Boj o vesmír: Máme se bát?

Podobně, jako již dříve NASA podpořila vývoj raket a raketoplánů soukromých firem zaměřených na kosmické programy, investovala nyní prostředky do oblasti orbitálních základen pro expanzi člověka do vesmíru. Jde o trojici návrhů trvale obyvatelných vesmírných stanic:
Blue Origin s partnery Boeing a Redwire Space získala grant na stanici Orbital Reef, pojatou jako „vesmírnou průmyslovou zónu“, která by měla být přístupná jak administrativním pracovníkům, vědcům či soukromým firmám, tak i přispět k rozvíjení nových obchodních a průmyslových možností v kosmu.
Firma Nanoracks ve spolupráci s Lockeheed Martin a Voyager Space plánuje díky grantu do roku 2027 vypustit kosmickou laboratoř Starlab (velikosti jako ISS). Pět segmentů Starlabu by zahrnovalo fyzikální, biologickou a testovací laboratoř, skleník a výzkumný prostor.
Northrop Grumman, která spolupracovala s NASA již při prvních raketových pokusech v 50. a 60. letech minulého století, bude s firmou Dynetics vyvíjet komerční volně létající stanici pro nízkou oběžnou dráhu Země. Modulární koncepce bude poskytovat využití v oblasti vědy, kosmické turistiky, průmyslových experimentů a budování infrastruktury.
Problém však je, že novým objektům na oběžné dráze i na orbitě (i v blízkém kosmu jako takovém) začíná být nebezpečně těsno. V kosmonautice existuje termín Kesslerův syndrom, který popisuje scénář, kdy při srážce vznikne vesmírné smetí, jež způsobuje další srážky. Hustota objektů na nízké oběžné dráze je dostatečně vysoká na to, aby tyto srážky mezi objekty vyvolaly dominový efekt. A vzhledem k vysokým rychlostem na orbitě jsou rizika kolize extrémní – i pouhý úlomek může způsobit škody s fatálními důsledky.

Místo družice hromada trosek
Letos 15. listopadu provedlo Rusko test protidružicové zbraně, kterou sestřelilo vlastní satelit. Raketa A-235 odstartovala z kosmodromu Pleseck, odkud v září 1982 vzlétla i družice Kosmos 1408/Ikar39L, obíhající v kosmu od 80. let minulého století, a která byla jejím cílem. Po destrukci satelitu vzniklo na 1500 trosek, které prolétaly mj. i kolem Mezinárodní stanice ISS, u níž se objevily nečekaně a v takové blízkosti, že nebyl čas na změnu oběžné dráhy. Posádka se musela ukrýt do kosmických lodí Sojuz a Crew Dragon.
Ruské ministerstvo obrany test protisatelitní zbraně potvrdilo, odmítlo však, že by představoval hrozbu pro ISS a vyzvalo USA, které podle něj dosud ignorovaly ruské a čínské návrhy ohledně dohody PAROS, jež by zabránila závodům ve zbrojení ve vesmíru, aby „zasedly k jednacímu stolu“. Po pravdě řečeno, asi by už bylo načase, protože, jak upozorňuje BBC, zatím neexistuje mezinárodní smlouva, jež by zakazovala testování a použití zbraní, které mohou ničit satelity. I podle mluvčího Pentagonu Johna Kirbyho ruský test mj. ukázal, že ve vesmíru je třeba zavést pravidla.
Reakce na sebe nedaly dlouho čekat. Ruský experiment odsoudila jako nezodpovědný americká vesmírná agentura NASA s tím, že jde o bezohledné a nebezpečné jednání (které podle NASA ohrožuje i čínskou vesmírnou stanici a tchajkonauty na její palubě!). Stejně tak Evropská kosmická agentura (ESA) poukazuje, že takové testy ve velkých výškách jsou pro lety do vesmíru velice zatěžující a riziko pro budoucí mise ESA vzroste dvojnásobně.
„Rusko učinilo z vesmíru testováním zbraní určených k zaměření a ničení satelitů bojiště,“ prohlásil šéf předloni zřízených kosmických sil USA James Dickinson s tím, že je nezbytné, aby svět zajistil, že vesmír bude dostupný a bezpečný pro všechny národy světa. Ruský test kritizovaly vzápětí i Francie, Velká Británie nebo generální tajemník NATO Jens Stoltenberg.

Ve hře je fungování světa
Je logické, že ruský test se USA nelíbí a vzbuzuje jejich obavy – americká armáda, jak uvedla agentura Reuters, je rok od roku závislejší na svých satelitech, počínaje naváděním munice přes hlídání odpalů nepřátelských raket až po sledování pohybu vojsk. Možnost, že by Rusko bylo schopno tuto Achillovou patu USA zasáhnout, určitě americkým generálům na klidu nepřidá. Jejich obavy ostatně potvrdilo i pozdější zpravodajství ruské státní televize, na které vzápětí upozornil britský deník The Daily Mail: „Protidružicové rakety typu ASAT (Anti-satellite weapon) mohou zničit 32 satelitů NATO a oslepit jejich rakety, letouny, lodě, nemluvě o pozemních silách“, s odkazem na zprávu RTV komentující výsledky testu s tím, že ruský protidružicový systém je schopný Alianci destrukcí jejich satelitů paralyzovat na zemi, na moři i ve vzduchu. Ovšem stejná hrozba se do důsledků vzato teoreticky týká i „civilního“ satelitního parku, včetně např. družic navigačních systémů, na nichž je fatálně závislá celá moderní společnost i její ekonomika.
Dlužno ovšem říci, že Rusko není první ani jediné, kdo koketuje s kosmickým zásahem. Zmíněný poslední incident se odehrál v rámci testování protiraketového systému Nudol, který má mít schopnost ničit cíle na nízké oběžné dráze včetně satelitů, zahájeného v roce 2014 a jehož předchozí test, v pořadí již desátý, proběhl přesně před rokem. Rusko uvádí, že jde o obranný protiraketový deštník, který má chránit Moskvu i další potenciální ruské cíle. A po pravdě řečeno – takovéto systémy budují prakticky všechny velmoci. Podobný test rakety schopné ničit satelity na nízké oběžné dráze Země provedla na jaře 2019 také Indie, která úspěšně zničila vlastní družici Microsat-R. Čína otestovala protisatelitní zbraně v roce 2007 zničením meteorologické družice třídy Feng-jün, při kterém vzniklo 2300 úlomků velikosti golfového míčku a přes 35 000 větších než 1 cm. V březnu letošního roku provedla první vojenské cvičení v kosmu Francie, která deklarovala své ambice stát se třetí největší světovou kosmickou velmocí. Mise s kódovým označením AsterX, kterou provedlo francouzské letectvo, byla označena jako „zátěžový test“ obrany proti palbě ze zbraní ASAT a dalším jevům, a představuje první vojenskou vesmírnou operaci prováděnou v Evropě. USA provedly první test rakety namířené proti satelitu už v roce 1959 a v rámci experimentů jich zničily následně celou řadu jak ze země, tak z letadel odpalovanými raketami. I program tzv. hvězdných válek (který paradoxně pomohl k dočasnému uzbrojení a následnému rozpadu tehdejšího SSSR) má generace dnešních šedesátníků určitě ještě v paměti. Rozdíl je, že tehdejší vize se dnes už staly technicky proveditelnou realitou.

Dlouhé čekání
Podle návrhu smlouvy PAROS (Prevention of an Arms Race in Outer Space) předloženého Ruskem v roce 2008 Konferenci o odzbrojení (CD), která je jediným vyjednávacím orgánem pro mnohostranné jaderné odzbrojení, by se smluvní strany zavázaly, že nebudou umisťovat na oběžnou dráhu objekty nesoucí jakýkoli typ zbraně, instalovat je na nebeská tělesa a hrozit použitím síly proti objektům ve vesmíru.
Tento návrh by doplnil Smlouvu o vesmíru z roku 1967, jejímž cílem je zachovat kosmos pro mírové využití. Měl by zabránit jakémukoli národu získat vojenskou výhodu ve vesmíru. Mocnosti světa ale naopak v posledních letech spíše budují speciální vojenské složky určené ke kosmickým operacím.

Josef Vališka
Foto: Shutterstock, Blue Origin, Nanoracks, Northrop Grumman,
Sputnik/Ministerstvo obrany RF, ESA

Publikováno: 12. 1. 2022 | Počet zobrazení: 388 97