Nechceme být „na spodku potravního řetězce“
Jedna z největších průmyslových firem u nás, sídlící v srdci Vysočiny, patří už tři roky pod nového majitele z Číny. Co to pro českého strojírenského výrobce znamenalo v praxi, nám přiblížil generální ředitel akciové společnosti ŽĎAS Ing. Pavel Cesnek.
Firma pod novým čínským vlastníkem už nějakou dobu funguje v reorganizované podobě, osvědčila se? Funguje vše podle představ?
Když jsem nastoupil do vedení firmy, muselo se udělat spoustu nepopulárních opatření a změn, ale nyní už je z mého pohledu podnik stabilizovaný, takže mohlo dojít i k navýšení mezd, a samozřejmě stále pracujeme na zvyšování produktivity. Fragmentů, na kterých je nutno zapracovat, je ale mnoho. Snažíme se podporovat aktivitu lidí, třeba pokud jde o zlepšovací návrhy. Vidím to jako takové puzzle, které se na konci spojí do jednoho obrazu, i když to někdy stojí více úsilí. Navíc situace na trhu práce nám to rozhodně neusnadňuje.
Došlo k rozdělení firmy na tři divize, které si žijí svým vlastním byznysovým životem. Každá má svůj obchodní model, jiné typy zákazníků, jiný rozvoj produktů a pod každou spadá vlastní obchod, technika i výroba, vše ostatní je centralizováno. V posledních dvou letech jsme investovali zejména do strojíren, které byly dlouhodobě podkapitalizovány a podinvestovány. Většinu z investic jsme realizovali, nyní dobíhají investice do strojíren, metalurgie, a nástrojárna se dokončí příští rok. Jen loni jsme proinvestovali více než 300 milionů korun, letos je plánováno přes 200 milionů.
V letošním roce se naším novým majitelem stala čínská společnost CITIC Europe Holdings, která má zájem ŽĎAS dále rozvíjet. Jedná se o strategického partnera, který se nedívá na období jednoho či dvou roků, ale na dlouhodobý horizont – do budoucnosti.
To je pro firmu vašeho typu určitě lepší případ, než když je vlastníkem třeba investiční fond, jehož cílem je připravit firmu na výhodnější prodej…
Přesně tak. Byl jsem třeba v čínské firmě v rámci naší skupiny, která vyrábí litá kola. Za třicet let se vypracovali na úroveň globálního hráče, který kontroluje 30 % trhu litých kol. Je to hi-tech firma, kde na 20 tisících metrů čtverečních areálu jsou dva operátoři. Mimochodem, když slyším, jak se tady diskutuje o kvalitě čínských výrobků, doporučoval bych všem navštívit tu moderní, průmyslovou Čínu. Zatímco u nás mnohdy máme pořád ještě továrny s infrastrukturou z 50. let, do kterých je potřeba investovat nemalé peníze, v Číně se staví nové továrny, a těm „starým" není ani 10 let. Řeší úplně jiné problémy než my, když se musíme potýkat s historickým dědictvím a mnohdy dnes už nevyhovujícím layoutem výrobních provozů.
Lze tedy říci, že vidíte z čínské strany zájem podnik rozvíjet? Řada firem má totiž u čínských investic obavy z toho, že investoři potřebují získat hlavně naše know-how.
To je podle mě klišé. Určitě máme nějaké výrobní know-how, ale pokud by se někdo v Číně rozhodl, že si postaví ŽĎAS číslo 2, tak si ho prostě postaví. Prostě si najme inženýry z celého světa, aby mu ho pomohli vybudovat. A nás k tomu nepotřebuje. Při četných cestách jsem měl možno vidět, jak se Čína neuvěřitelným tempem mění. Třeba tamní infrastruktura. Do jakékoli průmyslové zóny se jede po moderní tříproudové silnici, zatímco u nás máme věčný problém s D1, o vysokorychlostních tratích, kterých tam vzniklo během pouhých pár let tisíce kilometrů, ani nemluvě.
Je pro našince těžké dělat byznys v Číně? Jiná mentalita, styl obchodování…
Dělat zahraniční obchod je obecně těžká záležitost, bez ohledu na region. V Evropě je to jednodušší. Sednete do auta a za 6 až 7 hodin už sedíte u jednacího stolu. V Číně nasednete do letadla, potom do vlaku a ve finále ještě do auta, než se dostanete na místo. I logistika je složitější. Jazyková bariéra je samozřejmě komplikace, ale dá se zvládnout, protože v tamních podnicích už spousta lidí mluví dobře anglicky. Hlavní problém však není ani tak v mentalitě, ale v tom, že je tam obrovská konkurence a tlak na cenu. Být úspěšný na čínském trhu, znamená mít především zajímavý produkt a dobře nastavené ceny.
Obávám se, že konkurenceschopnost Evropy se bude snižovat, protože kroky, které se dělají, vedou spíše ke stále větší byrokracii. Stát na nás navaluje různé regulace, ekologické limity ve jménu zkvalitnění životního prostředí, ale jak se říká – cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly. Ekologie a sociální stát jsou samozřejmě důležité, jenže tvůrci těchto pravidel už neřeší, že my musíme čelit zahraniční konkurenci, která tyto požadavky splňovat nemusí. Do toho vstupuje ještě problematika cen, růst mezd, cena práce a ceny energií – to všechno jsou faktory, které konkurenceschopnost na zahraničních trzích podrývají. A v situaci, kdy máte s čínským nebo indickým výrobcem stejné vstupy, je to už pouhých pár procent, na kterých lze přežívat.
Záběr firmy je široký: od strojírenství, automotive, železničního průmyslu až po energetiku. Co plánujete výhledově?
Jak jsem už říkal, máme vlastně tři firmy v jedné. Jde o pilíře, ke kterým přibude ještě další, na kterém nyní pracujeme a ve kterém vidím budoucnost ŽĎASu. Jde o velké energetické celky, kde nechceme být „na spodku potravního řetězce“ jako subdodavatelé výkovků a odlitků, ale profilovat se jako dodavatelé celého kontraktu. Samozřejmě to přináší i rizika. Máme partnery, kteří dodávají know-how, EPC dodavatele, a my jsme dodavatelé ocelových konstrukcí a metalurgických a strojírenských výrobků, částečně i spolufinancování. Nyní disponujeme certifikáty na jaderné elektrárny, nedávno se podepsal certifikát pro CKBM, což je klíčový dodavatel Rosatomu, a jsem hrdý na to, že se nám ho podařilo získat. Očekáváme dodávky do turecké elektrárny Akuya a dalších dvou projektů v rámci Ruské federace.
Právě v Číně je nyní energetika velký byznys a certifikace je určitě zásadní věc.
Máte pravdu, ale vystaráno rozhodně není. Konkurenční boj je v této branži opravdu brutální a na tamním trhu vás opravdu nikdo nečeká. Pokud tam firma není aktivní, nemá šanci. To, že máme na vizitkách iniciály CITIC, nám ty příslovečné dveře pootevírá, ale obchod to neuzavře, prostě zbytek je na nás. Stejně tak je to v Rusku, kdybychom nebyli aktivní na CKBM, prostě bychom se tam nedostali. ŽĎAS teď stojí před zajímavými příležitostmi, ale zrealizovat je bude náročné. Je nutné mít kvalitní lidi.
A máte je, resp. daří se je získat?
Snažíme se přilákat k technice mladou generaci. Je to ale záležitost celkového trhu práce, nastavení systému vzdělávání a jeho propojení s praxí a s realitou. Během posledních několika let se projevuje výrazný nedostatek pracovní síly na trhu jako takovém, nemluvě o kvalifikovaných odbornících. Problém je, že systém vzdělávání je nastavený špatně, ne na základě skutečných a předpokládaných potřeb. Vyprodukuje spoustu absolventů, kteří sice získají vzdělání, ale jejich použitelnost a uplatnitelnost na trhu práce je diskutabilní.
A vzhledem k tomu, že stát v tomto ohledu není dostatečně aktivní, snažíme se sami si nějakým způsobem pomoci. Běží několik projektů, které mají za cíl zpopularizovat technické vzdělávání a přivést mládež ze základních škol do středních, případně dál do vysokých technických škol a technicky kvalifikované absolventy pak k nám. Připravili jsme v rámci spolupráce s místní Vyšší odbornou školou a Střední průmyslovou školou projekt „Mámo, táto, pojď si se mnou hrát“, kde děti chodí jednou za 14 dnů do dílen našeho učiliště. Tam se seznamují s rukodělnými dovednostmi a technickými odbornostmi. Podařilo se nám do projektu zapojit i tři základní školy.
Jaký má úspěch projekt Soutěž o nejlepší maturitní práci?
V letošním školním roce jsme se ve spolupráci s Fakultou strojní VUT v Brně dohodli s průmyslovkami v Třebíči a ve Žďáru n. Sázavou a vyhlásili jsme soutěž o nejlepší technicky zaměřenou maturitní práci. Každá ze škol nominovala desítku nejlepších prací, a z nich porota vybrala deset, jejichž autoři dostanou dekret na přijetí ke studiu na VŠ bez přijímacích zkoušek, přičemž tři nejlepší z nich získali ještě finanční ocenění.
Podle hodnotitelů z VUT byly vybrané práce na vysoké úrovni, kvalitně zpracované, takže mohou být i základem pro seminární nebo bakalářské práce. Talentovaným studentům bychom chtěli nabízet i stipendium. Nejen vysokoškolákům, stipendijní program funguje i pro středoškoláky. Snažíme se jim nabízet praxe, stáže a motivovat je i finančně tím, že je odměníme za to, že během svého působení u nás odvedli produktivní práci. A aby jim lidé, se kterými se v našich provozech potkají a kteří vytvářejí první dojem, ukázali, že má smysl o technickém studiu uvažovat a u nás pracovat.
Josef Vališka
337
