Svět na pokraji čipového pekla

Stejný problém mají i výrobci IT a spotřební elektroniky, přestože výrobci čipů navíc nezřídka preferují dodávky pro tento lukrativní segment (kde jsou často i sami zaangažováni), a místo elektroniky do aut tak dostávají na výrobních linkách přednost komponenty pro výrobce mobilů a počítačů.

Hledá se viník…
Faktorů, které stojí za současnou čipovou krizí, je více – od poptávky po nich v důsledku těžby kryptoměn přes neustále rostoucí požadavky na posilování digitální infrastruktury, např. s nástupem 5G sítí, IoT, nárůstu elektronických systémů ve vozidlech apod., až po katastrofu v podobě koronavirové pandemie, která fatálně narušila celý systém. Ale do značné míry si za to můžeme sami, když Západ, kde technologie vznikla, kvůli nízkým nákladům přesunul hlavní výrobu do Asie. Nyní se USA a Evropa chtějí kritické závislosti na asijských výrobcích zbavit a vybudovat výrobu na domácí půdě.
Hlavní výrobci čipů už deklarovali úsilí reagovat na situaci a hodlají investovat miliardy dolarů do posílení výrobních kapacit, urychlit plánované projekty i zahájit výstavbu nových linek. Záměry na rozvoj nových továren a investice 100 mld. dolarů avizovala tchajwanská firma TMSC, podobně i Samsung a další přední producenti čipů, kteří se chtějí zaměřit hlavně na pokročilé čipy nejnovější generace s 5nanometrovou architekturou. Intel chce desítky miliard investovat do továren v USA, zvažuje i výstavbu v Evropě, ale hledá i další cesty. Firma např. již oznámila ukončení výroby více než 30 síťových produktů, přestože je po nich velká poptávka, aby si uvolnila cenné výrobní kapacity pro jiné, kde je poptávka nejkritičtější. V případě Intelu je tak de facto už známo i datum „produktového Armagedonu“: 22. ledna roku 2022, kdy bude poslední den pro objednávky, přičemž posledních dodávky zrušených produktů proběhnou mezi dubnem roku 2022 a 2023. Šéf společnosti Pat Gelsinger tak přiznal, že problémy s čipy lze i přes případné částečné zlepšení situace čekat nejméně do roku 2023. A není sám.
„Nejde jen o počítače, telefony nebo auta, ale i o trend, kdy čipy jsou ve všem, takže jejich nedostatek potrvá nejméně 18 měsíců,” tvrdí Patrick Armstrong, šéf společnosti Plurimi Investment. Optimističtější Reinhard Ploss z Infineon Technologies, německého výrobce polovodičových komponent, očekává zlepšování dokonce už v příštím roce. Prezident IBM Jim Whitehurst však vidí věci jinak: „Mezi vývojem technologie, výstavbou továrny a příchodem čipů na trh je velmi dlouhá prodleva, musíme se připravit na několik let, než se poptávka vyrovná s nabídkou. Výrobci budou muset hledat jiné způsoby, jak to řešit, například opětovné použití produktů, prodloužení životnosti a podobně.”

… i řešení. Ale jaké?
Potíž je, že tento problém nelze jednoduše vyřešit, a už vůbec ne rychle, jak by svět založený na zpracování jedniček a nul potřeboval. Výroba mikroprocesorů je totiž velmi složitá, vyžaduje obrovské investice a výstavba nových výrobních kapacit, které nyní vyspělé země, zasažené nedostatkem čipů horečně zvažují, je záležitostí na mnoho let. Kromě přesných robotických produkčních linek je to např. technologie extrémně precizní elektronové litografie, kterou v podstatě zvládá jediná firma na světě – nizozemská XYZ. A tento dodavatel je už vytížen zakázkami na roky dopředu. Produkce tak nedovoluje rychle reagovat na změny poptávky a problémy s nedostatkem čipů v dodavatelských řetězcích tak mohou podle analytiků trvat několik let, a v horším případě dokonce desetiletí.
Podle odborníků přijde továrna s nejnovější výrobní technologií na 5–10 mld. dolarů, a aby se vstupní investice zaplatila, je potřeba její vytížení nejméně na 70 %. K tomu přibyly i potíže s dodávkami základních surovin, což je kritický faktor i v případě, že by se podařilo příslušné výrobní kapacity v co nejrychlejším čase vybudovat, nebude je čím naplnit. A dalším problémem je nedostatek kvalifikovaných specialistů, které budou tyto provozy s vysoce sofistikovanými technologiemi vyžadovat, ale kteří na trhu už nyní citelně chybí.
Bude zřejmě nutné přehodnotit i celé řešení výrobního a dodavatelského řetězce. Globalizovaný svět je do značné míry založen na systému JIT (just in time), kdy se minimalizují skladové zásoby a dodávky jsou plánovány detailně, čímž je sice výroba levnější, ale celý komplex je citlivější na jakékoliv turbulence. Někteří odběratelé proto už objednávají nárazově více zásob, aby si zajistili materiál na delší časové období, což ale opět zvyšuje tlak na už tak přetíženou výrobní kapacitu. Po pravdě řečeno – na problémy jsme si tak zadělali sami zběsilou touhou po maximální efektivitě a tempu. Vybudovali jsme systém, který se ukázal vysoce nestabilní, pokud se v něm něco zadrhne (což se dalo kvůli těsné provázanosti a bezrezervovaného načasování procesů čekat).
Čipový hladomor tak možná bude počátkem zcela nového pohledu na globální výrobní systém, a snad i začátkem jeho hloubkové reorganizace.

Josef Vališka
Foto: Shutterstock

Publikováno: 14. 12. 2021 | Počet zobrazení: 446 112