Máme se obávat digitalizace?

Česko se propadlo o tři pozice na 32. příčku souhrnného přehledu z celkového hodnocení. Lepšímu umístění ČR letos v říjnu zveřejněné Zprávy o mezinárodní konkurenceschopnosti (The Global Competitiveness Report 2019 – 2020) Světového ekonomického fóra (WEF) nepomohly ani skvělá makroekonomická stabilita, slušná dynamika ekonomického růstu, dobrá kontrola a rovnováha státních a veřejných financí či bezpečnost. Za ČR těsně skončilo Chile a Portugalsko, přeskočilo jej Estonsko, Itálie i Malajsie.
„ČR si v žebříčku konkurenceschopnosti WEF udržuje stabilní pozici, dlouhodobě s minimálními meziročními změnami. Klíčovým faktorem, který brání našemu postupu, je zejména trh práce, který je v současnosti přehřátý, zdroje pracovních sil jsou vyčerpány. Vysoká potřeba pracovní síly ukazuje na stále přetrvávající nižší technologickou vyspělost v řadě firem či odvětví,“ říká Richard Hindls, emeritní rektor VŠE Praha a předseda Rady expertů České manažerské asociace (ČMA).

Ze Zprávy WEF vyplývá, že pracovní síla v ČR není dostatečně připravena na digitální budoucnost, její dovednosti jsou přesně v polovině mezi 144 zeměmi světa. A to i přesto, že jako uživatelé ICT jsou Češi na příznivém 42. místě a v digitálních dovednostech na 41. místě. Manažeři v ČR jsou profesionální a spolehliví (v porovnání se světem hodnoceni na 27. místě) a ve firmách připravují své pracovníky na digitalizaci. Čechům však chybí kritické myšlení, nedostatečně podporované školským systémem.
Míra nezaměstnanosti je jedna z nejnižších na světě (2,0 % v srpnu 2019, Eurostat) a zároveň chybí vyšší flexibilita pracovní síly. Pracovníci v Česku jsou oproti většině světa usedlí, nestěhují se za prací a vnitřní mobilita je až na 133. místě. Trh nedokáže rozhýbat ani příliv zahraničních pracovníků, v jednoduchosti náboru cizinců figurujeme na 116. místě. Konkurenceschopnosti ČR nepřeje ani kvalita silniční infrastruktury, kde jsme v porovnání se světem až ve druhé polovině (78. místo).

Vysoká potřeba pracovní síly ukazuje na stále přetrvávající nižší technologickou vyspělost v řadě firem či odvětví. Cestou do budoucnosti je proto podle Richarda Hindlse zvyšovat podíl výrob s moderními technologiemi, a tím snížit napětí na přehřátému trhu práce, a rovněž objem mzdových prostředků v současné situaci, kdy moderní technologie jsou částečně suplovány lidskou prací. S tím je spojena i nutnost posilovat úroveň technického vzdělávání na všech stupních vzdělávacího systému.

Milan Mostýn