Plovoucí „jaderka" demonstruje princip modularity

Ta se stane prvním skutečně modulárním reaktorem s referencemi z reálného provozu. Z energetického pohledu jde o dvojici bloků o tepelném výkonu 150 MWt. Tlakovodní reaktory KLT-40S byly vyvinuty jako upravená verze reaktorů pro jaderné ledoborce a ponorky. Z tohoto pohledu tedy nejde o nic převratně nového.

Ukázka modulární elektrárny
Co je ale nové a poměrně revoluční, je umístění reaktorů do lodního trupu a vyvedení jejich výkonu na pobřeží. Nejde sice o zcela nový nápad, protože v 60. a 70. letech používaly Spojené státy plovoucí elektrárnu USS Sturgis k napájení oblasti okolo Panamského průplavu. Tím novým, co Akademik Lomonosov přináší, je dotažení koncepce plovoucích elektráren do podoby fungujícího ekonomického modelu s dlouhodobou perspektivou, a praktické předvedení principů modularity očekávané od malých modulárních reaktorů.
První ruská plovoucí jaderná elektrárna bude zakotvena u města Pevěk ležícího na Čukotce. Provozovat ji bude 9 let (3 palivové kampaně) firma Rosenergoatom, elektroenergetická divize Rosatomu. Poté ji nahradí jiná plovoucí jaderná elektrárna. Ta původní bude odvezena zpět do mateřského přístavu, kde proběhne výměna paliva a komplexní údržba. Projevují se tu tak dvě výhody modularizace: Výstavba a testování elektrárny probíhají v továrně a stejně tak se mimo lokalitu odehrává i déletrvající údržba.
Náhradní JE by neměla být stejný typ, ale modernější verze označovaná jako optimalizovaná plovoucí jaderná elektrárna, která nebude používat původní reaktory řady KLT, ale modernější RITM-200 montované do nové třídy jaderných ledoborců. Ty jí propůjčí nejen větší výkon, ale i lepší provozní a ekonomické ukazatele. Celkově budou tyto elektrárny rozměrově menší a s potřebou menšího počtu obslužného personálu.

Projekt se blíží dokončení
Montážní práce na Akademikovi Lomonosovi byly dokončeny v první polovině roku 2017, pak začaly jeho první obecné zkoušky, kterými musí projít každá loď, a zkoušky montáže všech systémů. Plavidlo tažené několika remorkéry vyrazilo z Petrohradu kolem břehů Skandinávských zemí až do Murmansku, kde se nachází domovský přístav společnosti Rosatomflot, provozující jaderné ledoborce. Sem elektrárenský dvojblok dorazil v květnu 2018 a o několik dní později se rozběhly zkoušky jaderné části elektrárny. V červenci 2018 bylo zahájeno zavážení paliva do prvního z reaktorů. Doposud nejzásadnější krok, zahájení energetického spouštění, začal v prosinci 2018. Během něj bloky vyrobí první elektřinu a budou postupně otestovány v různých provozních režimech.
Po dokončení všech dílčích zkoušek přijde komplexní několikadenní zkouška celých energetických bloků a teprve poté, pokud elektrárna splní všechna kritéria, vydá ruský dozorný orgán povolení k jejich provozu. Letos na podzim, dokud bude Severní mořská cesta splavná, se Akademik Lomonosov vydá na další část své cesty na místo určení. Mezitím bude v přístavu u města Pevěk dokončena nezbytná infrastruktura, jako nové molo a objekty, které budou vyvádět tepelný a elektrický výkon z plovoucí elektrárny a předávat jej do sítě k domácnostem a průmyslovým podnikům.
Začátek něčeho nového v tomto případě znamená konec starého. Po zprovoznění Akademika Lomonosova totiž postupně ukončí svůj provoz Bilibinská jaderná elektrárna (spuštěna v 70. letech min. stol.) a Čaunská uhelná elektrárna (od roku 1944), které představují druhý a třetí nejdůležitější zdroj elektřiny pro Čukotku. V provozu zůstanou dvě hnědouhelné elektrárny a jedna plynová a celkově podíl bezemisních zdrojů na výrobě elektřiny v této oblasti vzroste téměř na dvojnásobek.

Vladimír Větrovec

Publikováno: 30. 4. 2019 | Počet zobrazení: 1521 372