Průmysl a školy jako partneři

Jak by podle Vašich představ měl rozvoj spolupráce školy a průmyslu v ideálním případě vypadat?
Ideální případ z pohledu člena vedení fakulty nastává, když prioritní formy spolupráce rovnoměrně pokrývají všechny katedry. Ve shodě s děkanem FEL ČVUT prof. Pátou považujeme za prioritní tzv. smluvní výzkum, kde těžiště spočívá ve společných výzkumných a vývojových činnostech a kde komplexní výzkum probíhá v dlouhodobém partnerství s předem dohodnutým podílem na dosažených výsledcích. Součástí takového partnerství může být i umožnění prezentace firmy studentům, poskytnutí prostoru pro přednášky, sponzoring studentských aktivit apod. Detaily lze nalézt na webu fakulty. Avšak omezení jen na marketing a PR firem na škole za ideální formu spolupráce nepovažujeme. Na druhou stranu sem ale také patří přenos nových technologií ve stádiu „proof-of-concept“ do praxe a komercializace patentů. A také i organizačně nejtěžší forma spolupráce, kterou je zakládání start-up firem a společných podniků.
Podporováno je i poskytování jednorázových služeb využívajících odborné znalosti pracovníků FEL ČVUT, jako jsou konzultace, vzdělávací služby a specializovaná školení, analytické práce, specializovaná měření, tvorba speciálního programového vybavení atd. Každý kontakt s průmyslovou praxí se odráží jak v kvalitnější výuce studentů, tak i v rychlejším odborném růstu a kariérním postupu zaměstnanců fakulty.

Co vidíte jako hlavní cíl či priority ve své nové funkci?
Na počátku mého vstupu do funkce proděkana pro spolupráci s průmyslem bylo přání pana děkana posunout na vyšší úroveň ochranu duševního vlastnictví s cílem intenzivnějšího transferu technologií do průmyslu. Na celoškolské úrovni je tato činnost organizována rektorátem ČVUT, kde se jedná zejména o stanovení právního rámce, rozdělování financí, investic do infrastruktury, dokumentace činností atd. Mým cílem je exekutiva na úrovni kateder. Ta spočívá v odborné a administrativní podpoře výzkumných pracovníků kateder se všemi formami komercializace. Jde například o poskytnutí standardních návrhů smluv o spolupráci uzavřené s externími subjekty ještě před započetím spolupráce, zajištění právní podpory při jednáních, patentové poradenství apod. Na FEL ČVUT je několik kateder, které toto již dobře umí, ale pak jsou zde katedry, které se to postupně učí. Cílem je celkově posunout fakulty na vyšší úroveň. Tomu by mělo administrativně pomoci i zřízení oddělení pro transfer technologií v rámci oddělení pro vědu a výzkum FEL ČVUT.

Pokud jde o znalost průmyslového prostředí, sám se můžete opřít o osobní zkušenosti z působení v jedněch z největších průmyslových koncernů – ABB a Hitachi Energy. Hodláte je ve své nové pozici využít?
 Již je využívám, a to zejména při organizaci ochrany duševního vlastnictví, smluv o spolupráci s průmyslovými partnery a licencování. Technologičtí lídři mají celý proces tvorby a udržování patentů plně digitalizován, a to od jejich vzniku, přes recenze, rozhodování o dalším postupu, přihlašování u patentových úřadů ve státech s největším obchodním potenciálem, platbě udržovacích poplatků, sledování porušování patentových práv cizím subjektem až po případné licencování. Mojí výhodou je, že jsem měl a dosud mám u společnosti Hitachi Energy v Praze možnost pracovat s nejlepšími komerčními databázemi pro patentové rešerše a patentovou dokumentaci a vědět tak, do čeho se vyplatí investovat jak úsilí, tak i finance. Tento software je již v ČR používán některými organizacemi a mým krátkodobým cílem je, aby jej začalo používat celé ČVUT a byl tak dostupný jak vynálezcům, včetně zaškolení, tak pracovníkům patentového střediska rektorátu zodpovědným za dokumentaci a správu patentového portfolia, jehož je ČVUT ze zákona vlastníkem. Znalost celého procesu tvorby a správy patentového portfolia velkého rozsahu, jakož i tvorby patentových strategií, mi umožňuje být nápomocen těm vynálezcům, kteří chtějí zdokonalovat své vynálezecké schopnosti. Pro úspěšnou vynálezeckou činnost je totiž efektivní součinnost vynálezce a patentového úředníka zcela zásadní.
Navíc obvykle každá firma má jinou kulturu, jiný přístup, různě koncipované smlouvy, a pro spolupráci s nimi je potřeba být velmi flexibilní. Důležité je i smluvně stanovit předem, kdo má na co jaká práva a nároky. A k tomu je zapotřebí právní podpora, což je věc velmi náročná finančně i časově. Zejména pokud vynález a jeho využití míří i za hranice naší republiky.

Patentů a licencí mají dnes akademické instituce díky svým výzkumným aktivitám slušnou řadu – jak by je ČVUT mohla využít ke svému prospěchu?
Nejlepší technické univerzity v Evropě vytvářejí svá patentová portfolia z několika důvodů. Jde nejen o finanční přínos (vydělat co nejvíc) a prestiž (kdo vygeneruje nejvíc), ale i o ochranu budoucích produktů vznikajících start-up společností, do kterých zakladatelé vkládají předem vytvořené know-how a patenty. To má pak zásadní vliv na získání investorů pro rozjezd firmy a jejich úspěšnost.
V ČR je dnes nejžádanějším výsledkem prodej licence bohatému investorovi. To se některým jedincům v novějších, rychle rostoucích oborech s velkým ekonomickým dopadem na společnost skutečně daří. V klasičtějších oborech to ale moc nefunguje. Tam totiž již základní patenty existují a ty nově vznikající představují spíše zdokonalování už existujících konceptů s využitím nových metod, procesů nebo materiálů. Moje osobní zkušenost z průmyslu je, že než bychom jako firma koupili patent od konkurence, raději jsme vyvinuli a patentově ochránili nový design a technologii – tedy původní řešení téhož. Technologičtí lídři si často zakládají na tom, že to, co vyrábějí, je všechno od nich včetně původního nápadu a samozřejmě i akronymu.

Jak vidíte současný stav českého technického školství? Firmy potřebují mladé kvalifikované pracovníky a o specialisty technických profesí je obrovský zájem, ale budou ho školy schopny uspokojit?
Odklon zájmu od technických oborů je diskutován odbornou komunitou po celém světě již několik desetiletí. Úsilí přilákat mladé talenty k jejich studiu je veliké a probíhá již od základních škol. Nikoliv však úspěšně. Je to dáno obtížností, která je u většiny technických oborů v rozporu s budoucím finančním ohodnocením. O některé obory je i tak veliký zájem, o některé prakticky zanedbatelný. Nechci být konkrétní, ale nejlépe je to vidět, když si projdeme počet nově přijatých studentů do prvních ročníků určitých studijních oborů na fakultách ČVUT. Odpověď na otázku tedy zní, že poptávku po absolventech technických oborů v České republice plně uspokojit nelze. Na druhou stranu je jisté, že všichni absolventi FEL ČVUT získají zaměstnání ve svém oboru, pokud budou sami chtít. To také není všude samozřejmostí. U společnosti ABB Semiconductors ve Švýcarsku nám dva kolegové, původně astrofyzici, obstarávali sběr a analýzu dat pro statistické řízení výroby. To proto, že uměli efektivně pracovat s velkými daty a v jejich původním oboru žádné zaměstnání k dispozici nebylo.

Jsou naši lidé srovnatelní, schopní dosáhnout světové úrovně? Vnímáte třeba na základě Vašich zkušeností mezi námi a světem nějaké rozdíly?
Máme často širší rozhled, ale ne vždy potřebnou sebedůvěru. Technické sebevědomí je velmi důležité – když děláte projekt, musíte se rozhodovat mezi variantami, ale bez potřebného sebevědomí se můžete rozhodnout špatně. Získat se dá na základě dobrých výsledků, třeba tím, že léta pracujete na nějakém úspěšném projektu.
V zahraničí mají všechny významné univerzity technologické parky, kde spolupracují napříč fakultami, to v Česku zatím příliš nefunguje. Další problém je, že spin-off a start-upové firmy je potřeba rozvíjet rychle, ale naše legislativa tomu moc nenahrává, na rozdíl od třeba americké, která umožňuje založit firmu během velice krátké doby. Není také výjimkou, že nejen škola, ale například jeden profesor na evropské technice má se svými bývalými doktorandy založeno hned několik spin-off firem.
Myslím ale, že naši studenti nejsou o nic horší než jejich zahraniční kolegové. Je zážitek vidět je v již nepoužívaných laboratořích na FEL, které jim škola dala k dispozici. Mají tam svět jen pro sebe, jsou nesmírně kreativní a s podporou nejrůznějších sponzorů dělají supermoderní věci. Třeba studentskou formuli, kterou nedávno představili už v 11. generaci. Pokrývají celý řetězec: vymyslí, navrhnou, nasimulují, zrealizují výrobu, ověří a jdou s tím na závody, a okamžitě mají verifikaci svého úsilí. A to soupeří s univerzitami, které mají rozpočet o řád nebo dva větší i s výraznou podporou renomovaných firem.
Na škole dělá spousta kvalitních lidí a průmysl o nich ví, pokud mají publikační činnost, kde informují o věcech, na kterých pracují. Univerzita má třeba vynikající teoretiky schopné vymyslet skvělé koncepty, ale nejnovější praktické informace jí často chybí. Ty jsou totiž utajeny v průmyslu a publikují se záměrně s časovým odstupem. Průmysl má navíc výhodu i v technologickém vybavení reálného výrobního prostředí, ale škola si výrobní linku stejného typu a rozsahu jako v továrně pořídí těžko, a přestože si profesoři mohou myslet něco jiného, je průmysl obvykle napřed. Je to dáno tím, že pravidelně plánuje svoje dlouhodobé Technology Roadmap, systematicky provádí Reverse Engineering konkurence a dostává nabídky subdodavatelů na nákup nových technologií vyvinutých třeba i konkurencí.
Výhodou spolupráce s průmyslem je, že víte, co chtějí, a výzkum cílíte na potřebné a tím pádem publikačně atraktivní věci. Firmy úplně na všechno nestačí, a když mají školy principy spolupráce vyvinuty, hned jejich výzkumné a vývojové kapacity využijí. Když jste hodně dobří, průmysl si vás najde.

Josef Vališka
Foto: FEL ČVUT

Publikováno: 28. 7. 2022 | Počet zobrazení: 825 116