rossleor asseco murr

Třicet těžkých i krásných let

Na zákaznických dnech strojírenské firmy Profika, kde si připomněla 30. výročí svého působení na českém i slovenském trhu, si našel čas pro rozhovor o jejích významných momentech i plánech člověk, který má na dosažených úspěších firmy lví podíl: konstruktér Jakub Kaufman.

 

Uvedli jste na trh dva robotické systémy: RoboStack a RoboStack linear, je tedy robotizace směr, kudy se chcete ubírat dál, nebo zůstáváte věrni i strojírenské klasice?
Naším hlavním podnikáním je prodej strojů, technologií a servis. To zůstává pořád naší stěžejní náplní a zaměstnává u nás nejvíce lidí. Zásadní jsou poprodejní servis a služby, protože jde o věci, které jsou pro naše zákazníky nejdůležitější, a zároveň pomáhají prodávat další stroje.
Uvedu příklad: Pokud dá obchodník zákazníkovi nějakou slevu, podaří se mu prodat první stroj. Ale prodej toho druhého či třetího stroje závisí hlavně na tom, jaký byl do té doby zajištěn servis toho prvního prodaného stroje. Ale nejde jen o servis strojů jako takových, ale i o služby týkající se podpory jejich technologie, jako například ladění programů, zrychlování, nástrojová optimalizace nebo následný proces automatizace výroby, čemuž se poslední tři, čtyři roky intenzivně věnujeme.

Vzpomenete si na první stroj, který jste prodali?
Ano, bylo to asi před třiceti lety a šlo o prototyp stroje Hyundai HiT-8S, který ale pořád funguje. To je myslím dobrá reference.
Nedávno jsem byl na MSV v Nitře, kde máme zákazníka, který si od nás pořídil stroje už před 25 lety. Při návštěvě u něj jsem byl mile překvapen nejen úrovní velmi čistého provozu, ale i tím, že naše stroje jsou pořád funkční a obrábí. Dokonce budou, až doslouží, umístěny jako poutač v recepci nové haly Profika, kterou jsme nedávno na Slovensku vybudovali.
U mnoha i několik desítek let starých strojů většinou mechanika předčí svou životností elektroniku. U ní se totiž může stát, že když „odejde“ relativně jednoduchá součást v řízení, tak třeba už nejde nahradit, protože se jednoduše nevyrábí. Zato mechanika je pořád dokonale funkční.  

To je možná i důvod, proč se někdy firmy těchto starších, ale spolehlivých strojů nerady zbavují, a naopak se bojí příliš moderních zařízení.
Mechanika se někdy dá vybavit novým řídicím systémem, ale ne vždy to jde. Je otázka, nakolik se takový upgrade s ohledem na výkonové parametry, které mají nové stroje přirozeně lepší, vyplatí. Starší stroje jsou pomalejší a řezné parametry i výpočtová kapacita jsou jinde, takže jejich efektivita je zákonitě nižší. Možná je tedy lepší odstavit stroj, který dosud funguje, a využívat ho spíše příležitostně pro méně významné práce, než ho repasovat pro hlavní činnost a riskovat, že časem může dojít k závadě, která už opravitelná nebude.

Robotizační projekty, do kterých jste se pustili, se evidentně podařily a mezi firmami je o ně zájem. Opravdu se nechcete více vydat tímto směrem?
Čím větší poptávka bude, tím více se ji budeme snažit uspokojit. Mám radost z toho, že se navyšuje a že zatím stíháme. Jsme nyní ve fázi, kdy zaměstnáváme stále více lidí, kteří se touto oblastí u nás zabývají. Nyní máme už know-how z hodně robotizovaných projektů a víme, jak technologie funguje. Z robotické branže zná obráběcí stroje totiž důkladně málokdo, díky tomu dokážeme zákazníkovi poradit, jaké volit technologie na samém začátku zařizování výroby, aby se pak výrobní proces lépe robotizoval.

Pro zákazníky jste určitě zajímaví tím, že vyvinete řešení na základě konkrétních požadavků a že jim dokážete navrhnout přesně, co potřebují…
To byl vlastně i hlavní důvod, proč jsme začali vyrábět univerzální buňky. Věděli jsme na základě požadavků zákazníků, co to má umět, přitom jsme ale nechtěli, aby museli čekat dlouhý čas, který zabere vývoj robotizace „na míru". S klienty se několikrát sejdeme, domluvíme se, co má stroj umět, jak se budou odebírat díly apod., a to vše pak implementujeme do univerzální robotické buňky. K tomu lze doplňovat různé nadstavby, třeba na umývání dílů, oplachování nebo ofukování příslušného obráběného kusu, které máme připraveny. Vše pak záleží na požadavcích zákazníka.

O jaký typ automatizace je největší zájem? Je to cesta standardizace, která může řešení zlevnit, nebo na míru vytvoření proprietárního řešení, jež  vyhovuje dané aplikaci, ale je dražší?
Podle našeho názoru je cesta právě v co největší univerzálnosti, s možnosti doladění určitých částí systému na míru pro konkrétní podmínky. Aby se univerzální základ, který je už vyvinutý a prověřený, dal doplnit know-how z výroby daného zákazníka s maximální efektivitou. Takové řešení je výhodné cenově a může nabídnout výkonnostně zajímavé parametry.
Příkladem toho jsou právě i naše robotické buňky, které jsou univerzální, ale rastr děláme na míru zákazníkovi. Samozřejmě by šlo prodávat buňku s jedním nebo dvěma rovněž univerzálními rastry, ale to by nemuselo být to nejefektivnější řešení. Proto rastr i uchopovač připravujeme vždy na míru. Rastr pak dokáže pojmout maximum dílů a uchopovač zvládne požadované operace co nejrychleji, bez zbytečného přetáčení. A nejen to – třeba v případě, kdy zákazník už určitý díl vyrábí, a ví, že se mu na něj například nalepují špony, snažíme se najít řešení, které daný problém vyřeší. Například přidáme ofukování, doplníme do stroje další nezávislý oplach dílu apod. A to je právě ono doladění, které dává smysl požadované efektivitě.
Hodně zákazníků chce od nás robotizaci na míru, aby nemuseli dělat žádné rastry a díly se daly ukládat rovnou na paletu. Novinka, kterou zde představujeme, je podobný případ – jde o robotizaci na míru, zásuvkový systém, ovšem přímo na paletky zákazníka pro ca 250 kusů trysek do plazmových hořáků. Navrhli jsme upravitelnou výrobní buňku s malým robotem. Firma chce zatím robotizovat jen jednu operaci, ale zařízení je připraveno i na další. Tento princip můžeme použít i dál, jde o něco mezi univerzální buňkou a robotizací na míru s využitím již firmou zavedených mezioperačních paletek.

Chystáte v robotizaci nějaké novinky?
Určitě bychom chtěli navrhnout robotickou univerzální buňku jen s jednoduchým rastrem jako deskou, která by byla maximálně nekomplikovaná. Někteří zákazníci se totiž robotizace stále bojí, a považují tyto systémy za moc složité – znervózňuje je, že se tam vysouvají zásuvky, něco se tam točí a podobně. Půjde proto o velmi prostý systém, kde si robot bere díly ze šikmé desky – prostě jen jedna deska a robot. Není to žádná vysoká robotizace, nic složitého, drahého, ani extra efektivního, protože na takovou desku nejde dát maximum dílů. Jde o jednoduché a bezproblémové řešení, které by pro řadu firem mohlo být prvním schůdným krokem k pokročilejší robotizaci.

A pro Vás osobně, například když jste vyvinul RoboStack?
Rozhodně pro mě bylo zajímavé, že systém funguje, jak má. Samozřejmě i první prodaný robot byl skvělý pocit. Šlo o zákazníka, který nás dobře znal, protože měl od nás desítky strojů, takže nám dal důvěru, abychom robotizovali jeho provoz. Za jiných okolností by si nás možná těžko vybral, protože jsme neměli za sebou reprezentativní historii v robotických projektech. Z jeho pohledu to mohlo být i riziko, které – naštěstí pro nás – podstoupil, a to právě proto, že měl dobrou zkušenost s Profikou. A je spokojen dosud, takže i pro nás byl významným přínosem.

Hodně firem, které začínaly podobně, mají generační problém. Mladí nechtějí převzít zodpovědnost za firmu, kterou vybudovali jejich rodiče… To u Profiky nehrozí, že?
Myslím, že kontinuita bude zachována (usmívá se Jakub Kaufman). Skutečně je ale řada firem, kde za námi už nejezdí současní šéfové, ale ti bývalí, kteří mají teď více času. Navštěvují nás teď, když už řízení firmy předali jiným. Což je poměrně vtipné.
Ale spíše se setkáváme s tím, že náročnou práci, jako je ta ve strojírenské firmě nebo její vedení, zvláště v dnešní těžké době, nechce moc lidí dělat obecně, nemusí jít jen o rodinné příslušníky, se kterými se původně počítalo. A těch skutečných „srdcařů“ prostě už není tolik, protože ke strojařině je nutné mít vztah.

Je těžké takové pracovníky získat?
Snažíme se nabírat mladé lidi ze škol, například do servisu a vychovávat si je. A pokud ten vztah k technice a strojařině mají, naučí se vše potřebné zpravidla velmi rychle. Jednoduché to samozřejmě není, ne každý je pro to ideální typ, ale dají se najít a vyplatí se dát si s nimi tu práci – ono to ostatně asi ani jinak nejde.
Navíc hodně chybí dřívější zkušenosti předané praxí od starší generace, která nyní odchází do důchodu. Někteří se ani o tyto své zkušenosti moc dělit nechtějí, jako pojistku pro své setrvání. Tento problém je svým způsobem „vlnový“ – firmy měly třeba dvacet zaměstnanců obdobného věku, kteří roky fungovali skvěle, ale mezitím společnost neudělala nábory nových, kteří by je měli nahradit, aby se vše bez problémů prolnulo, a teď má problém – starší zaměstnanci už se nechtějí učit nové věci, a mladé firma nemá, takže kontinuálně pokračovat dále je obtížné.

Zbývá Vám při práci, která vás evidentně baví, ještě prostor na nějaké koníčky, rodinu?
Ano, bez toho to ani nejde. Mám devítiměsíční dceru, což je teď momentálně hlavní a jediný koníček, a to na plný úvazek. Do toho děláme ještě tři robotizační projekty a dvě automatizace bez robotů, které jsou speciální v tom, že se do stroje zakládají skrze hlavní vřeteno. Je to pro zákazníka, který robotizaci už má, ale potřebuje navýšit produktivitu, takže jsme vymysleli řešení, které se pro obrábění trvající 10 sekund obejde bez otevírání dveří stroje, protože to by samotné zabralo šest sekund, a na to není čas. Je prostě pořád co dělat…

Josef Vališka
Foto: Tereza Holá

 
Publikováno: 28. 7. 2022 | Počet zobrazení: 366 článek mě zaujal 90
Zaujal Vás tento článek?
Ano