmout hodnotu rovnou datovému toku nebo vyšší. Nejužším hrdlem je při zápisu propustnost mezipaměti fotoaparátu. To má vliv na maximální rychlost sériového snímání a na dobu potřebnou na vyprázdnění mezipaměti – po tento čas bývá totiž u fotoaparátu zablokovaná možnost změny expozice.
V případě, že má karta sloužit pro natáčení videa, je při jejím pořizování potřeba dobře zvažovat její rychlostní třídu (pokud je k dispozici slot UHS-II, využijte jej). Rychlé karty oceníte u sekvenčního snímání, zatímco při běžném focení postačí i nižší rychlosti.
Praktický test s užitím karet tří různých řad od SanDisku – Extreme Pro UHS-I (95 MB/s), Extreme Pro UHS-II (300 MB/s), Extreme (90 MB/s), Ultra (80 MB/s) – ukázal zajímavé výsledky. Největší rozdíly totiž byly právě v době ukládání dat. Nejpomalejší kartě řady Ultra to trvalo dvojnásobně dlouho ve srovnání s ostatními řadami karet. U sériového snímání byly rozdíly minimální.
Tam, kde záleží na spolehlivosti záznamového média, sázejte na jistotu osvědčených značkových produktů. Paměťové karty z tržnice či bazaru vás můžou nechat ve štychu a riskujete ztrátu cenných, nezřídka neopakovatelných záběrů.
A to nejlepší nakonec
Špičková vysokorychlostní záznamová média s více než dostatečnou kapacitou vás nemusí stát ani korunu. Stačí si předplatit časopis TechMagazín. Paměťové karty SanDisk jsou totiž cenou pro vylosované předplatitele. Můžete se tak těšit na 32- a 128GB SD karty.
295
.gif)
