Hledá se řešení pro plastový odpad

Výroba plastů ve světě neustále roste, loni činila okolo 400 mil. tun za rok, v roce 2050 se předpokládá až 700 mil. tun ročně. To přináší i obrovské množství plastového odpadu. V současnosti řada z nich končí na skládce, čímž se zvyšuje zátěž pro životní prostředí. Podle zprávy v časopise Science z loňského září lze očekávat, že množství odpadu, které se dostane po celém světě do vodních zdrojů, se do roku 2030 zdvojnásobí na 53 mil. tun ročně (prognózy predikují, že v roce 2050 bude v mořích už větší objem odpadu, než ryb). Část z plastového odpadu možná najde nové využití.

Z kelímků palivo a chemikálie
Společnost Brightmark Energy, zaměřující se na přeměnu plastového odpadu na energii, plánuje ve městě Macon v americkém státě Georgia postavit obří závod na recyklaci polystyrenových kelímků a dalšího plastového odpadu na palivo a chemikálie. Továrna bude schopna zpracovat i plast, který není snadné recyklovat, přičemž patentovaný proces firmy je vysoce efektivní, až 93 % odpadu je přeměněno na nové produkty. Ročně by měl závod zpracovávat 400 000 tun odpadu na 242,3 mil. litrů nafty a benzinu a 75,7 mil. litrů vosku. Obdobný závod, ale se čtvrtinovou roční zpracovatelskou kapacitou, má firma již v pilotní fázi ve státu Indiana.

Termoplasty ožijí ve stavebnictví
Při výrobě a zpracování plastů vznikají různé polymerní typy odpadů, pro něž zatím není širší uplatnění. Čeští výzkumníci s podporou TAČR studovali klíčové vlastnosti, aby umožnili jejich následné zpracování. Vytvořili ucelený přehled možností využití odpadních termoplastů ve výrobě kompozitních materiálů pro stavebnictví. V první fázi výzkumu, na němž spolupracovali experti z firmy Via Alta s Fakultou chemickou VUT v Brně, provedli zmapování odpadních materiálů (ověřili jejich užitné vlastnosti a chování při tepelném zpracování ve směsi), které by připadaly v úvahu pro výrobu kompozitů. Vytvořili podklady s detailním výpisem užitných vlastností odpadních materiálů včetně vlivu jejich opakovaného tepelného zpracování.
Cílem bylo vybrat dvě základní skupiny materiálů (jako pojivo a jako plnivo) pro výrobu kompozitů. Kromě teplot, při nichž dochází k tání plastů, se výzkumníci zaměřili i na další vlastnosti, jako je uvolňování škodlivých látek a plynů, vliv rychlosti ohřevu a nečistot při tepelném zpracování. Nejvhodnějším pojivem je dle výzkumu polyethylentereftalát (PET), z plnidel se nejlépe osvědčilo odpadní sklo ze solárních panelů.
U zkušebních stavebních prvků vědci prověřovali objemovou hmotnost, pevnost v tlaku a v ohybu a poté na základě získaných poznatků připravili slisováním taveniny kompozitu na hydraulickém lisu s chlazenou formou dlaždice. Po sériích testů na mechanické a pevnostní vlastnosti, obrusnost, reakci na oheň, odolnost vůči chemickým látkám a další charakteristiky dlaždice prokázaly vlastnosti srovnatelné a v mnoha parametrech (např. pevnost v tahu za ohybu) i lepší než u běžných stavebních materiálů.

Petr Přikryl
Foto: Via Alta

Publikováno: 4. 10. 2021 | Počet zobrazení: 459 110