Strojaři do morku kostí

Váš úplně první stroj nesl značku Mazak. Proč padla volba právě na ni?
Abych řekl pravdu, tehdy rozhodl člověk, který nám stroj prezentoval. Když jsme v roce 2000 začínali s CNC obráběním, bylo ve hře asi pět výrobců a právě zástupce Mazaku nám dokázal vše srozumitelně vysvětlit. Předvedl nám programovací panel, řekl, jaké má stroj výhody a nevýhody, ale i rozdíly proti konkurenci. Netvrdil, že stroje Mazak jsou nejlepší, ale otevřeně říkal, co umí, a co ne. To nás velmi zaujalo a přesvědčilo. A i když byl Mazak jeden z nejdražších, stále se z principu snažíme kupovat špičku na trhu pro danou aplikaci, i když víme, že to něco bude stát. Ale jsme přesvědčeni, že dodnes je Mazak v určitém segmentu prostě nejlepší.
Už ten první stroj nám dokázal vydělat na další, a tak jsme si řekli, že si budeme pořizovat každý rok nový stroj. Dnes využíváme už nějakých 30 CNC obráběcích strojů a z toho více jak dvě třetiny tvoří právě značka Mazak.

Držíte se tedy zásady „nejsem tak bohatý, abych si mohl dovolit levné věci“ a sázíte pořád na špičku v dané branži?
Určitě. Už náš první stroj, který jsme pořizovali v době, kdy všichni kupovali spíš menší soustruhy bez poháněných nástrojů, bylo náročnější centrum Mazak.
Jsme strojařská rodina, otec je nástrojař, já jsem frézař a bratr dělal na soustruhu a brusce na kulato. Pracovali jsme v prototypové dílně továrny Elitex Kdyně, výrobce textilních strojů, jejíž součástí byla i slévárna, později Kdynium, jeden z největších podniků na přesné lití. Slévárna dostala zakázku pro Volkswagen a její šéf a vizionář Josef Šustek přišel s nabídkou, abychom založili firmu, která bude pro slévárnu odlitky nejen brousit a čistit, ale také obrábět. Dostali jsme k dispozici halu, a tak vlastně vznikla společnost Strojírny Kohout.
Postupně jsme nabírali lidi, v roce 2000 jich firma už měla zhruba 80. Tehdy jsme se rozhodli, vzhledem k výkyvům v automobilovém průmyslu, zaměřit se na přesné obrábění. Dnes tvoří většinu výroby – zhruba 99 % – zakázky pro zahraniční klienty z oblasti zdravotnického, potravinářského a elektrotechnického průmyslu. Díky tomu, že jsme vypustili automobilový sektor, fungovali jsme i v době covidu. Ten nám paradoxně pomohl. Když se totiž uzavřely hranice a ztížil pohyb lidí, tak ti, kdo jezdili za prací do Německa, zůstali a vyráběli u nás, což jsme samozřejmě využili. Pokles zakázek jsme nepocítili.

Co konkurence v blízkém okolí?
Po pravdě řečeno, tolik jich zde zase není. Několik strojírenských firem v blízkosti disponuje kvalitním vybavením, ale působí spíše ve středním segmentu přesnosti, v automotive nebo výrobě zemědělských strojů, kde není vyžadována maximální preciznost. Naše výroba je ve vyšším středu, a právě díky špičkovému strojnímu vybavení dokážeme dodávat komplexní přesné dílce s precizními rozměry a povrchovou úpravou pro náročné zákazníky. Vyrábíme třeba ozubení, drážkované hřídele, které umí právě nově pořízený Mazak Integrex v nejvyšším provedení AG – zvládne frézování, obrážení (power skiving) i soustružení, a takové vybavení nikdo z blízké konkurence nemá. Ale je potřeba mít v rezervě i obdobné sekundární zařízení, aby byla zajištěna plynulost výroby. Zákazníka totiž nezajímá, že dojde k odstávce, takže plánujeme pořídit další stroj včetně robota.
Musíme pořád investovat, abychom byli dobří v tom, co děláme. Posouváme se tak postupně do vyšších technologií, dílů s vyšší přidanou hodnotou, což však vyžaduje lepší stroje a s těmi zase přichází i náročnější zakázky. To nám umožňuje dobře zaplatit kvalitní lidi, protože na nich to celé stojí.

O ty je ale docela nouze…
Ano, a vždycky byla. Hlavně tady, osm kilometrů od hranic. Nemůžeme si dovolit mladému klukovi bez zkušeností, který má čerstvě skončenou průmyslovku, dát padesátitisícový plat, německá firma ano. Ale zkušený kvalitní strojař s praxí, který zvládne práci na moderních strojích včetně programování, si je u nás vydělá také. Zpočátku si lidé vážili toho, že jsme místní firma a že nemusejí nikam dojíždět. Dnes je vše jinak. U nové generace jsou na prvním místě z 90 % peníze. Samozřejmě podporujeme studenty formou stipendia, vyučíme je a oni pak často zamíří do Německa.
Jak jsem uvedl výše, aby mohla firma fungovat, musí mít kvalitní zaměstnance. Otec je v důchodu, i když mi samozřejmě pomáhá, bratr už tu s námi není, a tak jsem na firmu víceméně sám, proto se musím opřít o loajální a spolehlivé spolupracovníky, kteří prošli firemní praxí, mají zkušenosti na CNC strojích a vědí, jak vše funguje. Proto už řadu z nich neberu jen jako dělníky, technology, programátory, mistry… Denně se radíme a řešíme problematiku, jako by firma patřila skoro i jim. Jsme spíš jako rodina a troufám si říct, že bez nich bych tak velkou firmu nedokázal řídit sám. Spolupořádáme třeba i Strojírenský ples, jehož dva ročníky na pražském Žofíně už máme za sebou a třetí snad na sebe nenechá dlouho čekat.

Takže počítáte i s navyšováním zaměstnanců?
Před třemi lety jsme měli 150 lidí. Tehdy jsme si řekli, že nepůjdeme přes stovku, ale že se soustředíme na špičkovou strojařinu. Nechceme se rozrůstat co do počtu, ale do kvality a zisku. Máme frézaře a soustružníky, kteří jsou technology a programátory zároveň, aby si dokázali v případě potřeby sami pomoci. Například zjistit, kde je problém, provést korekci, upravit dráhy nástroje apod. A to dokáže dobře jen člověk, který má praxi a ví, jak vše funguje.
Naší vizí je, aby každý zaměstnanec byl skutečně špičkovým strojařem a fyzicky namáhavou práci při manipulaci s polotovary zastávaly roboty. Ideálně by firma měla mít v budoucnu 60 až 80 vysoce kvalifikovaných strojařů, schopných řídit multifunkční obráběcí centra obsluhovaná roboty, které budou dělat zmíněnou namáhavou práci, třeba manipulovat s obrobky, zakládat těžké díly, zatímco zaměstnanci by jen kontrolovali kvalitu, zajišťovali jemné korekce a řešili situaci podle potřeby. Každý by měl na starosti několik strojů.

Přichází doba, kdy nastupují senzory, internet věcí a digitalizace. Jste příznivcem technických novinek?
Ano, například jako dárek k 25. výročí firmy jsme si pořídili kromě obráběcího centra i velkého robota. Investice za milion eur, největší v historii firmy. Nebylo to samozřejmě tak, že jsme se rozhodli pořídit ho kvůli výročí, prostě se to tak sešlo. Ale je to příležitost a šance na další zlepšení a nové možnosti do budoucna.

Dostali jste nějaké „neodolatelné nabídky“ na prodej firmy?
To víte, že ano, ale o tom nemůže být ani řeč! Ta práce nás prostě baví a naplňuje. Navíc mému synovci je 14 let a už nyní projevuje nadání pro strojařinu, tak věřím, že za několik let mu předám žezlo a povede firmu zdárně dál.

Josef Vališka
Foto: Petr Kostolník

Publikováno: 26. 10. 2021 | Počet zobrazení: 832 170