Mladí technici soutěžili v jihočeské metropoli

Technická olympiáda má za cíl vyzdvihnout zajímavé studentské projekty a motivovat zájemce ke studiu techniky z řad středoškoláků. Ti se mohou ke studiu na VŠTE, která nabízí řadu studijních programů (strojírenství, stavebnictví, logistika, podniková ekonomika), hlásit až do konce dubna.
Jak probíhala mezi studenty populární soutěž, nám přiblížil Petr Oros, ředitel Úseku vnějších vztahů VŠTE.
„Je to již sedmý ročník Mezinárodní technické olympiády, a je vidět, že po dvouleté koronavirové pauze je zájem o fyzickou akci skutečně velký. Zatímco v minulých ročnících se hlásilo do skupin obvykle kolem deseti týmů, letos jich bylo přes dvacet. Nicméně nám covid do soutěže ještě zasáhl a tři týmy se z tohoto důvodu nemohly zúčastnit. Ale i tak se tu sešlo i se zástupci škol přes padesát lidí.“

Nadšení organizátorů
Letošní ročník je unikátní v tom, jak doplnil Petr Oros, že původní olympiáda byla rozšířena o další sekce, takže už nepokrývá jen technické obory, s nimiž původně začínala. Ryze strojírenské zaměření později doplnily soutěžní práce ze stavebnictví a nově přibyly i sekce humanitní a práce základních škol. A i když je technická sekce co do počtu přihlášených prací stále dominantní (letos zahrnovala téměř dvě desítky /18/ prací), chtěli by organizátoři postupně více zaplnit i ty ostatní.
„Je tu opravdu velké portfolio projektů od strojních až po stavební. Byl jsem u projektu ovládání robotické ruky pomocí virtuální reality velmi mile překvapen, kam až sahá know-how středoškolských studentů, a jak moc pokročilé technologie dokážou zpracovávat a vyvíjet. I když i v předchozích ročnících byly přihlášeny krásné práce, ty které jsme mohli vidět nyní, třeba fylogenetický model, ukázaly, že jdeme až do skutečně profesionální sféry výzkumu s reálným využitím. Pokud jde o zkoumání genomu, to už se opravdu pohybujeme o úroveň výš,“ nešetří chválou Petr Oros.
Jeho slova potvrzuje i prof. Jan Váchal, jeden z porotců, kteří soutěžní projekty hodnotili: „Projekty v humanitní sekci, které jsme posuzovali, byly velice vyrovnané a rozhodovat, kdo bude první a kdo poslední, bylo těžké. Už jen rozhodnutí zúčastnit se, je svým způsobem vítězství. Byly tam práce, které převyšovaly naše původní očekávání. Jak základní, tak střední školy, které jsme hodnotili, nabídly z hlediska zaměření velmi rozsáhlou, různorodou problematiku. Vysoká byla i využitelnost prací, což bylo dalším kritériem, některé byly dokonce už realizovány v praxi, jako třeba projekt Práce se seniory nebo Turistický průvodce. Projekty byly na skutečně profesionální úrovni, kterou jsme u středoškoláků nečekali. Kromě studentů si ale ocenění zaslouží i péče pedagogogů, s jakou se jim věnovali a vedli je. Za to jsme jim složili velkou pochvalu. Jsou to zanícení lidé, kteří kolem sebe shromáždili nadané studenty a představené práce snesou opravdu nejvyšší měřítko, ale bez dobrých kantorů a podpory školy to nejde. Například vítězný projekt v humanitní sekci měl podporu Jihočeského kraje, školy, bydliště, obecního úřadu a dalších 15 firem – to jsme opravdu nečekali. A když se to skloubí, mohou vznikat takovéto práce.“

Zápal soutěžících
Jednu z nich prezentovala Sofya Safiulina – drobná usměvavá studentka, která představila v technické sekci velký projekt zaměřený na pokročilé metody analytických prací ve fylogenetickém výzkumu. Ten doslova ohromil hodnotitelskou komisi i organizátory. Rodačka z daleké Sibiře svůj nový domov našla v Česku, kde studuje na SPŠ v Táboře a chce na svém projektu, který ji opravdu zaujal, také pokračovat. Její práce se už využívá na univerzitě, s níž spolupracuje, a nyní plánuje studovat také geoinformatiku, aby lépe porozuměla analýzám, které jsou jeho významnou součástí.
„Studuji programování, a když jsme měli mít odbornou praxi, kontaktovala jsem Jihočeskou univerzitu s tím, že bych chtěla dělat něco souvisejícího s biologií a informatikou. Přidělili mi konzultanta a praxe mě tak bavila, že jsem se rozhodla dělat na to téma i maturitní práci a pak se přihlásit na vysokou školu. Lidé, kteří mne v projektu vedli, byli velice vstřícní a dokázali mi problematiku vysvětlit. O fylogenetice jsem předtím neměla dokonalou představu. Věděla jsem, jak dokážu nápad zrealizovat, ale přijít na to, jak se analýza dělá, a zda to nejde provést jiným, třeba jednodušším nebo výkonnějším způsobem a nad tím diskutovat bylo pro mě ještě náročné. Je to nový obor, a programy pro zpracování genomických dat se ještě vytvářejí komplikovaně. Ale za čas už nebudeme muset data zpracovávat ručně pomocí bioinformatiků, ale budou to za nás schopny dělat spíše stroje s využitím určitých programů, které už jsou, jenže každá analýza je hodně specifická, výzkumné instituce proto samy vymýšlejí postupy, jak data analyzovat. Vědí, co je potřeba provést, ale ne využít to, co už existuje a mým cílem je právě najít řešení, které by umožnilo tyto procesy usnadnit a automatizovat,“ vysvětluje Sofya Safiulina.
Ve svém projektu Robotického manipulátoru bude pokračovat i Pavel Pewner, student 4. ročníku na SPŠ v Písku, vzhledem k tomu, že je to jeho maturitní práce, i když nemusí jít o právě ten, který představil na technické olympiádě. V každém případě na něj chce navázat dalším, na obdobném principu založeném, se zdokonalenou a vylepšenou konstrukcí. Jak uvedl, realizace projektu, který je výlučně jeho dílem, zabrala od počátečního nápadu zhruba rok a půl, a to zejména během posledního půlroku, kdy mu věnoval prakticky veškerý volný čas a investoval do něj i své peníze. Bude v něm pokračovat i po úspěšném odprezentování na olympiádě, a účastní se s ním i dalších soutěží. Rád by pokračoval ve studiu kybernetiky na ČVUT v Praze.
Jeho robotický manipulátor bez potřeby náročného programování je koncipován hlavně jako názorný výukový model využívající různě velké barevné bloky. „Chtěl jsem vytvořit i složitější program pro rozeznávání předmětů a barev (v této fázi zatím rozpoznává barvy), zatím skenuje, jakou barvu má který blok a podle toho je seřadí do určité formy. Kód se dá snadno přepsat, v programu jsou vytvořeny různé funkce, stačí jen zadat čtyři souřadnice do zdrojového kódu a robot podle nich dojede na příslušnou pozici. Je to kompletně open source, vše je plně editovatelné, lze libovolně upravovat a přizpůsobovat cokoli,“ popisuje Pavel Pewner svůj soutěžní projekt.
Práce z oblasti robotiky byly zastoupeny v technické sekci soutěže výrazným podílem. Kromě zmíněného robotického manipulátoru např. kloubové robotické rameno JEFF nebo pokročilé systémy, jako robotická ruka ovládaná pomocí VR sledováním pohybů prstů, s nimiž soutěžili studenti ze SPŠ Tábor.
Ze Slovenska dorazili absolventi středních průmyslových a elektrotechnických škol prezentovat projekty hlavně z oblasti energetiky a automatizace, např. digitální učebnici PLC, projekt fotovoltaické elektrárny nebo vytápění a chlazení firemních prostor pomocí tepelného čerpadla. Ale také z oblasti bezpečnosti dopravy v podobě inovativní rekonstrukce elektroinstalace motocyklu.

Již od mateřské školy
To, že studenti chtějí ve svých projektech pokračovat, vítá i Petr Oros. „Samozřejmě to vnímáme velmi pozitivně. Protože jsme profesně zaměřená škola, reálnými projekty se zabýváme a budeme rádi, pokud by využili i nabídky u nás studovat. VŠTE, která si stanovila jako jeden z cílů přitáhnout mladé lidi k technice, jim nabízí díky šíři svého záběru a zaměření studijních programů skutečně atraktivní možnosti. Zajímavá je ale navíc ještě v jednom neobvyklém směru: Pokrývá různé edukační etapy od vysokoškolského studia po doslova a do písmene úplně nejmladší generaci – mateřské školy. A to vše na jednom místě, na domácí půdě vysoké školy.“
„Je to důležité pro dnešní generaci, která je praktickou technickou výukou trochu nepoznamenána. I z firem zaznívá, že zatímco dříve lidé měli k technice blízko, doma stále něco kutili, opravovali si různé věci a zařízení, dnes už to vymizelo, a jsme proto rádi, že můžeme techniku nenásilně přibližovat už v nejútlejším věku od mateřské a základní školy. Například v MŠ probíhají různé pokusy, předvádění, děti mají možnost jít do laboratoří, kde pro ně kolegové, vysokoškolští pracovníci připravují konkrétní program a představují – úměrně věku – nějakou technickou záležitost laickým a poutavým způsobem,“ konstatuje Petr Oros.
Původně se počítalo, že školní a předškolní zařízení budou primárně využívat děti akademických zaměstnanců, aby jim vysoká škola usnadnila práci. Měl to být jakýsi benefit navíc, ale velký zájem veřejnosti nakonec vedl k tomu, že je zpřístupnili i ostatním.
„Mateřskou školu jsme dokonce přistavovali. Začínali jsme s 15 dětmi, dnes jich je kolem 50, u základní školy je to podobné. Žáků postupně přibývá, a líbilo by se nám ten kruh uzavřít v komplexně pojaté podobě. Otevřeli jsme už i univerzitu třetího věku pro seniory. A do budoucna, pokud to bude možné, bychom doplnili celý řetězec i nějakou střední školou technického zaměření, např. gymnáziem, ale v tom ještě nechci předbíhat,“ říká Petr Oros.
V současné době je na VŠTE zhruba čtyři tisíce studentů, od humanitních studijních programů, kde máme třeba řízení lidských zdrojů, byznysovou logiku, znalectví, až po technické, kde je zastoupeno strojírenství, stavařina, doprava a logistika. 
Podniky všeobecně vnímají, že techniků není tolik, kolik by potřebovaly a škola se je snaží přitahovat, protože vnímá obrovskou poptávku ze strany firem, které je oslovují. V rámci studia je zařazena povinná praxe, což firmy samozřejmě vítají, protože tím získávají rovněž možnost studenty zaujmout a ukázat jim, co se dá dělat, aby případně nastoupili k nim. Také škola oceňuje zpětnou vazbu, a jak říká Petr Oros, zájem je dokonce větší než loni. Předpokládá, že s rostoucí demografickou křivkou a stoupajícími počty maturantů by škola každý rok měla růst a studijní i další možnosti, které nabízí, jim pravidelně prezentuje na tradičních dnech otevřených dveří a nejrůznějších akcích, jako je třeba právě Mezinárodní technická olympiáda.
Vítězové získali kromě diplomů a zlatých, stříbrných a bronzových sošek robotů z 3D tiskárny i praktické ceny v podobě poukazů, za něž si mohou v prodejnách Alza pořídit vybavení dle svého uvážení. Ale kromě toho si účastníci z technické olympiády odnášejí i další výhru, a to všichni, bez ohledu na umístění: Neméně cenné zkušenosti, které se jim budou hodit v dalším studiu či profesní kariéře.

Josef Vališka
Foto: TMP, VŠTE

Projekty
Které studentské projekty zaujaly letos hodnotitele olympiády nejvíce? Výsledkový přehled vypadá následovně:

Technická sekce
Na přední pozici se podle očekávání umístil InPhylogen: Vstupní fylogenomický modul Sofye Safiuliny, následovaný projektem Úplná rekonštrukcia elektroinštalácie motocykla s inováciou v oblasti bezpečnosti a spoľahlivosti v cestnej premávke (David Birčák – Stredná priemyslná škola strojnícka a elektrotechnická Levice) a třetí příčku obsadil Pneumatický lis s řízením Logo! S využitím průmyslu 4.0 pro sběr a vyhodnocení dat (Lukáš Vögerl – SOŠ strojní a elektrotechnická Velešín).

Humanitní sekce
První místo získal projekt Důchodci na tripu (Dominika Kučerová – SOŠ a SOU Písek), na druhém se umístila práce Spracovanie videa (Karin Fidlerová – Stredná odborná škola elektrotechnická Trnava) a třetí místo si odváží Odkaz Tomáše Bati (Kristián Stach – VOŠ, SPŠ a SOŠ řemesel a služeb, Strakonice).

Základní školy
V letošní nové sekci oslovil hodnotitele nejvíce 3D modul rodinného domu (Kornel Ölvecký, Tomáš Hóka – ZŠ Pribeta), stříbrnou příčkou ocenili práci Naše město Strakonice (tým 9. třídy ZŠ Dukelská, Strakonice) a na třetí pozici se umístilo Mechanické rameno (Jakub Pohlídal, Peter Vereš – Liečebno-výchovné sanatorium Poľný Kesov).

Publikováno: 4. 5. 2022 | Počet zobrazení: 726 134