rossleor asseco murr

Mladějov: Opojné kouzlo páry a retro techniky

Lesem šplhá do stráně vláček tažený malou zelenou lokomotivou, z jejího komína vychází dým, jaký jsme už na našich tratích vídat odvykli. Tato trať však není jen tak nějaká – mladějovská úzkokolejka je nejdelší svého druhu v ČR a parní mašinka dokonce absolutní unikát – jediná na světě.

 

Jde o stroj vyrobený na počátku minulého století rakouskou firmou Krauss Linz, který po renovaci vyrazil po letech opět na trať, kde předtím sloužil – světe div se – od svého vzniku až do roku 1991, kdy byl ukončen provoz dolu, kde lokomotiva s číslem 5 do té doby jezdila.
Na její opětovné uvedení do provozu po náročné opravě nás pozvali představitelé Mladějovské průmyslové dráhy a tamního Průmyslového muzea, aby se pochlubili výsledky své práce, které tito železniční nadšenci s podporou dobrovolníků vykonali a vykonávají, aby udrželi v provozu unikátní technickou raritu, kterou mladějovská úzkokolejka je. Díky jejích úsilí se podařilo více než stoletou dráhu, o rozchodu 600 mm, kterou začali budovat váleční zajatci ještě v době 1. světové války, udržet při životě.
Ta byla vybudována s podporou c. a k. rakouské armády k dopravě strategických surovin, mezi něž se počítal i lupek, těžený v lokalitě Hřebeč, potřebný pro výrobu šamotu určeného na vyzdívku průmyslových pecí, zpracovávaný v místní továrně.
Provoz na části trati byl zahájen v roce 1919 a celá trať, jejíž sklon na některých úsecích dosahuje až 32 promile, byla dokončena v květnu 1924. Dráha byla unikátem už v době, kdy na ní v prosinci 1991 končil pravidelný průmyslový provoz – bylo to poslední místo v Československu, kde byly v pravidelné službě parní lokomotivy (akumulační parní lokomotivy bez topeniště v to nepočítaje). Už tehdy se našlo hodně lidí, kterým by bylo líto, kdyby měla dráha skončit. Díky jejich úsilí zůstala úzkokolejka zachována – včetně původních vozidel.

Stoletá historie na železničních pražcích
Na dráze se vystřídalo několik parních lokomotiv. První, vyrobená firmou Orenstein & Koppel, byla dodána již v době stavby a v pozdějším označování z 20. let nese číslo 4. V roce 1918 k ní přibyl stroj typu RIIIc (pozdější č. 2) od firmy Krauss Linz, další rok lokomotiva od firmy Breitfeld & Daněk Blansko (č. 3) a v roce 1920 byla objednána a na zakázku v Linci upravena lokomotiva č. 1, říká Petr Sýkora z mladějovského spolku. Stroj, stavěný Mladějovské dráze přímo na míru, který existuje v jediném exempláři, je skutečným technickým „majstrštykem“ svého druhu.
Lokomotiva měla splňovat několik zdánlivě neslučitelných požadavků. Být schopná jezdit po trati stavěné z poměrně lehkých kolejniček výšky 80 mm, zvládat ostré oblouky, intenzivní stoupání a spalovat místní uhlí nevalné kvality s nízkou výhřevností – a samozřejmě být co nejlevnější. Firma výzvu přijala a z vojenského skladu odkoupila lokomotivu RIIIc, kterou přestavěla do tzv. polotendrové konstrukce s podpůrným tendrem.
Kotel byl pro vyšší výkon prodloužen o jeden prstenec a skříňový kotel nahrazen větším. Aby lokomotiva byla schopná spalovat místní uhlí, bylo topeniště původně vybaveno i stupňovitým roštem. To vše bylo řešeno originálním způsobem, který umožnil „ohýbání“ stroje a dosahovat poměrně nízké nápravové tlaky. Lokomotiva je unikátní i v tom, že dokáže brzdit protipárou, tzn., že k zastavení používá zpětný chod, což není úplně běžná záležitost, ale při „sestupu“ z příkrého klesání věc rozhodně užitečná. Konstrukční řešení, které linecká firma použila, je ve střední Evropě neobvyklé, lze se s ním setkat spíše na Balkáně a tamních úzkorozchodných dráhách, nicméně se osvědčilo i na Moravě. A když v roce 1929 továrna objednala další stroj, byla už lokomotiva vyrobena rovnou jako trojspřežní s jednonápravovým podpůrným tendrem. Na tyto dva stroje (č. 1 a 5) spoléhala doprava na mladějovské úzkorozchodné železnici prakticky po celou dobu jejího aktivního provozu do roku 1991, kdy byly těžba ve zdejších dolech a s tím související doprava na úzkokolejce ukončeny.

Zachránci technických unikátů
Namísto původně uvažovaného zrušení dráhy se ji ale nakonec podařilo zachránit a opravit, takže mladějovská úzkokolejka nejen nezanikla, ale stala se živou součástí tamního průmyslového muzea – a je dodnes v provozu a s láskou udržována, včetně zmíněných historických lokomotiv.
Skutečnost, že se na jednom místě dochovala historická dráha v původní délce i historické lokomotivy sloužící na ní celou tu dobu, je ve srovnání s ostatními muzejními železnicemi unikátní a řadí mladějovskou úzkorozchodnou dráhu mezi skutečné evropské (i světové) klenoty historie průmyslové techniky.
Zásluhu na tom má šťastná souhra řetězu událostí, v níž hrají důležitou roli nejen pan Bedřich Doležel, zakladatel Průmyslového muzea v Mladějově (které dnes spravuje jeho dcera Eva Kopřivová), ale také desítky železničních nadšenců, které spojuje zájem o železnici a dění kolem ní. Ve svém volném čase se věnují opravám a zvelebování úzkokolejky, údržbě i renovaci lokomotiv a železničních souprav, které na ní jezdí.
Nejnutnější údržbu tratě i jejího okolí provedl ještě v roce 1995 Spolek Muzeum průmyslových železnic Brno, který zahájil také turistický provoz. Od sezóny 2005 převzal opravy a provozování dráhy nově vzniklý Spolek Mladějovská průmyslová dráha, mezitím vzniklo v areálu bývalé „šamotky“ i Průmyslové muzeum Mladějov, fungující od roku 2022, kde mohou nyní návštěvníci kromě jízdy výletním vlakem taženým historickou parní lokomotivou shlédnout i expozice železniční, silniční, zemědělské a stavební techniky.
Každoročně v polovině června při akci zvané Historie v pohybu jsou vybrané stroje ze sbírek muzea předváděny návštěvníkům v provozu. Kromě již zmíněné zrenovované parní lokomotivy Krauss Linz 1518 se tak letos představily např. i unikátní lanový bagr Škoda D-500, silniční válec TV680H, nakladač T174 Weimar a dumper DR 50, legendární buldozery DT-75 a Stalinec S-100, nákladní automobily, traktory i historické autobusy. Nechyběly ani kultovní motocykly Jawa.  
V současné době se tak o unikátní dědictví dochované části průmyslové historie regionu a provoz tamní úzkokolejky starají dvě občanská sdružení: Mladějovská průmyslová dráha a Průmyslové muzeum Mladějov.
Kromě renovace lokomotiv a ostatní historické techniky byly postaveny nové výletní vozy, nádraží úzkorozchodné dráhy i čekárna uvnitř areálu muzea. Po etapách probíhala i celková oprava dráhy, kterou se nakonec podařilo zprovoznit v původní podobě a délce 11 km, a od května 2018 tak vyhlídkové jízdy mohou pokračovat až do konečné stanice Hřebeč-doly.

Chcete originální zážitek? Pronajměte si vlak!
Lokomotiva č. 5 vyjela před rekonstrukcí naposledy v roce 2011, poté byla odstavena a o sedm let později, po dokončení mezitím opravované parní lokomotivy BS 80, byla zahájena její komplexní oprava. Ta zabrala 3,5 roku a byla náročná a nákladná, neobešla by se bez podpory Pardubického kraje a dalších podporovatelů, jako např. Nadace ČEZ – jen cena materiálu a dodavatelských služeb dosáhly téměř 0,6 mil Kč – a členové spolku na ní odpracovali na 6,5 tisíce dobrovolnických hodin, které si vyžádalo rozebrání, oprava a opětovné sestavení unikátního stroje.
„Spolek tvoří nejen řádní členové, ale i dobrovolníci. Někteří jsou tu každý druhý víkend, jiní přijedou několikrát za rok. Každá pomoc je ale potřebná a velmi vítaná,“ říká Marek Skalka, místopředseda spolku Mladějovské průmyslové dráhy.
Každý rok pořádá spolek počátkem července akci Týden na mladějovské úzkokolejce i pro zájemce z řad veřejnosti, kdy si mohou vyzkoušet formou brigádnické výpomoci třeba práce na opravách a údržbě některého z úseků trati. Výměnu pražců, doplňování štěrku, ohýbání oblouků apod., a zažít tak na vlastní kůži práci pracovníků železnic.
Část nákladů na provoz a opravy zajišťuje příjem z turistických jízd, kdy je dráha v létě provozována podle jízdního řádu. Pořádány jsou ale i speciální jízdy pro zájemce z firemního sektoru, včetně zahraniční klientely, což sice pomáhá k financování provozu dráhy, ale rozhodně nestačí na větší projekty obnovy a rekonstrukce.
Spolek proto vítá přátele i sponzory, kteří tyto činnosti pomáhají podporovat – ať už finančně, prací nebo dodávkami potřebných služeb apod. Někdy se podaří získat i podporu v podobě grantu – což byl ostatně i případ opravy lokomotivy č. 5. Díky tomu mohou zdatnost a um našich předků, kteří dokázali tyto technické skvosty vyrobit i bez počítačů a dnes neodmyslitelných technologií, obdivovat návštěvníci muzea i dnes – v dokonale funkční podobě.

Josef Vališka
Foto: Archiv TMP

 
Publikováno: 28. 7. 2022 | Počet zobrazení: 358 článek mě zaujal 103
Zaujal Vás tento článek?
Ano