Mezinárodní normalizace průmyslových maziv

Normalizaci znaly už staré civilizace a s rozvojem techniky doznala velkého rozmachu. Dřívější lokální normalizační činnosti dospěly počátkem dvacátého století do stavu, kdy bylo v Praze (1928) založeno Mezinárodní sdružení národních normalizačních společností (ISA). To působilo až do roku 1947, kdy ve spolupráci s nově vzniklou OSN byla v Ženevě založena celosvětová Mezinárodní organizace pro normalizaci, která působí dodnes. Její zkrácené označení ISO vzniklo z řeckého isos, česky stejný.
Již na počátcích průmyslové výroby bylo zřejmé, že i v případě maziv bude nezbytné sjednotit jejich vlastnosti a normalizovat je, přestože tehdejší sortiment maziv byl velmi omezený. Aktivity byly velmi roztříštěné a vůdčí role se ujali výrobci automobilů, kteří ve spolupráci s odbornými společnostmi SAE a API vytvořili dvě viskozitní kategorie – pro vyšší teploty prostředí olej s vyšší viskozitou (letní) a pro nízké teploty olej s nižší viskozitou (zimní). Současně vznikly také dvě kategorie podle výkonnosti oleje – pro běžné zatížení označený jako Regular a pro zvýšené zatížení označený jako Premium. To byly začátky třídění automobilových olejů, které po více než sto letech vyznává stejné zásady, ale vyvinulo se do mnohem větší rozmanitosti.

V případě průmyslových olejů byla situace od počátku mnohem složitější. Přestože bylo zřejmé, že i zde bude nezbytné používat stejné parametry, tedy viskozitu a výkonnost, jejich rozsahy musely být mnohem větší. Od vřetenového oleje, který je velmi tekutý, až po válcové oleje, jež i vzhledem připomínají lesní med. Také potřebná výkonnost sahá od velmi nenáročného oleje pro ztrátové mazání až po vysoce výkonné pro silně zatížené převody.
Mezinárodní normy vždy vycházely ze zkušeností národních normalizačních společností v nejprůmyslovějších zemích, postupně se vyvíjely a zdokonalovaly. Výsledkem Technické komise ISO/TC 28 (Petroleum products and lubricants) je dnešní systém norem, které stanovují a třídí viskozitu a výkonnost průmyslových maziv, tedy dva parametry, které jednoznačně identifikují určitý průmyslový olej.

Pro roztřídění olejů podle viskozity dnes platí norma ISO 3448:1992 – Průmyslová kapalná maziva – viskozitní klasifikace ISO. Jde o druhé vydání této normy, které nahrazuje první z roku 1975 a je jeho revizí. Základem této normy je přehledná Tabulka 1. Klasifikace stanovuje 20 viskozitních stupňů v rozsahu od 2 do 3200 mm2/s při 40 °C. To pokrývá v případě kapalin na bázi ropy přibližně rozsah od kerosinu po válcový olej. Povolené tolerance mají hranici ±10 % číselné hodnoty střední viskozity v daném viskozitním stupni. Protože viskozita je fyzikální veličina představující koeficient úměrný vnitřnímu tření tekutiny, který charakterizuje odpor proti tečení, je uvedená tabulka jedinečným, úplným a konečným údajem pro viskozitu.
Pro označení určitého viskozitního stupně se používá následující zápis: Viskozitní stupeň ISO … (ISO 3448) nebo zkráceně: ISO VG …
Pro roztřídění olejů podle výkonnosti dnes platí norma ISO 6743 – Maziva, průmyslové oleje a příbuzné výrobky. Protože výkonnost (na rozdíl od viskozity) není jednoznačná fyzikální veličina, ale představuje souhrnný ukazatel schopnosti výrobku plnit požadovanou funkci, zastupuje široké spektrum dílčích ukazatelů a parametrů, které musí být posuzovány. Již z této charakteristiky je zřejmé, že uvedená norma bude mnohem komplexnější a rozsáhlejší. Skládá se ze šestnácti částí, které jsou vydávány a revidovány samostatně. Jejich přehled uvádí norma ISO 6743-99:2002 – Maziva, průmyslové oleje a příbuzné výrobky (třída L) – Klasifikace – Část 99: Všeobecně.
Toto je její první vydání, které ruší a nahrazuje předcházející normu ISO 6743-0:1981, jež byla tímto technicky revidována. Tato část normy stanovuje obecný systém třídění, který se týká maziv, průmyslových olejů a příbuzných výrobků, označených písmenem „L“. V třídě L je vytvořeno 18 rodin výrobků podle jednotlivých oblastí použití tak, aby co nejúplněji pokryly všechny oblasti použití maziv, průmyslových olejů a příbuzných výrobků, viz Tabulka 2. Podrobné klasifikace každé rodiny jsou pak uvedeny v ostatních částech normy ISO 6743. Jak je však vidět v Tabulce 3, těchto částí je jen patnáct, protože pro dvě rodiny maziv (pro Separační prostředky a Válce parních strojů) normy dosud neexistují a pro rodinu maziv Elektrická izolace je vydána samostatná elektrotechnická norma IEC 61039.

Výše uvedenou komplexnost normy ISO 6743 nejlépe uvidíme na příkladu. Vezměme si Část 4: Rodina H (Hydraulické systémy), která je zřejmě nejsledovanější, protože má od roku 1981 již třetí vydání (v roce 2015) a je zahrnuta jak do systému Evropských norem (EN ISO 6743-4), tak do našich norem (ČSN EN ISO 6743-4). Tato rodina zahrnuje 15 kategorií výrobků. Pro každou kategorii je v přehledné tabulce uveden symbol skládající se ze dvou písmen, z nichž první je vždy H, který následuje za základním symbolem ISO-L. Dále jsou uvedeny složení a základní vlastnosti výrobků dané kategorie a obvykle také jejich typické použití. V posledním sloupci je uvedena norma, která uvádí ukazatele a parametry podmiňující zařazení konkrétního oleje do dané kategorie. Následně jsou v této normě pro každý uvedený parametr stanoveny normy, které definují postup měření tohoto parametru. Pro každou kategorii tak existuje kaskáda norem, které jsou nutné pro její stanovení nebo ověření.
V tomto klasifikačním systému jsou výrobky označovány formálně jednotným způsobem v souladu s normou ISO 8681. Tvar může být úplný, např. ISO-L-HV 32 nebo zkrácený na L-HV 32, kde číslo znamená viskozitní stupeň (VG) podle normy ISO 3448.
Na závěr je třeba znovu připomenout, že viskozita a výkonnost průmyslových maziv, tedy oba dva společně parametry, jednoznačně identifikují určitý průmyslový olej.

Petr Dobeš

Publikováno: 14. 7. 2020 | Počet zobrazení: 1473 290