Šest dekád po Gagarinovi

Ke dvěma původním kosmickým velmocem, které představovaly Sovětský Svaz a USA, přibyly během posledního půlstoletí mnohé další, a kosmické lety se dokonce staly i regulérním byznysem soukromých firem. Vyspělý kosmický průmysl si vybudovala řada zemí, kromě NASA a Roskosmosu i Evropa (ESA), která startem první rakety Ariane v roce 1979 vstoupila do „kosmického klubu“, Japonsko (JAXA), Kanada (CSA), Čína (CNSA), Indie (ISRO), britská UK Space Agency aj. Mimochodem, své místo na mapě kosmických projektů, aktivit a organizací má i ČR: do Prahy se letos po navigačním systému Gallileo stěhuje i Evropská agentura pro vesmírný program (EUSPA).

Zpátky na Měsíc, a na dlouho…
Do vesmíru se po Gagarinovi už vypravily stovky dalších astronautů a astronautek z více než čtyř desítek zemí, člověk se úspěšně dostal na Měsíc (kam se nyní chce po letech zase vrátit) a má zamířeno i na Mars. Rakety na čas doplnily i opakovatelně použitelné raketoplány, další triumf kosmické techniky, na něž nyní navazují znovupoužitelné rakety a kosmické lodě nové generace, jako je Falcon a Dragon soukromé firmy Space X. Kromě státních či nadnárodních subjektů se tak do popředí dostává stále více i soukromý sektor, technologie a vynálezy uplatňované v kosmických programech nebo vynalezené přímo pro vesmírné lety si našly cestu i do pozemských průmyslových a dalších aplikací.
Nezastavil se ani vývoj stále dokonalejších raket, který nabral na obrátkách zejména v posledních letech. Evropská kosmická agentura (ESA) v roce 2012 vyzkoušela novou čtyřstupňovou raketu Vega, která doplnila řadu Ariane, Space X přidala před třemi lety ke svým Falconům novou verzi Falcon Heavy, která je nejsilnější dnes používanou raketou, navíc s možností znovupoužitelnosti, firma Blue Origin Jeffa Bezose již úspěšně otestovala svůj vlastní znovupoužitelný systém VTVL (Vertical takeoff, vertical landing – vertikální vzlet i přistání) New Shepard a připravuje příští rok první let své rakety New Glenn.
NASA v březnu úspěšně otestovala novou megaraketu (resp. její jádro s motory) Space Launch System (SLS), která je základem programu Artemis, jehož cílem je dostat astronauty opět na Měsíc (podle současných plánů by k tomu mělo dojít v polovině tohoto desetiletí a součástí lunární posádky bude poprvé žena) a vybudovat základy vesmírné stanice obíhající kolem Měsíce. Podle NASA půjde o největší a nejsilnější raketový systém na světě. Raketa s dvojitými posilovači (boostery) a připevněnou kosmickou lodí Orion má být 111 m vysoká. NASA uvedla, že systém SLS je technologicky na takové úrovni, že by mohl být použit i k misi na Mars. Výchozím bodem pro pozdější cesty k Marsu by se měla stát trvalá měsíční základna, jejíž výstavbu NASA plánuje ve spolupráci se soukromými firmami.
Na Měsíci bude i mobilní síť – finská Nokia a konsorcium dalších 11 firem má pro NASA vybudovat lunární bezdrátový LTE/4G komunikační systém s možností upgradu na 5G (půjde v podstatě o klasickou terestriální síť složenou z BTS stanic pro komunikaci přímo na měsíčním povrchu mezi posádkami, s větším dosahem, a odolnou vůči kosmickému záření). Pro spojení se Zemí bude využita jiná technologie.

… a potom na Mars
Na Mars se chystá i soukromá firma SpaceX, která nyní intenzivně připravuje svou vlastní obří raketu Starship, jež prochází sérií testů. Firma zatím úspěšně dopravila astronauty na ISS pomocí rakety Falcon s kosmickou lodí Dragon. Do kosmu by se na palubě Dragonů měli brzy vypravit i první komerční turisté – lety s civilními pasažéry, kteří by prošli jen zkráceným kosmonautickým výcvikem, se předpokládají do dvou let.
Space X však není jedinou soukromou firmou v kosmickém byznysu, úspěšné testovací lety absolvovaly již např. i rakety New Shepard společnosti Blue Origin, své vlastní suborbitální kosmické lodi a nosiče vyvinula i Virgin Galactic miliardáře Richarda Bransona a na podobných kosmických projektech různého zaměření pracuje i několik dalších firem.

ISS a její následníci
Koncem roku 1998 byla na oběžnou dráhu vypuštěna Mezinárodní vesmírná stanice (ISS), o dva roky později trvale obydlena posádkou (dodnes jediná se stálou lidskou přítomností) a postupně rozšiřovaná o další moduly. Po svém dokončení má ISS o délce 74 m a rozpětí 108,4 m celkový vnitřní přetlakový objem téměř 1000 m³ a hmotnost okolo 450 tun. Je společným projektem agentur NASA, Roskosmos, JAXA, ESA a CSA. Dopravu kosmonautů na stanici a zpět dosud zajišťovaly transportní pilotované kosmické lodě Sojuz (zásobování nákladní lodi Progress, ATV, HTV a Cygnus), nějakou dobu i americké raketoplány, jejichž ukončení nyní USA nahradily pilotovanými kosmickými loděmi Crew Dragon soukromé firmy SpaceX. Ovšem po mnohaleté službě má kosmický komplex kroužící ve 400km výšce kolem naší planety ukončit do sedmi let svůj provoz.
Původně měla ISS na základě dohody všech účastníků fungovat do roku 2024, ale bylo rozhodnuto zachovat ji v provozu až do roku 2028. Prodloužení provozu stanice a její další financování by mělo vyjít na 10 až 15 mld. rublů (ca 3 až 4,5 mld. Kč). Problém však je, že řada prvků na ISS je už za hranicí své životnosti, některé jsou poškozené a poruchové, a v roce 2025 se předpokládá dosloužení velkého množství techniky, přičemž některé z nich není možné nahradit.
V posledních dekádách ale vystrkuje drápky také další významný rival – čínský drak. Říše středu rozvinula ambiciózní kosmický program, který zahrnuje i záměr vybudovat vlastní vesmírnou stanici, a tím se zbavit závislosti na mezinárodních projektech.
V září 2011 se Číně podařilo vyslat na oběžnou dráhu kosmickou stanici Tchien-kung 1, o pět let později pak stanici Tchien-kung 2, a už příští rok by chtěla dokončit svou novou, trvale obyvatelnou kosmickou stanici Tchien-kung 3 (Nebeský palác 3). Bude sestavena a provozována na nízké oběžné dráze a mají ji tvořit tři hlavní moduly spojené do tvaru písmene T: Centrální Tchien-che (Nebeská harmonie) a dva vědecké moduly Wen-tchien (Pátrání po nebesích) a Meng-tchien (Snění o nebesích). Celkem nabídne obyvatelná část uvnitř modulu ca 50 m³ prostoru a po rozšíření o dvě laboratoře více než dvojnásobek – až 110 m³.
Tímto projektem ale čínské ambice v dobývání kosmu nekončí. Počátkem března letošního roku přinesly agentury informaci o záměru Ruska a Číny vybudovat společně vlastní vědeckou stanici na Měsíci. Roskosmos podle agentury Reuters také uvedl, že obě země budou podporovat širší mezinárodní spolupráci na projektu a nabídnou rovnoprávný přístup jakémukoliv státu, který se zapojí. Plánovaná mezinárodní vědecká stanice může vzniknout na povrchu Měsíce, případně na oběžné dráze okolo něj, dokument nicméně neupřesňuje žádný harmonogram projektu.

Publikováno: 26. 5. 2021 | Počet zobrazení: 628 158