Elektrická Mazda MX-30 jede do boje

Model MX-30 téměř nevybočuje z designové linie značky. Je postaven na podvozku SUV CX-30 s cílem, aby měl zákazník všechny prvky na místech, na které byl zvyklý ze spalovacích modelů. To se automobilce povedlo, jak jsme mohli zjistit v týdenním testu tohoto crossoveru.
Design karoserie je velmi zdařilý. Klasickému „přísnému“ pohledu přední části sice chybí mohutný otvor masky chladiče, ale jinak je to Mazda se vším všudy. Velmi pěkné linie podtrhuje „hluboký“ červený metalický lak s černým oplastováním, které jej vizuálně řadí do kategorie SUV.
Boční pohled naznačuje, že jde o třídveřový crossover, ale není tomu tak. Najdeme zde technologickou zajímavost. Za předními dveřmi je patrná linka v místech, kde mají končit zadní dveře. Ano, skutečně tam jsou zadní dveře, jsou užší a bez klik. Otevírají se protisměrně zevnitř, resp. po otevření předních dveří, jinak je nelze otevřít. Teoreticky to není nijak omezující, ale co když zastavíte na příčném stání a jiné vozidlo zastaví těsně vedle vás? Přesně to se nám stalo. Nezbývalo než vycouvat a až poté dveře otevřít. Jinak se mi ale tato neotřelá technologie líbila. 

Nastupování předními dveřmi je velmi pohodlné, protože úhel otevření je přes 80 stupňů, zadními užšími dveřmi je to o něco horší, ale posadit se za sebe nedělá problém. Díky vybrané zadní části předního opěradla bylo i pro kolena dost místa, ale na delší cesty to moc pohodlné nebude.
Interiér je příjemný s architekturou orientovanou na řidiče a skvělým výhledem vpřed. Při couvání brání výhledu široké zadní sloupky, ale to kompenzuje účinný parkovací systém. Pěkně čitelné jsou informace z head-up displeje na čelním skle, a líbila se mi také skvělá čitelnost analogových přístrojů v kapličce. Levý budík ukazuje energii od baterie k motoru a rekuperaci, která se dá zesilovat a zeslabovat pádly pod volantem. Digitální část uprostřed zobrazuje rychloměr a také informace o nabíjení, odhadovaný dojezd podle stavu předchozí jízdy a kapacitu baterie. Na pravém budíku lze vyčíst teplotu baterie a úroveň nabití. Pokud je teplota baterie nízká, je tím ovlivněna i rychlost nabíjení.
Velmi pěkně působí vyvýšený středový panel s řadicí pákou a kruhovým ovladačem infotainmentu. K tomu jako celek náleží přehledný jednoduchý displej ovládání klimatizace. Vždy jsem brojil za panel s klasickými knoflíky ovládání klimatizace, ale v tomto případě mi digitální panel nevadil. Nemusí se rolovat, nastavení teploty je ve velkém zobrazení a i rychlost ventilátoru je intuitivní.
S autem se jezdilo skvěle, je příjemné na ovládání a díky nízkému těžišti se pěkně drželo silnice. Pochvalu si zaslouží i velmi dobré tlumení nerovností vozovky. V kabině by měl být slyšet jen šum od silnice, ale Mazda překvapila a přidala umělý zvuk motoru, což není vůbec špatné. Čím větší rychlost, tím je slyšet z reproduktorů i silnější zvuk motoru.
Dojezd výrobce udává hodnotou 200 km, ale na ten v chladném období dosáhnout nelze. Vydali jsme se s kolegou na trasu Praha – Plzeň, což je zhruba 100 km. V Praze se vozidlo dobilo na 185 km, na mapě jsem našel nabíječku, kam jsme se měli dopravit. Na dálnici byl patrný rychlý úbytek energie, proto jsem se „pověsil“ za kamion a razil k vytyčenému cíli rychlostí 80 až 90 km/h. Když jsme dojeli k nabíjecí stanici, dojezd ukazoval 41 km a spotřebu 20,4 kWh na 100 km. Kdybych využil povolené dálniční rychlosti, předpokládám, že bych do cíle dorazil s „odřenýma ušima“.
I když se automobilky předhánějí v co největším dojezdu svých elektrických vozidel, souhlasím s Mazdou. Elektromobil by měl být prostředkem pro městský provoz nebo uzavřené celky, jako např. letiště, kde se denně ujede zhruba do 100 km a v noci se dobije na další den.

Petr Kostolník
Foto: autor

Publikováno: 3. 3. 2022 | Počet zobrazení: 374 90